CJ3MP_JHMC Historická mluvnice českého jazyka

Pedagogická fakulta
podzim 2005
Rozsah
0/2/0. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
Mgr. Hana Borovská, Ph.D. (přednášející)
Garance
Mgr. Hana Borovská, Ph.D.
Katedra českého jazyka a literatury – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Ivana Luklová
Rozvrh
St 6:50–8:25 učebna 11
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Primitivní a spřežkový pravopis v češtině. Vývoj hláskoslovného a tvaroslovného systému češtiny v návaznosti na systém praslovanský a se zaměřením na češtinu 14. a 15. století. Etymologie vybraných slov. Vývoj české syntaxe ve 13.-18. Století, zejména podřadicích souvětí a spojek. Cílem je vysvětlit odraz historických jazykových změn v češtině současné. Zobecnění získaných poznatků k formulaci základních zákonitostí jazykového vývoje.
Osnova
  • 1. Vývoj fonologického systému češtiny z praslovanštiny. České střídnice za praslovanské hlásky (nosovky, jery aj.). Staročeské hláskové kontrakce. 2. Období pračeské, jeho charakteristika. Bohemika a české glosy v latinských a staroslověnských textech (konkrétní příklady; ukázky). 3. Četba staročeských textů ze 13. století. Doklady hláskových jevů typických pro jazykový systém češtiny ve 13. století. Hlavní rysy primitivního pravopisu. 4. Četba staročeských textů ze 14. století. Srovnání fonologického systému 13. a 14. století. Hláskové změny probíhající ve 14. století, jejich doklady v textech. Charakteristické rysy spřežkového pravopisu, jeho úskalí. 5. České texty 15. a 16. století, odraz proběhnuvších a probíhajících změn v nich. Jejich srovnání s texty 14. století a s texty novočeskými. 6. Seznámení s mluvnickým systémem češtiny ve 14. a 15. století. 7. Staročeská deklinační paradigmata, jejich srovnání s paradigmaty novočeskými. a) kmenový princip deklinace substantiv; srovnání deklinačních paradigmat staročeských s paradigmaty současné češtiny; b) adjektivní deklinace jmenná a složená; deklinace zájmen a číslovek; c) srovnání staročeské deklinace se staroslověnskou a novočeskou. 8. Staročeská konjugace, řazení sloves do tříd. Kolísání slovesných tvarů mezi třídami a vzory, přechody sloves z 1. třídy do jiných tříd, příčiny. 9. Znalosti vývoje českého fonologického a morfologického systému jako prostředek poznání historických příčin současných jazykových jevů. 10. Syntaktické jevy v českých textech od 14. století. Pozorování vývoje spojovacích prostředků. Ukázky vývoje nejfrekventovanějších spojek. Spojky a částice, spojky a citoslovce.
Literatura
  • LAMPRECHT, Arnošt, Dušan ŠLOSAR a Jaroslav BAUER. Historická mluvnice češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 423 s. URL info
  • PORÁK, Jaroslav. Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.-18. století). Edited by Václav Křístek. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 407 s. URL info
  • BĚLIČ, Jaromír, Adolf KAMIŠ, Karel KUČERA a Václav KŘÍSTEK. Malý staročeský slovník. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 707 s. URL info
  • BAUER, Jaroslav. Vývoj českého souvětí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960, 402 s. URL info
  • KOMÁREK, Miroslav. Historická mluvnice česká. Edited by Karel Horálek. Vydání 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, 177 stran. URL info
Metody hodnocení
Typ výuky: seminář Předmět je zakončen zkouškou.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každý semestr.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2006.