FF:VH_16 Postupová zkouška - Informace o předmětu

VH_16 Postupová zkouška

Rozsah

0/0/0. 0 kr. Ukončení: PZk.

Vyučující

doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Petr Macek, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Stanislav Tesař (přednášející)
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. (náhr. zkoušející)
prof. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. (náhr. zkoušející)

Garance

doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Vlasta Taranzová

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Mateřské obory/plány

předmět má 6 mateřských oborů, zobrazit

Cíle předmětu

1. Obecná charakteristika Postupová zkouška na konci l. ročníku má zjistit předpoklady pro další studium oboru hudební věda. Zkouška se koná ze tří profilových předmětů, jejichž látka v dostatečné míře umožňuje ověřit schopnost praktického přístupu k hudebnímu materiálu a jeho teoretické interpretace. Součástí zkušebního pohovoru bude rovněž diskuse o některém z přečtených titulů muzikologické literatury, jejichž seznam posluchači předloží při zkoušce.

Osnova

• 2. Obecné požadavky 2.1 Přehled dějin hudby Spolehlivá orientace v základních charakteristikách vývojových etap hudební kultury, především znalost jejich problematiky historické a teoretické. Vyžadována je znalost problematiky světové, problematiky české v základním obrysu a výběrově u největších osobností. Tematické okruhy: Gregoriánský chorál vymezení pojmu, vývojové etapy, typologie a charakteristika jeho forem (útvary primární a sekundární vrstvy), problematika funkční. Problematika historického vývoje liturgického zpěvu na území Čech a Moravy do husitství (christianizace, institucionální zázemí pro provoz liturgického zpěvu, reformy liturgického zpěvu, problematika domácí tvorby, hudební prameny, muzikologická literatura apod.) Duchovní neliturgický jednohlas charakteristika, typologie, vývoj duchovního neliturgického jednohlasu na území Čech a Moravy do Bílé hory, prameny, muzikologická literatura. Světský jednohlas vymezení pojmu, stručná charakteristika jeho vývoje, základní podoby evropského světského jednohlasu 12.-14.stol., hlavní představitelé. Počátky vícehlasu v evropské hudební kultuře typologie základních technik vícehlasu, tropace a vícehlas, rané období liturgického vícehlasu, organum hucbaldovské, Quido z Arreza (modus durus modus mollis), organum nové, St.Martial, Santiago de Compostela, teoretické prameny, hudební prameny. Epocha Notre-Dame vymezení pojmu, základní charakteristika repertoáru, charakteristika skladebných technik, Leoninus a Perotinus charakteristika jejich přínosu, teoretické prameny, hudební prameny. Ars antiqua vymezení pojmu, základní charakteristika repertoáru, charakteristika skladebných technik, hlavní představitelé období, teoretické prameny, hudební prameny. Ars nova vymezení pojmu, základní charakteristika repertoáru charakteristika období, izorytmie, repetiční princip, charakteristika francouzské, italské a anglické hudby 14.století, hlavní představitelé období, teoretické prameny, hudební prameny. Hudba období renesance charakteristika období, problematika jeho pojmenování a vnitřního členění . Hlavní druhy duchovní a světské hudby, problematika instrumentální hudby. Hlavní přestavitelé hudby 15. a 16.století Problematika hudebního vývoje na území Čech a Moravy v 15. a 16.století , hlavní představitelé, hudební prameny. Hudební teorie středověku a renesance. Rané baroko a problematika jeho návaznosti na období vrcholné renesance, hlavní představitelé. Barokní opera její problematika hudební a sociologická, hlavní představitelé. Instrumentální hudba barokního obdobíhlavní druhy, problematika vývojová, hlavní představitelé. Problematika barokní hudby v Čechách a na Moravě charakteristika období, charakteristika domácí tvorby, hlavní představitelé. Hudební klasicismus jako hudebně historický pojem a stylová kategorie základní charakteristiky hudebního jazyka. Raný klasicismus a jeho centra (Mannheim, Berlín, Vídeň atd.) Opera ve 2. pol. 18. století Haydn Mozart Beethoven Romantismus jako hudebně historický pojem Italská opera 19. století Francouzská opera 19. století Německá opera 19. století Vokální hudba 19. století (píseň, kantáta, oratorium) Symfonie v 19. století Symfonická báseň v 19. století Klavírní kus v 19. století Komorní hudba 19. století Národní školy v hudbě 19. století Smetana Dvořák Hudební moderna a pozdní romantismus Janáček Hudební expresionismus a Druhá vídeňská škola Hudební impresionismus Hudební neoklasicismus a Nová věcnost Folklorní inspirace v hudbě 20. století Poválečná avantgarda 50. a 60. let v Evropě (serialismus, témbrová hudba, aleatorika, konkrétní a elektronická hudba) Americká hudba po r. 1945 (John Cage, minimalismus) Postmoderní obrat v hudbě (nová tonalita, nová jednoduchost, neoromantismus, stylové syntézy) 2.2 Úvod do studia hudební vědy a hudební historiografie Vyžaduje se spolehlivá orientace v základních otázkách historické a teoretické (pojmosloví, metodologie, systematika) problematiky muzikologie jako vědního oboru. Tematické okruhy: Hudební věda jako disciplína z hlediska vědosloví a tzv. klasifikace věd. Interdisciplinární vztahy k jiným vědním oborům. Obecně k vědě, její metodologii a terminologii. Kuhnova teorie paradigmat. Předmět, metody a cíle hudební vědy Pokusy o systematiku muzikologických disciplín Jednotlivé disciplíny muzikologie, jejich definice, předmět, stručný vývoj a nejzákladnější literatura Nejdůležitější osobnosti světové a české muzikologie Muzikologické instituce mimouniverzitního typu (zejména muzea, archivy a odborné společnosti) Vstup muzikologie na univerzity a vznik tzv. škol (v cizím i domácím terénu, zejména Vídeň, Berlín, Praha, Brno) Dějiny muzikologie v českých zemích včetně činnosti muzikologů nečeské národnosti odtud vyšlých či sem přicházejících Hudební lexikografie. Dějiny a hlavní encyklopedie zvláště se zřetelem k českým zemím Hudební časopisectví. Dějiny evropského a zvl. českého hudebního časopisectví. Hlavní světová a domácí muzikologická periodika. Elektronické hudební a muzikologické časopisy (typu Music Theory Online apod.) Ediční výstupy muzikologického výzkumu. Typologie edic. Hlavní edice hudebních pramenů typu DTB, DTÖ, MAB apod., kritické edice děl světových a zejména českých skladatelů a korespondence. Stav vydávání a diskuse základních edičních principů. Základní odborná literatura o nejvýznamnějších evropských a českých skladatelích. Tématické katalogy, monografie a edice pramenů (zejm. Monteverdi, Bach, Händel, Haydn, Mozart, Beethoven, Schubert, Wagner, Mahler, Schönberg, Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů). Typologie muzikologických textů. Charakteristika a náležitosti základních žánrů: publicistické útvary (zpráva, recenze, kritika), popularizace, odborná studie, monografie, biografie, analýza, slovníkové heslo apod. Zásady bibliografických citací a pořizování seznamů použité literatury v odborných textech. Informační zdroje o hudbě a hudební vědě. RILM, RISM, RIPM, on-line encyklopedie a elektronické bibliografické databáze (SMT Online Bibliographic Database apod.), muzikologické diskusní e-mail lists a důležité www stránky, elektronické a on-line edice hudebních pramenů. Vývoj hudební historiografie (hlavní evropské osobnosti, zejména Forkel, Fétis, Ambros, Adler, Riemann) Periodizace dějin hudby Hudebně historické dílo Zdeňka Nejedlého Hudebně historické dílo Vladimíra Helfert Stav hudebně historického bádání o středověku a renesanci v českých zemích Stav hudebně historického bádání o baroku a klasicismu v českých zemích Stav hudebně historického bádání o hudba 19. století v českých zemích Stav hudebně historického bádání o hudbě 20. století v českých zemích Stav hudebně historického bádání o hudbě Němců v českých zemích 2.3 Hudební teorie 2.3.1. Spolehlivá znalost látky z hudební nauky [tvorba intervalů, intonování, gramatika numerický kód pro intervaly používaný při práci SP, bezpečná znalost stupnic, základy akordiky, tvorba kvintakordů, sextakordů a kvartsextakordů, akordické systémy, konsonance disonance, nástroje symfonického orchestru rozsahy, ladění] 2.3.2 Spolehlivá teoretická znalost tonální harmonie a základních skladebných technik polymelodického období v rozsahu doporučené literatury a probrané látky. [spojování kvintakordů, sextakordů, kvartsextakordů, septakordů, základy diatonické, chromatické a enharmonické modulace, princip alterace, diatonická flexe, melodické disonance ] 2.3.3 Základy kontrapunktu, imitace a fugy 2.3.4 Skladebné směry 20. století informativní přehled [atonalita, dodekafonie, seriální technika, aleatorika, elektronická a konkrétní hudba, minimalismus, redukcionalismus 2.3.5 Analýza předložené ukázky. [základní orientační analýza- intervaly, určení tóniny, transpozice nástrojů, harmonická analýza] Součástí zkoušky z hudební teorie je rovněž písemný test konaný v den předcházející postupové zkoušce.

Informace učitele

Ad 2. 1.Povinná literatura Bukofzer, Mandfred: Hudba v období baroka, Bratislava 1986. Černušák, Gracián: Dějiny evropské hudby, Praha 1964. Einstein Alfred: Hudba v období romantizmu, Bratislava 1989. Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, Olomouc 1936. Kolektiv autorů: Československá vlastivěda. Díl IX. Umění. Svazek 3. Hudba, Praha 1971. Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách, Praha 21989 Kouba, Jan: ABC hudebních slohů, Praha 1988. Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha 2000. Navrátil, Miloš: Nástin vývoje evropské hudby 20. století, Ostrava 1993. Smolka, Jaroslav a kol.: Dějiny hudby, Praha 2001. Doporučená literatura Apel, Willi: Medieval Music, Stuttgart 1986. Eggebrecht, Hans Heinrich: Musik im Abendland. Prozesse und Stationen vom Mittelalter bis zur Gegenwart, München 1991. Gülke, Peter: Mönche, Bürger, Minnesänger. Musik in der Gesellschaft des europäischen Mittelalters, Leipzig 1975. Kohoutek, Ctirad: Hudební styly z hlediska skladatele, Praha 1976. Pečman, Rudolf: Sloh a hudba 1600 1900, skriptum, FF MU, Brno 1996. Ad 2.2.Povinná literatura Elschek, Oskár: Hudobná veda súčasnosti, Bratislava 1984. Fukač, Jiří: O studiu hudební vědy, Praha 1964. Fukač, Jiří Poledňák, Ivan: Úvod do studia hudební vědy, Olomouc 22001. Helfert, Vladimír: Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního vývoje, in: Musikologie, 1, Praha Brno 1938, s. 726. Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, Olomouc 1936. Kolektiv autorů: Hudební věda I III, Praha 1988. Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích. Doporučená literatura Kerman, Joseph: Musicology, London 1985. Kresánek, Jozef: Úvod do systematiky hudobnej vedy, Bratislava 1980. Racek, Jan : Úvod do studia hudební vědy, Praha 1949. Ad 2.3. Povinná literatura Hůla, Zdeněk: Nauka o harmonii, Praha 1956. Hůla, Zdeněk: Nauka o kontrapunktu, Praha 1958. Janeček, Karel: Harmonie rozborem, Praha 1982. Jirák, K.B: Nauka o hudebních formách, Praha 1985. Kofroň, Jaroslav: Učebnice harmonie, Praha 1981. Pícha, František: Všeobecná hudební nauka, Praha 1961. Štědroň, Miloš: Základy polymelodiky, Brno 1992. Štědroň, Miloš: Základy mikrotektoniky, Brno 1991. Zenkl, Luděk: ABC hudební nauky, Praha 1991.

Další komentáře

Předmět je vyučován každoročně.
Podmínkou konání jsou složené atestace z: VH_01&VH_02a&VH02b&VH_03a&VH_03b&VH_04&VH_05&VH_06&VH_07&VH_08&VH_09.

• Statistika zápisu (jaro 2005, nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2005/VH_16