GA521 Petrogeneze sedimentárních hornin

Přírodovědecká fakulta
jaro 2005
Rozsah
2/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Ukončení: kz.
Vyučující
doc. RNDr. Jindřich Štelcl, CSc. (přednášející)
Garance
doc. RNDr. Rostislav Melichar, Dr.
Ústav geologických věd – Sekce věd o Zemi – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: Běla Hrbková
Rozvrh
Po 13:00–14:50 Bp1,01007
Předpoklady
! GA520 Petrogeneze sediment. hornin
Předmět G4021
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Předmět si smí zapsat nejvýše 33 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/33, pouze zareg.: 0/33, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/33
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Petrogeneze hlavních typů sedimentárních hornin:
Štěrky, slepence a brekcie
Písky a pískovce
Jemnozrnné klastické sedimenty (lutity).
Karbonátové sedimenty.
Ostatní sedimenty: silicity, fosfority, ferolity, manganolity, evapority.
Osnova
  • Petrogeneze hlavních typů sedimentárních hornin:
  • Štěrky, slepence a brekcie: extraformační slepence (orto- a parakonglomeráty); intraformační slepence; psefity pyroklastického původu. Vznik slepenců.
  • Písky a pískovce. Primární a sekundární strukturní znaky, textury pískovců. Klasifikace pískovců, zralost sedimentu. Interpretace sedimentačního prostředí. Diageneze pískovců. Genetické typy pískovců (křemenné pískovce, arkózy a arkózové pískovce, droby, drobové pískovce, pískovce pyroklastického původu).
  • Jemnozrnné klastické sedimenty (lutity). Minerální a chemické složení jílových sedimentů, strukturní a texturní znaky, sedimentační prostředí a diageneze jílových sedimentů. Základní typy pelitických hornin (reziduální jílové sedimenty, přemístěné jílové sedimenty: kontinentální, mořské a hybridní). Siltovce - sedimentační prostředí a geneze.
  • Karbonátové sedimenty. Hlavní součásti vápenců, struktury a textury. Sedimentační prostředí vápenců. Diageneze vápenců. Genetická klasifikace vápenců. Dolomity.
  • Ostatní sedimenty: silicity (klasifikace, složení a vznik); fosfority, ferolity, manganolity, evapority.
Literatura
  • BLATT, Harvey. Sedimentary petrology. 2nd ed. New York: W.H. Freeman, 1992, 514 s. ISBN 0-7167-2273-9. info
  • MCLANE, Michael. Sedimentology. New York: Oxford University Press, 1995, xiii, 423. ISBN 0195078683. info
  • Selley, R. C. Applied sedimentology. London: Acad. Press, 1988.
  • Leeder, M. R. Sedimentology. Process and Product. London: G. Allen & Unwin, 1982.
  • PETTIJOHN, F. J., Paul Edwin POTTER a Raymond SIEVER. Sand and Sandstone. New York: Springer-Verlag, 1973, 618 s. ISBN 0387900713. info
  • LEEDER, M. R. Sedimentology and sedimentary basins : from turbulence to tectonics. 1st pub. Oxford: Blackwell Science, 1999, xvi, 591. ISBN 0632049766. info
  • KUKAL, Zdeněk. Základy sedimentologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 466 s. info
  • KUKAL, Zdeněk. Vývoj sedimentů Českého masívu. Vyd. 1. Praha: Ústřední ústav geologický v Academii, 1985, 221 s. info
  • KUKAL, Zdeněk. Rychlost geologických procesů. Vyd. 1. Praha: Academia, 1983, 280 s. info
Metody hodnocení
Výuka založena na přednáškách k jednotlivým tématickým blokům. Zápočet probíhá formou testu, v němž posluchači doplňují, popř. vybírají správné odpovědi z několika nabízených variant.
Další komentáře
Předmět je vyučován jednou za dva roky.
Poznámka k periodicitě výuky: Výuka bude probíhat v jarním semestru 2004/2005.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2011 - akreditace, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2007.