Prostý bruslařský krok (ukázka) tvoří základní pohybovou formu u všech technik volného způsobu běhu a je tvořen jen pohybem dolních končetin. Používá se na velmi rychlých úsecích tratě, obvykle ve sjezdech a při dojezdech ze sjezdů na rovinu pro udržení vysoké rychlosti, kdy již není efektivní práce paží, které nedokáží vyvinout dostatečnou rychlost k provedení účinného odpichu. Využívá se také pro zmenšení odporu při běhu proti větru v mírných klesáních.
Práce dolních končetin je zrcadlově stejná. Při odrazu je odvrat lyží prováděn pod malým úhlem od osy běhu. Postoj lyžaře je snížený, trup je fixován v předklonu bez významných změn ve vertikálním směru. Náklon trup je v průměru 35–45 ° k podložce, může být až téměř v rovnoběžném postavení s podložkou. Ramena běžce se stále vytáčí tak, aby byla po většinu skluzu kolmo na skluzovou lyži. Dolní končetiny jsou více pokrčeny jak v kyčlích, tak v kolenou a tím vytváří snížený postoj výhodný pro zmenšení čelného průmětu těla běžce a odporu vzduchu při běhu.. Paže se obvykle pohybují střídavě ve shodě s protilehlou dolní končetinou, čímž pomáhají udržovat dynamiku pohybu, správný rytmus a rovnováhu. Paže mohou být i zpevněny v pokrčené poloze po stranách trupu.. Při prostém bruslařském kroku jsou kladeny vysoké nároky na regulaci dynamické rovnováhy ve skluzu na jedné lyži.
Potřeba silného odrazu je díky vysoké rychlosti relativně malá, délka pohybového cyklu je dosahována v průměru 7–10 m, doba 0,8–1,2 sec. Pohyb těžiště je úměrný rychlosti a délce skluzu v jednooporovém postavení. Laterální pohyb může být až 50 cm od osy běhu. Odvrat lyží od osy běhu je malý, obvykle do 10 °.
Techniku oboustranného bruslení prostého dělíme na tyto pohybové prvky:
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.