Charakteristika běhu na lyžích

Běh na lyžích je jedna z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších aktivit v zimním období a je součástí i jiných sportovních disciplín jako jsou biatlon, severská kombinace, lyžařský orientační běh nebo lyžařská turistika. Je jedním z nejzdravějších i nejvhodnějších sportů a aktivit (v jakékoliv formě, či úrovni) pro udržení zdraví a fyzické kondice, protože jsou do pohybu zapojeny velké svalové skupiny dolních a horních končetin i trupu a jsou kladeny vyšší požadavky na oběhový a funkční systém organismu. Běh na lyžích je pohybová činnost střídavé intenzity zatížení, jehož úroveň je v přímém vztahu k členitosti terénu tratě a jedná se převážně o aerobní zatížení i u závodní formy. Anaerobní metabolismus je využíván jen při zrychlování a v závěru závodů. I při lyžařské turistice (u méně zdatných jedinců), kdy rychlost pohybu činí 5 km/h dosahuje srdeční frekvence průměrných hodnot v oblasti 60 % individuálního maxima (Korvas, Došla 2001), což je dostatečně intenzívní podnět pro rozvoj kardiorespiračních funkcí organizmu.

Běh na lyžích je samostatná lyžařská disciplína vytrvalostního charakteru s cyklickou pohybovou strukturou. Obsahem pohybových činností jsou různé způsoby běhu, techniky a další lyžařské dovednosti, které umožňují účelný pohyb v zasněženém terénu. Pouze pro málo vytrvalostních sportovních odvětví a disciplín má technická a motorická výkonnostní úroveň podobný limitující vliv na celkovou výkonnost jako u běhu na lyžích. Je důležité, aby technika byla dostatečně stabilizovaná ve smyslu její stálosti vzhledem k účelu, tzn., aby byla odolná jak vzhledem k únavě při déletrvající pohybové činnosti, tak i k měnícím se vnějším podmínkám, tj. skluzu, odrazu, kvalitě sněhu a stopy atd. Z hlediska techniky patří mezi otevřené sportovní dovednosti realizované v proměnlivém prostředí. I když jednotlivé techniky mají relativně jednoduchou strukturu, je nutné ovládat větší množství dovednostních variant a tvořivě ji přizpůsobovat měnícím se přírodním podmínkám. Změny charakteru tratě (profil, mikroreliéf, změna kvality sněhu, stopy a narůstání únavy) vyžadují střídání běžeckých technik. To klade zvýšené nároky na procesy vnímání, myšlení, paměť, tvořivost i motoriku ve fázi realizace. Významnou roli zde hraje systém řízení a regulace pohybu.

Mezinárodní lyžařskou federaci FIS jsou od roku 1985 oficiálně uznané dva závodní způsoby běhu na lyžích: klasický a volný (bruslení), které se liší způsobem odrazu dolních končetin a celkovou koordinací práce paží a nohou.

Elegance a estetika při bruslení na lyžích