Oboustranné bruslení dvoudobé

Technika používaná nejvíce závodníky na všech výkonnostních úrovních. Její modifikace se využívají pro rychlý běh na rovině i pro náročná stoupání. Základní koordinace je charakteristická provedením dvou bruslařských odrazů a jednoho soupažného odpichu v průběhu pohybového cyklu. U oboustranného bruslení dvoudobého (označujeme 2:1) rozlišujeme dvě varianty, asymetrickou a symetrickou, které se liší zejména prací paží a trupu.

Pohyb u této techniky není symetrický. V důsledku odpichu s jednou dolní končetinou v průběhu pohybového cyklu dochází k nerovnoměrném pohybu, nestejné délce i době skluzu obou lyží, rychlosti obou lyží i v síle paží při odpichu, rozdílech v zahájení odpichu i postavení holí na sníh při různém úhlu stoupání. V závislosti na reliéfu trati bývá celková délka cyklu 3–4 m až 8–9 m, doba trvání 0,8–2,0 sec.

Těžiště u špičkových běžců se pohybuje v průběhu cyklu do strany zhruba v rozmezí

20–50 cm. Ve vertikálním směru je rozsah pohybu těžiště v průměru 10–cm, což je podstatně méně než u běhu soupažného nebo jednostranného bruslení, ale ve větším rozsahu než u běhu střídavého dvoudobého. Důvodem je především menší rozsah práce trupu. Nejnižší poloha těžiště je těsně před koncem odpichu a odrazu silnější nohou.

Při odpichu dochází k mírné rotaci v ramenou, která je specifická zejména pro asymetrický způsob. To má vliv na nerovnoměrné rozdělení zatížení svalových skupin trupu i končetin ve smyslu pravá–levá strana trupu a končetin.

Rozsah pohybu končetin a v jejich kloubních spojeních i úhel odvratu lyží je úměrný rychlosti běhu a profilu terénu. Ve stoupáních je větší úhel odvratu, kratší odpich pažemi, kratší skluz a více asymetrická práce paží. Úhel odvratu může být 20 až 80 ° (celkový mezi lyžemi). Na rovině při rychlejším pohybu běží lyžař s menším úhlem odvratu a práce paží je více symetrická. Úhel odvratu na rovině u silnější nohy bývá u kvalitních závodníků v průměru 9–13 °, na slabší straně 10–13 °. Přetáčení lyží po dokončení odrazu je u silnější nohy až 47 ° a u slabší až 29 °. Ve stoupání v důsledku vyšší frekvence pohybu, paže neprotahují odpich do zapažení. Při vzpřímenější poloze na rovině je účinnější dynamická práce při přesunu dolní končetiny vpřed využívaná pro delší skluz po ploše, nenastává předčasné hranění, které brzdí lyži. Míra pokrčení dolní končetiny v kolenou je úměrná úhlu stoupání, rychlosti i úhlu odvratu. Úhly v kolenou se při největším pokrčení pohybují mezi 110–125 ° (Lindinger 1995, Smith 1989), při největší extenzi v průměru 160 ° u silnější a 175 ° u slabší nohy. Jiné prameny udávají extenzi 160 ° pro obě nohy. Amplituda rozsahu pohybu trupu bývá 35–55 ° ve vztahu k podložce.

V průběhu pohybového cyklu silové působení lyžaře na podložku při odrazu probíhá opět ve dvou vrcholech. U silnější lyže dochází k poklesu stoupající silové křivky v průběhu jejího zatížení při zahájení odpichu. Silové maximum práce nohou je dosahováno v poslední třetině odrazu. Při úvodním silovém působení je dosahováno menší síly, při druhém v závěru odrazu bylo změřeno až 927N (silnější noha), což znamená zhruba 122,5 % tělesné hmotnosti. U slabší nohy je dosahováno maxima 613N, což se rovná přibližně 81 % tělesné hmotnosti (Lindinger 1995). Odraz musí být veden do směru skluzové lyže a proveden krátkým dynamickým silovým odrazem hlavní odrazové nohy ve směru budoucího skluzu. Požadavky na svalovou aktivitu jsou vysoké, při krátkém skluzu dochází jen ke krátkému svalovému uvolnění a relaxaci mezi excentrickým, statickým a koncentrickým způsobem práce. Uvolnění po dynamickém odrazu a výměně zatížení na skluzovou nohu (vyšší podíl statické svalové síly) je dosahováno přes napřímení skluzové nohy s vytažením boků a pohybem kolene vpřed. Při odpichu je dosahováno nejvyšších hodnot síly v první třetině odpichu.

Smith(1989) – analyzoval asymetrické bruslení 2:1 a průměrné síly vytvářené pro pohyb vpřed a zjistil, že výsledná hnací síla ve směru pohybu z každé hole je o velikosti přibližně 10 % z tělesné hmotnosti, zatímco každá lyže vytváří hnací sílu asi 6 % tělesné hmotnosti. Z toho usuzuje, že do kopce je hnací síla tvořena především silou paží a trupu. Na rovině se tento poměr poněkud mění ve prospěch hnací síly z lyží.

Jednotlivé proměnné charakteristiky bruslení se mění v závislosti na velikosti únavy běžce. Délka cyklu se zkracuje v průběhu závodu až o 13–14 % a délka skluzu na silnější lyži může být až o 25 % delší než u lyže slabší. Při únavě běžec více využívá dvouoporové postavení a roste úhel odvratu obou lyží (reakce i na snížení rychlosti), přičemž u kvalitních závodníků zůstává frekvence pohybových cyklů přibližně stejná. Odvrat silnější lyže u kvalitnějších závodníků je v průměru o 2–3 ° menší než u výkonnostně slabších. kK konci závodu se tento rozdíl zvětšuje. S růstem výkonnosti se také prodlužuje délka skluzu. Rozdíly mezi levou a pravou stranou ve skluzu v průběhu cyklu jsou menší a snižuje se kolísání rychlosti v cyklu.

Kvalitní běžec umí provádět odpich na obě strany, což je výhodné pro oddálení únavy, zejména v dlouhých a prudkých stoupáních, pro harmonický rozvoj těla a zabránění tvorby svalových disbalancí, ve využívání většího počtu svalových skupin a pod různými úhly zatížení.

Fáze pohybového cyklu

Tab. 2:  Ruský model fází pohybového cyklu oboustranného bruslené dvoudobého

Popis fází

• 1. fáze – Lyžař vzpřimuje trup, přitahuje odrazovou nohu ke stojné, paže přenáší vpřed do základního postavení. Aby zmenšil snížení rychlosti, která je v této fázi nejnižší, všechny dopředné pohyby jsou v průběhu fáze velmi rychlé a dynamické, volný skluz končí postavením druhé lyže na sníh a vytvořením dvouoporového postavení.
• 2. fáze – Začíná postavením holí na sníh a zahájením odrazu a odpichu. První část tvoří dvouoporový skluz, jeho délka vzrůstá s úhlem stoupání a fáze končí s dokončením odrazu nohy natažením dolní končetiny ve všech kloubech a zahájením přemístění těžiště (hmotnosti) těla nad druhou lyži. Rozsah pohybu těžiště je úměrný úhlu odvratu u lyží.
• 3. fáze – Při skluzu na pravé lyži začíná její napínání a vedení odrazu, pokračuje aktivní náklon trupu a zakončuje se odpich pažemi. Při zakončení odpichu dosahuje běžec nejvyšší rychlosti v cyklu.
• 4. fáze – Po zakončení odpichu paže pokračují v pohybu vzad a nahoru, pokračuje skluz na pravé lyži, který přechází v odraz. Levá noha se staví na oporu v novém úhlu skluzu a hmotnost se s dokončováním odrazu přemísťuje na druhou nohu, dochází k napřímení trupu.

Pohybový řetězec

dvouoporové postavení – zahájení dvouoporového skluzu – zapíchnutí holí a zahájení odpichu – zahájení hranění a odrazu – dokončení odrazu a přitahování dolní končetiny ke stojné – dokončení odpichu a přenos paží vpřed – odraz druhou dolní končetinou – přitažení slabší nohy ke skluzové za současného vynesení paží vpřed

Popis jednotlivých pohybových prvků

1. Příprava na odraz – přenášení horní i dolní končetiny do výchozího postavení pro zahájení odrazu, dokončení přitažení odrazové nohy, přenesení hmotnosti vpřed, vytvoření základního postavení v přepadu pro zahájení odrazu
2. Odraz – začíná přehraněním lyží z plochy, napínáním dolní končetiny ve všech kloubech, začíná v dvouoporovém postavení za současného snižování výšky těžiště
3. Odpich – podle varianty 2:1 (rychlosti a profilu tratě) je práce paží v různém rozsahu pohybu a prostorovém provedení z předpažení do zapažení nebo končí na úrovni trupu.
4. Přenášení hmotnosti těla –dynamika přenosu těžiště na skluzovou lyži odpovídá zvolené variantě 2:1
5. Skluz – v jednooporovém postavení je podstatně kratší při asymetrické variantě, zvláště fáze skluzu po ploše skluznice lyže. Dolní končetiny jsou v průběhu skluzu více pokrčeny, i když se mírně napínají a těžiště zvyšuje svou polohu. Dvouoporový skluz je významně kratší při použití symetrického 2:1
6. Přenos paží a dolních končetin do základního postavení – rozsah pohybu podle varianty, vždy spolupracují synchronně s jednou odrazovou nohou v průběhu jednoho cyklu.
7. Pohyb trupu – menší rozsah v předozadním směru do mírného předklonu pro podporu soupažného odpichu, v laterálním směru při pohybu ramenou nad skluzovou lyži, kdy dochází i k mírné rotaci horní části trupu.

Dále budeme charakterizovat jednotlivé varianty oboustranného bruslení dvoudobého, symetrickou a asymetrickou. Rozdíly mezi těmito variantami jsou ve výchozím postavení končetin a trupu, časo-prostorovém provedení koordinace končetin a v místě jejich realizace na trati.

4.4.1 Oboustranné bruslení dvoudobé, symetrická varianta

Symetrické oboustranné dvoudobé bruslení (ukázka) vychází ze základního bruslařského kroku a soupažného odpichu prováděného při každém druhém odrazu nohy. Práce obou paží je prováděna prostorově i časově souhlasně. Tato technika se používá na jednoduchých rovných úsecích tratě při vysoké rychlosti. Také se využívá v závěrečných částech trati při zvyšování únavy, kdy závodníci nejsou schopni koordinovat oboustranné jednodobé bruslení a paže potřebují delší čas pro zpětný pohyb do výchozího postavení.

Obr. 23 Fáze odrazu a odpichu u oboustranného bruslení dvoudobého v průběhu dvou pohybových cyklů (Rusko 2002)

Protože se tato technika využívá především na rovnějších částech trati, při vyšších rychlostech běhu je úhel odvratu lyží podobný jako u oboustranného bruslení jednodobého, pro silnější lyži 9–13 °, u slabší lyže 10–13 °. Po dokončení odrazu se lyže může přetáčet až na 50 °. Úhel hranění je největší při dokončení odrazu a činí až 38 °. Důležité je postupné plynulé přehraňování lyže z její plochy po nasazení na sníh. Na ploše lyže jede běžec relativně dlouho, úhel odvratu lyže může být mírně větší na straně lyže podporované odpichem. Začátečníci jezdí často po hranách od začátku skluzu a tím i ve dvouoporovém postavení.

Pohyb těžiště je úměrný rychlosti a technice běhu a stejně jako u oboustranného bruslení jednodobého může dosahovat až 50 cm od osy běhu při rychlé jízdě ve svažujícím se terénu. Díky úzkému úhlu odvratu lyže se pohybuje těžiště relativně blízko směru běhu lyžaře, pohybuje se rytmicky po esovité křivce. Průběh pohybu nohou a těžiště probíhá z ptačí perspektivy paralelně s mírným stranovým přemístěním, které je úměrné rychlosti a sklonu trati. Délka skluzu na obou lyžích je přibližně stejná. Hole a práce paží jsou vedeny co nejblíže směru pohybu, což také zvyšuje jeho efektivitu odpichu. Odpich holí začíná ve druhé části skluzu silnější dolní končetiny a končí přibližně se zakončením odrazu z této lyže a přestoupením na slabší nohu.

Trup se pohybuje obvykle v rozsahu 20–25 °, což je přibližně polovina úhlového předklonu soupažného běhu. Čím déle trvá odpich, tím větší je předklon trupu a zvyšuje se vertikální posun těžiště těla a to zvyšuje efektivitu odpichu prostřednictvím zmenšení úhlu holí ve vztahu k podložce pro vytvoření hybné síly vpřed. Doba odpichu je určena rychlostí běhu.

Při rychlé jízdě trvá pohybový cyklus symetrického bruslení dvoudobého 1,5 s a déle. Trvá tedy přibližně stejně jako u oboustranného bruslení jednodobého.

Fáze pohybového cyklu

• Přípravná fáze

  Odrazová noha se dynamicky přinožuje za současného skluzu druhé nohy. Hmotnost leží plně na skluzové noze, hole jsou přenášeny paralelně ke směru běhu do předpažení povýš na úroveň obličeje. Tím běžec vytvoří základní postavení pro zahájení pohybového cyklu.

• Odraz a odpich

  Zahájení dynamického odrazu z hrany jedoucí lyže je spojeno se současným položením druhé lyže na podložku podporované soupažným odpichem ve směru skluzu. Běžec položením holí na sníh zahájí odpich ve směru skluzové lyže, zvyšuje tlak na hole, zaujímá aktivní zpevněné držení těla. Těžiště se nalézá přitom krátce nad odrazovou nohou a následuje přenášení těžiště na druhou nohu.

• Skluz a švihová práce

  Po dokončení odrazu a odpichu následuje zášvih pažemi povýš, lehké napřímení horní části těla a začátek zvyšování polohy těžiště napřimováním skluzové nohy v koleni a zvýšením trupu. Během skluzu po zahájení přenosu paží vpřed je odrazová noha přitahována ke skluzové a položena na plochu skluznice. Paralelní práce paží by měla probíhat ve směru běhu lyžaře.

Pro kvalitní výkon je nutné zvládnout technicky použití soupažného odpichu na obě strany, tedy při odrazu oběma nohama. Pravidelné stranové výměny při běhu oddalují vznik lokální únavy a svalových dysbalancí.

4.4.2 Oboustranné bruslení dvoudobé, asymetrická varianta

Technika používaná zejména ve stoupáních a prudkých stoupáních, ve kterých se dosahuje nižších rychlostí a je potřeba větší síly pro udržení rychlosti běhu. (ukázka) Závodníci s nižší výkonností a zejména turisté tuto techniku využívají velmi často i v lehčím terénu. S úhlem stoupání se zkracuje délka skluzu, zvětšuje úhel odvratu a zmenšuje se i rozsah práce paží při soupažném odpichu. Důležitým charakteristickým prvkem je časová i prostorová rozdílnost práce paží při soupažném odpichu.Vedoucí paže (více vytažená vpřed) pracuje časově déle a silněji, je nasazováno více svalových skupin, které vytváří větší sílu při odpichu. Vedoucí paže, která pracuje na straně skluzové lyže a je vynesena více dopředu a výše, rameno se vytáčí vpřed za skluzovou lyží. Druhá paže(slabší strana) při odpichu vytváří menší sílu. Skluz na slabší lyži je kratší, nižší rychlostí. Obě paže při odpichu využívají zejména sílu širokého svalu zádového, trojhlavého svalu a svaly předloktí.

Obr. 24 Fáze odrazu a odpichu u oboustranného bruslení dvoudobého asymetrického v průběhu dvou pohybových cyklů (Rusko 2002)

Pohyb těžiště v laterálním směru se u špičkových běžců pohybuje při 5 °stoupání v rozsahu 20–25 cm. Pohyb těžiště hlavy předchází pohybu těžiště těla do strany, má vedoucí úlohu. Úhel postavení lyže v odvratu je přímo úměrný úhlu stoupání a rychlosti běhu a může být velmi široký a dosahovat až 30 ° od osy běhu. Délka jednoho cyklu trvá v průměru 1,2–1,3 s. Úhel hranění u 2:1 byl zjištěn u různých autorů v rozmezí 34–38 °.(Lindinger 1995, Schwitz 1993). U trupu činí maximální amplituda rozsahu pohybu do předklonu při běhu na rovině nebo jednoduchém terénu v průměru 25 ° na straně odrazové lyže a okolo 17 °na druhé straně těla. I přes spíše kratší dobu trvání pohybového cyklu u 2:1 se zapojuje trup do pohybu v cyklu větším rozsahem pohybu nalehnutím na hole. U 11 °stoupání je rozsah pohybu trupu na jednotlivých stranách 27 ° ku 21 °. S dalším zvyšováním úhlu stoupání se pohyb trupu uklidňuje v průměru na 15 °. Ve vztahu k horizontální rovině se trup pohybuje v rozmezí 55–70 °.

Maximální tlak vyvíjený lyžařem dolní končetinou na lyži při asymetrickém oboustranném dvoudobém bruslení dosahuje 1,5–2násobek hodnoty tělesné hmotnosti. Síly působící na lyži v průběhu jednoho cyklu vytváří opět 2 vrcholy, podobně jako u oboustranného jednodobého bruslení (obr. – Rusko). Síly z odpichu holemi dosahují až poloviny hmotnosti lyžaře. Účinnost této vynaložené síly záleží na úhlu holí vůči podložce. Účinnost není tak vysoká jako u klasického způsobu běhu, protože bruslař je více vzpřímený.

Obr. 25 Záznam silového působení dolních končetin na lyži při odraze při oboustranném bruslení dvoudobém asymetrickém (Rusko 2002)

Fáze pohybového cyklu

• Přípravná fáze

  Fáze začíná přitažením bývalé odrazové nohy ke skluzové. Z důvodu většího odvratu i sklonu trati jsou paty při položení lyže na sníh v širším postavení, více vzdáleny od sebe. Po položení na sníh je dolní končetina dynamicky vytrčena více vpřed do směru jejího skluzu před úroveň druhé nohy. Vedoucí paže se zvedá přibližně na úroveň hlavy, druhá paže je o něco níže, maximálně do výše ramene.

• Fáze odrazu vedoucí dolní končetiny a odpichu

  Odrazová noha se nachází za skluzovou a je ve větším odvratu ke směru pohybu. Tělo zaujímá pohybově aktivní, vyšší postavení trupu. Zahranění a odraz se začíná realizovat velmi brzy po položení lyže na sníh. Trup se mírně uklání na stranu vedoucí paže a skluzové nohy.
  Hole jsou nasazovány pro odpich těsně po zahájení odrazu. Zpožděné nasazení vede k vyšší rotaci těla. Odraz druhou slabší nohou proběhne bez soupažného odpichu pažemi. Soupažný odpich probíhá v lehčím terénu vyšší rychlostí ve velkém rozsahu pohybu a velkou silou, ruce při zakončení odrazu končí za kyčlemi.V prudkých stoupáních, kde lyžař běží nízkou dopřednou rychlostí, je rozsah práce paží menší, odpich končí na úrovni kyčlí.

• Skluz, švihová fáze paží a odraz slabší dolní končetinou

  Po dokončení odrazu z hlavní odrazové lyže začíná přenos hmotnosti nad skluzovou lyži a nastává krátká skluzová fáze a odraz z druhé lyže(slabší lyže).Tato druhá skluzová fáze je kratší, protože není podporována soupažným odpichem, jen odrazem druhé nohy. V průběhu druhé odrazové fáze se paže pohybuje vpřed švihem se současným napřímením trupu a přenesením těžiště na hlavní odrazovou nohu. V úvodu skluzové fáze se těžiště přesunuje směrem z odrazové nad skluzovou lyži. Vzniká mírně excentrická svalová práce přecházející v krátké statické zatížení především svalů přední strany stehna (čtyřhlavý sval stehenní, hamstringy). Poté začíná aktivní práce svalů. Začínají pracovat koncentricky, až do zakončení odrazu se napínají dolní.končetiny ve všech jejich kloubech.

Rozdíl proti symetrické variantě 2:1 je především ve zřetelné vedoucí úloze jedné strany těla běžce, kde je vedoucí jedna paže. Využívá se především pro prudká stoupání, provádí se dynamicky ve vysoké frekvenci pohybu, práce paží není symetrická, vedoucí paže začíná odpich dříve a končí později, trup se vytáčí na stranu odrazové lyže, osa ramenou se nedostává do kolmého postavení ke skluzové lyži.

Shoda k symetrické variantě je v podobné pohybové struktuře vycházející ze stejného základu odrazu a odpichu. Vyznačuje se vzpřímenějším postavením trupu. Nasazení lyží a paží následuje prostorově i časově za sebou.