Oboustranné bruslení jednodobé

Někteří teoretikové (např. Wenger 1994) je považují za základní formu volného způsobu běhu. Většina trenérů ale ne, protože je to technika koordinačně nejnáročnější, zvláště při vyšší rychlosti a frekvenci pohybů. Využívá se pro udržení vysoké rychlosti nebo i její zvýšení na rovině, v mírných klesáních i stoupáních, ve finiši nebo jako sprinterská forma. Při této technice (ukázka) je prováděn na každý odraz dolní končetinou jeden soupažný odpich pažemi.

Obr. 26 Fáze odrazu a odpichu u oboustranného bruslení jednodobého v průběhu dvou pohybových cyklů (Rusko 2002)

Pohyb vpřed je relativně rychlý, efektivní, bez větších rozdílů v rychlosti mezi hlavní a vedlejší fází a je charakteristický symetrickým pohybem na obě strany. Tato technika je nejnáročnější na rovnováhu ve skluzu v jednooporovém postavení. Skluz na ploše lyže je díky vysoké rychlosti relativně velmi dlouhý, přičemž je nutné udržet déle těžiště nad skluznou lyží. Frekvence pohybu při běhu z kopce a na rovině není maximální, využívá se rychlosti a skluzu lyže. Do stoupání se frekvence zvyšuje a můžeme sledovat menší rozsah pohybů do strany, což činí tuto techniku velmi efektivní a účelnou. Úhel postavení lyží je pro obě lyže v průměru stálý. Z různých studií vyplývá, že na rovině činí úhel odvratu lyží u mužů v průměru 6–8 °, u žen 10–12 °. U kvalitních běžců byl zjištěn úhel odvratu při 5 ° stoupání mezi 12–16 ° jednotlivé lyže od osy běhu (směru běhu. Vnější rotace lyže po dokončení odrazu činila až 25 °. Maximální úhel hranění lyží dosahoval úhlu 35 °. Síly vytvářené pro pohyb vpřed vycházející z dolních končetin jsou relativně malé a hybné síly vpřed vytvořené pažemi jsou vyšší(Smith 1995).

Vzdálenost, kterou běžec překoná při jednom cyklu, je delší než u ostatních technik bruslení, délka cyklu se pohybuje mezi 5–15 m a trvá přibližně 1,5–2 s. To znamená, že odpich musí být proveden za méně než 1 sec. tak, aby se paže dokázaly včas vrátit opět do výchozího postavení. To vyžaduje významnou akceleraci při přenosu paží vpřed do základního postavení. Při zvyšování frekvence běhu (sprint, jízda do kopce, méně skluzný sníh) se zkracuje rozsah práce paží, které končí odpich na úrovni kyčlí. Rozsah pohybu trupu byl zjištěn v průměru 22 °, absolutně ve vztahu k podložce v průměru byl zjištěn předklon mezi 60–38 °.

Silové působení dolních končetin na lyže v průběhu odrazu levou i pravou nohou je téměř shodné. (viz obr. 27). S tím také souvisí pravidelné svalové zatížení a uvolnění zatěžovaných svalových skupin.

Obr. 27 Záznam silového působení dolních končetin na lyži při odraze při oboustranném bruslení jednodobém (Rusko 2002)

Při sprinterské formě oboustranného bruslení jednodobého dochází k velmi krátkému napnutí nohy při skluzu, především v kolenním kloubu, v hleznu podstatně méně. Bérec se lyžař snaží co nejdříve přitáhnout a vytrčit vpřed tak, aby mohl následovat nový odraz. Uvolnění je jen velmi krátké. Časový průběh nasazení odpichu a odrazu je podobný jako u oboustranného bruslení dvoudobého symetrického s tím rozdílem, že je prováděn pravidelně a symetricky na obě strany. Není to technika začátečníka, protože vyžaduje i dobrou trénovanost a vyšší úroveň silově-rychlostních schopností, zejména paží, protože v případě malého úhlu odvratu lyže nemusí být vytvořeny dopředné síly velmi velké, a proto je potřeba silný odpich k vytvoření velké hnací síly (malý odpor prostředí) ve směru pohybu, zvláště v mírných stoupáních, na rovině s pomalým sněhem.

Průběh pohybu těžiště v laterálním směru se u oboustranného bruslení jednodobého při vysokých rychlostech v klesání a na rovinách vyznačuje významným přesunem do stran až 50 cm. To je zapříčiněno i přes malý úhel odvratu především rychlostí běhu (skluzu) a délkou skluzu. Je důležité, aby byl rozsah pohybu těžiště optimální, aby bylo možné vytvořit dostatečný tlak na lyži. Přenos hmotnosti na skluzovou nohu je prováděn relativně dlouho, takže těžiště těla není dlouho nad některou z lyží, protože skluz je z velké části prováděn na mírně zahraněné lyži a částečně na její ploše (Lindinger, Miller 1995). Při zahájení dvouoporového postavení se těžiště přemísťuje mezi obě lyže a mělo by se nacházet v průsečíku kolmic vedených ze středů obou lyží. V předozadním směru se těžiště pohybuje v mírném rozsahu. Při vedení odrazu se pohybuje mírně vzad, při švihové práci dolní končetiny se vrací do výchozího postavení nad přední částí chodidla nebo vázání. Obecně lze konstatovat, že čím rychlejší běh, tím delší skluzová fáze, tím menší úhel odvratu. Při horších skluzových podmínkách nebo k urychlení běhu je třeba zvýšit frekvenci, skluzovou fázi zkrátit a odraz nohy předčasně ukončit. Pro zrychlení lze zkrátit vedlejší fázi(skluzovou) a zahájit co nejdříve další odraz.

Fáze pohybového cyklu

V první variantě uvádíme podrobné popisy struktur, které jsou souhrnem z prací Hottenrota, Wengera a Ilavského a užívají se v oblasti Střední Evropy. Druhý popis zastupuje ruskou lyžařskou školu.

• Přípravná fáze (skluzová lyže – levá)

  Běžec se pohybuje ve skluzu v mírném předklonu trupu. Lehce pokrčené paže jsou s holemi vyneseny do předpažení a připraveny zahájit odpich jejich zapíchnutím do sněhu s hroty holí na úrovni obuvi lyžaře. Švihová lyže dokončuje přesun nad podložkou těsně ke skluzové noze, odkud je dynamicky vysunuta do nového odvratového, skluzového postavení. Hmotnost běžce leží na skluzové noze, jejíž lyže je postavena na plochu skluznice.

• Odrazová a odpichová fáze

  Fáze začíná překlopením lyže na hranu. V její první části je zahájen soupažný odpich nasazením holí s lehce pokrčenými pažemi, horní část trupu se mírně předklání. Práce paží dosahuje silového maxima v první části odpichu a s možnou tvorbou plateau v dalším průběhu odpichu. Oboustranné nasazení holí probíhá paralelně ke skluzové lyži. Práce paží je ukončena před dokončením odrazu.Se zahájením odpichu se současně pokrčí skluzová dolní končetina, lyže je postupně přehraňována na vnitřní hranu, která se stává odrazovou a začíná provádět odraz z hrany jedoucí lyže napínáním kloubů kolene, hlezna a kyčle. Odraz dolní končetinou je největší v průběhu jeho druhé poloviny. Osa ramenou je v kolmém postavení ke skluzové lyži.

• Skluzová fáze

  Po dokončení odrazu a zahájení přenášení lyže nad sněhem (podložkou, podkladem) se běžec pohybuje v jednooporovém skluzu na ploše druhé lyže, což je dynamicky vyjádřeno poklesem tlaku na lyži, podložku (fáze prostého skluzu). V této fázi se skluzová dolní končetina napřimuje v koleni i kyčli. Tím dojde k odlehčení lyže na krátký časový úsek před dalším odrazem a paže jsou přenášeny vpřed do výchozího postavení pro zahájení odpichu.
  Na konci odpichu a potom i odrazu se odrazová noha a odpichová paže vykývne dozadu, vzhůru. Téměř současně se napřimuje horní část těla a dochází k napínání skluzové nohy.
  Hmotnost a těžiště těla se přesouvá z odrazové na skluzovou lyži.

Je nutné si uvědomit, že pohybový řetězec ve skluzu jde po následujících pohybových článcích: dynamické přenášení odvrácené nohy – napřimování (koleno, kyčel, trup) – posun těžiště těla vpřed pomocí dopředného posunu kyčle, pánve, dolní končetiny (koleno).

Skluzová fáze, při které není vytvářena hybná síla pro pohyb vpře,d musí být dostatečně aktivní, aby pohyby, které tvoří vedlejší fázi, byly dostatečně rychlé, aby tuto vedlejší fázi zkrátily na minimum a běžec dokázal opět zahájit hlavní fázi – odraz, odpich.

U druhé varianty popisu je cyklus také tvořen 3 fázemi, které jsou uspořádány a pojmenovány jiným způsobem (Ramenskaja (2001):

Fáze pohybového cyklu

Tab. 4:  Ruský model fází pohybového cyklu pro oboustranné bruslení jednodobého

Popis fází

• 1. fáze Nastává po oddálení odrazové lyže od sněhu, kdy následuje volný skluz, který je pasivní fází pohybového cyklu, ve kterém se snižuje rychlost, zajišťuje přenesení hmotnosti na přední části chodidla nohy, rychlé provedení všech pohybů vpřed tak, aby se mohla začít nová fáze odrazu, odpichu a rychlost klesla co nejméně.
• 2. fáze Fáze začíná symetrickým postavením holí na podložku při soupažné práci paží. Mírný náklon trupu vpřed na hole, na které může svou hmotností zesílit aktivní tlak. Paže pracují v rozsahu z předpažení do mírného zapažení. V průběhu odpichu začíná lyžař hranit. Paže s holemi pracují synchronně, symetricky.
• 3. fáze Skluz ve dvouoporovém postavení, aktivní dokončení odrazu napínáním odrazové nohy v kyčli, koleni, hleznu, dokončení odpichu.

Pohybový řetězec při oboustranném bruslení jednodobém

Dvouoporové postavení   zahájení skluzu na levé (pravé) lyži   soupažné zapichnutí holí a zahájení odpichu   zahájení hranění odrazovou lyží   dokončení odpichu a zahájení přenosu paží vpřed   vedení odrazu až do jeho dokončení   zahájení přitahování odrazové nohy ke skluzové   zahájení druhé poloviny cyklu na druhou stranu

Popis pohybových prvků

Techniku oboustranného bruslení jednodobého dělíme na 5 pohybových prvků:

1. Příprava na odraz a odpich – probíhá v závěrečné fázi skluzu, kdy těžiště dokončuje přemístění nad skluzovou lyží, lyžař se snaží klouzat po ploše lyže. Druhá dolní končetina se přinoží ke skluzové a položí na sníh. Skluzová dolní končetina se současně mírně pokrčí v kyčelním a kolenním kloubu. Paže se pohybují vpřed do předpažení povýš, hole směřují šikmo vzad. Lyžař zaujímá základní postavení v přepadu.
2. Odraz   začíná mírným vbočením odrazového kolena dovnitř pro možnost zvýšení tlaku na hranu lyže při odrazu. Odraz je proveden postupným napínáním dolní končetiny v kyčelním a kolenním kloubu až do napnutí. Hlezenní kloub se do maximální polohy nenapíná. V této fázi probíhá pohyb ve dvouoporovém postavení.
3. Odpich   začíná v předpažení, hole směřují mírně šikmo vzad, zapichují se na úrovni přední části vázání. Paže jsou mírně pokrčeny v loketním kloubu, pohyb vzad při odpichu je veden podél boků za pohybu trupu do mírného předklonu. Odpich začíná v průběhu jednooborového skluzu mírně před zahájením odrazu Po dokončení odpichu se trup vzpřimuje a paže jsou přenášeny podél boků vpřed do předpažení. Na odpichu se podílí svalstvo pletence ramenního, paží a trupu.
4. Přenášení hmotnosti těla – v závěrečné fázi dokončování odrazu začíná přenášení hmotnosti těla směrem na skluzovou lyži, přes osu směru pohybu. Přenos je dokončen úplným odlehčením odrazové lyže, kterou po doznění pohybu po odrazu a uvolnění začínáme přitahovat ke skluzové noze. Po zahájení odrazu je hmotnost opět postupně přenášena na odrazivou nohu tak, aby byla plně zatížena v jeho druhé polovině.
5. Skluz v jednooborovém a dvouoporovém postavení   po ukončení odrazu nastává fáze skluzu v jednooporovém postavení a postupně úplným přenesením hmotnosti těla na skluzovou lyži, která je v mírném odvratu. Dolní končetina skluzové lyže se mírně napíná v kolenním a kyčelním kloubu, poloha těžiště se zvyšuje. Čím vyšší rychlost, tím delší skluz v jednooporovém postavení a tím více se těžiště přenáší nad skluzovou lyži a vpřed nad přední část chodidla. Dvouporový skluz probíhá při vedení odrazu.
6. Přenos paží a dolních končetin do základního postavení   probíhá dynamicky v co nejkratší době, paže po nejkratší dráze, paralelně ve směru pohybu, těsně kolem boků. Dolní končetiny jsou přitaženy rychle až těsně ke stojné noze.
7. Pohyby trupu   trup se pohybuje jen v mírném rozsahu v předozadním směru ze vzpřímené polohy do mírného předklonu. Stranově trup pomáhá přenášet těžiště těla z postavení nad jednou lyží nad druhou, přitom se vytáčí ramena tak, aby jejich osa byla v kolmém postavení ke skluzové lyži.