Technika, která se využívá do velmi prudkých stoupání se symetrickou pohybovou strukturou a malou dopřednou rychlostí (ukázka). Je charakteristická střídavou prací paží. Každý odraz dolní končetinou provází jeden odpich souhlasnou paží. Hůl se zapichuje na úroveň paty běžcovy boty. Paže se při odpichu pohybují v malém rozsahu, z předpažení končí před úrovní trupu. Lyže jsou od položení na sníh postaveny na hranu a v průběhu skluzu se úhel hranění zvyšuje až do maximálních hodnot 35°. Prudká stoupání umožňují jen velmi krátký skluz při největším úhlu odvratu lyže od směru pohybu ze všech technik bruslení, který dosahuje pro jednu lyži až 40°. Doba cyklu je proměnlivá v závislosti na úhlu stoupání, podmínkách skluzu a výkonnosti, trvá 0,6–1,2 sec. při délce skluzu v průměru 1–2 m. Ze všech technik je skluz nejvýrazněji prováděn v dvouoporovém postavení.
Těžiště se pohybuje jen v relativně malém rozsahu ve vertikálním směru, protože dolní končetiny se ohýbají v kolenou relativně málo a laterálně z důvodu krátkého skluzu a velké míry dvouoporového postavení. Poloha těžiště je posunuta více vzad, hmotnost je rovnoměrně rozložena na celém chodidle.
Rozsah pohybu trupu je minimální, z důvodu souhlasné stejnostranné práce končetin dochází k mírné torzi v horní části trupu, ramenou, která se obtížně vyrovnává prací paží.
fáze |
název |
ohraničení |
---|---|---|
I |
Skluz s odpichem paží |
Oddálení odrazové nohy od opory |
II |
Skluz s odrazem nohou i paží |
Postavení přenášené nohy na oporu |
Techniku oboustranného bruslení střídavého dělíme na tyto pohybové prvky:
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.