Náhlé selhání srdce sportovce

Příčiny a mechanizmy náhlé srdeční smrti ve sportu

Příčinami srdeční smrti mohou být různá onemocnění srdce, která oslabují jeho toleranci zátěže. Fyzicky náročný sportovní výkon, vyžadující intenzivní práci srdce (pumpovat větší objemy krve pod vyšším tlakem) pak může vést k poruše řízení aktivity srdečních vláken, snížení síly jejich kontrakcí – k selhání srdce.

Známými příčinami jsou:

• idiopatická dilatovaná kardiomyopatie (vrozená vada)
• stenosa aortální chlopně
• prolaps mitrální chlopně
• syndrom dlouhého QT úseku
• preexcitační syndrom (WPW aj.)
• myocarditis (i běžné infekce viry, streptokoky apod.)
• dilatující kardiomyopatie (různé etiologie, včetně alkoholové a kokainové)
• hypertrofická kardiomyopatie (v souvislosti s hypertenzí a jinými faktory)
• ischemická choroba srdce
• vrozená vada koronárních tepen
• komoce srdce (při nárazu do hrudníku)
• poškození energeticko-metabolických vlastností srdce toxickými látkami, dopingem

U zdánlivě zdravého a zdatného jedince bývají podceňovány běžné virózy, chřipky, angíny a nedostatečná rekonvalescence po těchto onemocněních.

V případě hypertrofické kardiomyopatie se vtírá otázka: Je možný její vznik přechodem z fyziologicky hypertrofického srdce sportovce, který absolvuje náročný vytrvalostní trénink a závody (např. silniční cyklistika), s mnohahodinovým působením kumulujících se kyslíkových volných radikálů?

Mechanismus vzniku náhlé srdeční smrti

• porucha řízení srdeční aktivity – porucha srdeční elektrické aktivity

  • komorové tachydysrytmie
  • mechanismus reentry
  • bloky přenosu elektrického podráždění
  • zástava pacemakeru
  • ložiskové onemocnění myokardu

• selhání kontraktility myokardu – vyčerpání a selhání myokardu

  • metabolická difúzní porucha myokardu (energetický a iontový metabolismus)

Preventivní opatření

Preventivní opatření spočívají v odstranění příčin selhání srdce, tj. v časné diagnostice a léčbě onemocnění srdce.

Co může udělat každý sportovec, trenér nebo rodič? Měl by zabránit tréninku s virózou, chřipkou, angínou nebo jiným infekčním onemocněním a v době rekonvalescence těchto onemocnění. Pokud dlouho přetrvává únavnost, slabost, malátnost apod. měl by se sportovec před zamýšleným tréninkem obrátit na lékaře.

Jsou diskutovány otázky nejvhodnějšího postupu v diagnostice – v použití přístrojových metod.

Protože z finančních, časových, kapacitních a jiných důvodů nelze preventivně vyšetřovat všechny sportovce těmi nejlepšími přístroji (NMR, zátěžová echokardiografie, scintigrafie atd.) hledá se rozumné vyvážené řešení, které by mělo smysl. Zdá se, že dobrou kombinací by bylo alespoň zátěžové ekg vyšetření s klidovou echokardiografií.

Na validitu zátěžového ekg testu jsou různé názory. Skeptický přístup k němu mají např. R.J. Shephard (Research Digest 2002), který doporučuje sonografické vyšetření, F.G.O´Connor et al. (Am Fam Phys 1998), který popisuje velký počet falešně pozitivních nálezů a P.D.Thompson (Arch Internal Med 1996). Naopak výhody tohoto testu vidí např. Lékařská komise Fédération international de médecine du sport – FIMS (www.fims.org, 2002), který jej doporučuje doplnit sonografickým vyšetřením a Holterovým ekg monitoringem), J.E. Drezner (Postgraduate Medicine 2000) a B.J. Maron (Annals Int Med 1998, který rovněž současně doporučuje echokardiografii.

Na základě našich zkušeností se domníváme, že zátěžový ekg test se současným měřením krevního tlaku má svoje místo při preventivní prohlídce sportovců.

Víme např. o případu juniorského reprezentanta v orientační běhu, který zemřel po surfování v neoprénu. Byla u něj zjištěna koarktace aorty. Neměl proveden zátěžový test na pracovišti tělovýchovného lékařství – nebyl u něj měřen krevní tlak při fyzickém zatížení, který se u takové vady zvyšuje.

Obr. 10.01-01 Extrasystoly u 17-letého plavce, včetně kupletu a tripletu při zátěžovém testu – Dg: virová myokarditida (Novotný 2002).

Riziko selhání srdce a význam preventivních lékařských prohlídek sportovců dokresluje prezentace: