Sport při některých onemocněních

Průduškové astma (asthma bronchiale)

Astma je poměrné časté onemocnění dětské i dospělé populace. Jeho výskyt se s prohlubujícím vlivem chemických škodlivin i biologických alergenů zvyšuje. Řada spoluobčanů by ráda provozovala nějaký sport, ale astmatické potíže jim v tom brání. Na druhou stranu někteří astmatici začali provádět dechová i fyzická cvičení v rámci léčby. Odpovědi na otázky, jak skloubit sportovní aktivitu s astmatickým onemocněním, by mohly být částečně zodpovězeny na základě poznatků vztahů fyzické zátěže a tohoto onemocnění.

U citlivých osob s genetickou dispozicí může mít vysoce intenzivní zátěž spojená s maximální hyperventilací příliš chladného a suchého vzduchu a především vzduchu s vysokou koncentrací alergenů astmogenní účinek (4). Podmínky sportovišť jsou asi velmi silně spolupůsobícími faktory. Jsou to např. koncentrace prachu v nevětraných tělocvičnách a fitcentrech, chlór a jeho sloučeniny nad vodní hladinou krytých bazénů, vlhkost, teplota, smog atd. v otevřeném terénu (4).

Mechanizmy vzniku pozátěžového astmatu popisují např. Andersson a kol.(2000):

• Přechodná dehydratace sliznice s následnou hyperosmolaritou ve slizničních buňkách i tekutině na jejich povrchu aktivují žírné buňky, ze kterých se uvolňují zánětlivé látky a zároveň se zvyšuje citlivost cholinergních receptorů. To vede ke kontrakci malých bronchiálních svalů a bronchokonstrikci.
• Hyperventilace studeného vzduchu (Larsson a kol. 1998, Karjalainen a kol. 2000) způsobuje vyplavení mediátorů zánětu, zvýšení počtu T-lymfocytů, eosinofilů a makrofágů; rozvíjejí se zánětlivé změny bronchiální sliznice.
• Hyperventilace denaturovaného vzduchu (Helenius a kol. 1998) nad umělými ledovými plochami (obsahujího oxid uhelnatý CO, dioxid dusný NO, dioxid dusnatý NO₂ nebo se smogem (dioxid dusnatý, dioxid sirnatý SO₂, ozón O₃ zvyšuje počet eosinofilů; je tedy rovněž stimulujícím faktorem zánětu

Kromě toho pozátěžová zvýšená aktivita parasympatiku, zvýšená sekrece slizničních žláz a bronchokonstrikce přispívají ke zhoršení průchodnosti dýchacích cest.

Podle V. J. Lacroix (3) patří mezi tzv. vysoce astmogenní sporty především aktivity s maximální hyperventilací – basketbal, cyklistika, vytrvalostní běhy, fotbal, ale také sporty s ventilací chladného a suchého vzduchu – běh na lyžích, lední hokej, rychlobruslení. Mezi tzv. středně astmogenní sporty pak zařazuje ragby, baseball, squash, plavání, tenis, volejbal a další. Ovšem tato kategorizace sportu je sporná, protože reaktibilita každého astmatika je velmi různá a rovněž podmínky, za kterých se provádí stejný sport jsou rozličné.

Velmi záleží na způsobu provádění sportu. Kontinuita nebo naopak změny intenzity fyzického zatížení mají na dechové funkce astmatiků velmi rozdílné účinky (4). Máček a Máčková (2001) publikovali zajímavé grafy demonstrující snížení výdechových rychlostí astmatiků při různém zatížení:

1. při nepřerušované fyzické zátěži stupňované intenzity do vyčerpání (Obr. 23.01-01)
2. při nepřerušované fyzické zátěži střední intenzity (Obr. 23.01-02)
3. při intervalové fyzické zátěži střední intenzity (Obr. 23.01-03)

Obr. 23.01-01 Snížení výdechových rychlostí astmatiků při nepřerušované fyzické zátěži stupňované intenzity do vyčerpání (Máček a Máčková 2001).

Obr. 23.01-02 Snížení výdechových rychlostí astmatiků při nepřerušované
fyzické zátěži střední intenzity (Máček a Máčková 2001).

Obr. 23.01-03 Snížení výdechových rychlostí astmatiků při intervalové
fyzické zátěži střední intenzity (Máček a Máčková 2001).

Signifikantní pozátěžové zhoršení výdechových rychlostí je velice časté u sportovců všech úrovní – např. u 50 % běžců na lyžích – reprezentantů USA na Olympiádě v Naganu 1998 (8); nebo u 56 % profesionálních kanadských hráčů amerického fotbalu (7). Pozátěžové snížení výdechových rychlostí je výraznější po dietě s vyšším příjmem kuchyňské soli (1).

V prevenci pozátěžového astmatu je otužování, léčba respirační infekce, očkování, omezení expozice alergenům, masky chránící před chladem, předehřátí (10–15 min. pohybu na úrovni 60 % VO₂max) a farmakologická antiastmatika (inhalace β₂ agonistů, kromoglykany, antagonisté leukotrienu) (4).

Vliv různých dávek kromoglykanu (SCG) na pozátěžové výdechové rychlosti jsou zřetelné z Obr. 23.01-04.

Obr. 23.01-04 Vliv různých dávek kromoglykanu (SCG) na pozátěžové výdechové rychlosti (Patel a kol. 1982).

Většina antiastmatik je zařazena na seznamu zakázaných dopingových látek. U  sportovců – astmatiků je povolena pouze jejich inhalační aplikace (ne perorální nebo injekční). Zneužití antiasmatik jako dopingu je stále diskutovaným problémem. Bližší údaje o podmínkách, za jakých lze podávat léky soutěžícím astmatikům, i další informace o dopingových látkách a metodách, jsou uvedeny na internetové stránce Antidopingového výboru ČR (www.antidoping.cz).

Laboratorní test pozátěžového astmatu by asi měl být běžnou součástí vyšetření každého školou povinného astmatika.

Rutinní provedení pozátěžové spirometrie je následující (6):

1. Spirometrie před zátěží
2. Zátěž: 6-8 minut na bicyklovém ergometru nebo běhátku; poslední 4 minuty o intenzitě 70-85 % VO₂max (u dětí SF kolem 160-180/min)
3. Spirometrie po zátěži

Hodnotí se rozdíl FEV1 po zátěži proti jeho hodnotě před zátěží touto interpretací:

Pokles FEV1 o 10-25% znamená lehký stupeň pozátěžového astmatu, pokles o 26-50 % střední stupeň, pokles o více než 50 % těžký stupeň pozátěžového astmatu.

Reakce na hyperventilaci ve sportu se však může značně lišit od reakce na hyperventilaci v laboratoři zdravotnického zařízení.

Dobře kompenzovaný astmatik nemusí být vždy omezen ve svých sportovních aktivitách. Aktivní způsob života, zahrnující také dietní opatření, otužování a vhodnou sportovní aktivitu, může být účinnou prevencí astmatickým záchvatům.

Také u astmatiků platí pravidlo přísně individuálního přístupu. Nesmíme zapomínat, že astmatici mohou mít i jiná zdravotní oslabení, např. v oblasti pohybového aparátu. Proto je při posuzování jejich schopnosti ke sportovní aktivitě doporučována prohlídka tělovýchovným lékařem. Seznam jejich pracovišť je uveden na internetové stránce České společnosti tělovýchovného lékařství www.cstl.cz.

Pravidelná soustavná přiměřená sportovní aktivita (rekreační – výkonnostní) s dobrou kompenzací astmatu:

• zvyšuje úroveň aerobních schopností (adaptace na vytrvalostní výkon) a snižuje nároky na respirační funkce v běžném životě; při každé další reakci na fyzickou zátěž je relativně nižší zátěžové napětí sympatiku a pozátěžový tonus parasympatiku.
• Stabilizuje reaktivitu neurovegetativního systému (sympatikus – parasympatikus) i imunitního systému.
• Snižuje frekvenci astmatického záchvatu v běžném životě.
• Poskytuje příjemné prožitky.

Literatura

1. Gotshall R.W., Mickleborough T.D., Cordain L. Dietary salt restriction improves pulmonary function in exercise-induced astma. Med Sci Sports Exerc 2000; 32: 1815-1819. (http://ipsapp002.lwwonline.com)
2. Hrstková H., Novotný J., Brázdová Z., Burianová M. Výživa, pohybová aktivita a skladba těla u mládeže s astma bronchiale. Med Sport Boh Slov 2001; 10:120-130.
3. International Olympic Committee. Sport Medicine Manual. Lausanne: IOC, 1990; 498.
4. Lacroix V.J. Exercise-Induced Astma. Phys Sports Med 1999; 27: 75-92. (www.physsportsmed.com).
5. Máček M., Máčková J. Příčiny vzniku, rozšíření, léčení a prevence pozátěžového astmatu u vrcholových sportovců. Med Sport Boh Slov 2001; 10: 161-170.
6. Norris A.A., Edwards A.M. Protective Effects of Sodium Cromoglycate in Exercise-induced Bronchospasm (EIB) – an Explanation for the Mechanism of Action. Sport and Medicine Today 1999; 2: 67.
7. Novotný J. Asthma bronchiale a sport. Alergie. 2002; 4: 225-227.
8. Patel KR. Effect of sodium cromoglycate on exercise-induced asthma. In: Norris A.A., Edwards A.M. Protective Effects of Sodium Cromoglycate in Exercise-induced Bronchospasm (EIB) – an Explanation for the Mechanism of Action. Sport and Medicine Today 1999; 2: 67.
9. Placheta Z. Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999; 286. 
10. Ross R.G. The prevalence of reversibile airway obstruction in professional football players. Med Sci Sports Exerc 2002; 32: 1985-1989.
11. Wilber R.L.,Rundell K.W., Szmedra L., Jenkinson D.M., Im J, Drake S.D. Incidence of exercise-induced bronchospasm in Olympic winter sport athletes. Med Sci Sports Exerc 2000; 32: 732-737.