Funkce svalů

• Agonista = sval vykonávající pohyb v určitém směru (hlavní vykonavatel pohybu)
• Antagonista = sval vykonávající opačný pohyb jako agonista
• Synergista = sval, který se zúčastňuje stejného pohybu jako agonista (sval pomocný)

Agonista a antagonista tvoří dvojici svalů nebo svalových skupin, které ve spolupráci zabezpečují přesnost pohybů.

Svaly fixační (stabilizační) – umožňují zpevnění určité části odkud pohyb vychází. Tyto svaly se přímo nepodílejí na pohybu, ale udržují pohybový segment v postavení, které je pro pohyb nejvýhodnější.

Neutralizační svaly – ruší svojí činností nežádoucí složky pohybu vykonávaného hlavními a pomocnými svaly.

Zobrazit: agonista, antagonista, synergista, fixace, neutralizace

Agonista

Antagonista

Synergista

Fixace

Neutralizace

Svaly posturální (antigravitační) = svaly zabezpečující přímený postoj (působením zemské přitažlivosti jsou napínány) – např. extenzory dolních končetin, svaly hýžďové, hluboké svaly zádové, svaly šíjové.

Tonická a fázická svalová vlákna

Podle funkce lze také svalová vlákna rozdělit na tonická (s tendencí ke zkrácení) a fázická (tendencí k ochabnutí).

Tonická vlákna (obvykle vlákna pomalá červená):

• zajišťují stabilitu, fixaci těla při pohybu, držení těla v prostoru
• jsou uložena hlouběji
• jsou přizpůsobeny k posturální funkci
• jsou odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži
• mají tendenci ke zvyšování klidového napětí
• tendenci ke zkracování, zbytnění až ztuhnutí
• snadno, často až nadměrně se zapojují do pohybových stereotypů a nahrazují práci oslabených svalů
• např. m. pectoralis major, m. trapezius (horní část)

Fázická vlákna (obvykle rychlá bíla vlákna):

• slouží k provedení pohybu
• jsou uložena blíže povrchu těla
• jsou snadno unavitelné
• mají nižší klidové napětí, které vede k oslabení
• je nutné je posilovat
• nadměrně zvětšují klidovou délku
• obtížněji se zapojují do pohybových vzorců
• např. m. deltoideus, m. trapezius (spodní část), břišní svaly, m. glutaeus maximus

povrchové a hlubší svaly

Správné držení těla

Správné držení těla je jedním ze základních předpokladů správného zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu a efektivního provádění jednotlivých kompenzačních cvičení. (Bursová, 2005)

Vzpřímený stoj je výsledkem naší individuální posturální funkce, která zajišťuje zaujímání a udržování vzpřímené labilní polohy těla vůči měnícím se podmínkám v gravitačním poli a umožňuje tak specifický lidský pohyb.

Správné držení těla lze charakterizovat postojem, při kterém jsou jednotlivé segmenty těla v optimálním postavení vzhledem k udržování polohy rovnováhy a minimálním zapojení posturálních svalů a při kterém je zachována fyziologická funkce jednotlivých orgánů a soustav lidského organismu.

Konkrétní podobu správného držení těla můžeme přiblížit modelem tzv. ideálního držení těla, který odpovídá vysoké úrovni posturální funkce. Při tomto postoji jsou nohy volně u sebe, kolena a kyčle nenásilně nataženy. Pánev je v takovém postavení, aby hmotnost trupu byla vycentrována nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Páteř je plynule dvojesovitě zakřivena. Ramena jsou spuštěna volně dolů, lopatky jsou celou plochou přiloženy k zadní straně hrudníku a lehce přitaženy k páteři. Hlava je vzpřímená, brada svírá s osou těla pravý úhel.

správné držení těla