GNU/Linux se skládá z jádra (Linux) obsluhujícího hardware
a poskytujícího základní služby, základních programů pro práci se
systémem (např. ls
— vypsání obsahu
aktuálního adresáře), prostředí příkazové řádky
shell
, a X serveru, který zajišťuje obsluhu
grafického rozhraní. Následující schéma znázorňuje interakci
mezi těmito základními komponentami systému.
Obrázek 7.3
Pravidlo pravé ruky: všechny objekty v systému jsou reprezentovány jako soubor v jednom adresářovém stromu:
zařízení (grafické karty, disky, ...) jsou soubory — /dev
generátor náhodných čísel je soubor — /dev/random
adresáře jsou taky vlastně soubor
symbolické odkazy jsou soubor (obdoba zástupce z windows)
....
Pravidlo levé ruky: program dělá jednu věc a dělá ji pořádně. Složitější funkcionalita se skládá z jednoduchých programů, jejichž vstupy a výstupy jsou ideálně textové, aby bylo možné programy snadno řetězit.
Souborový systém má jasně danou strukturu: pro oddělování
cesty se používají lomítka /
, je jen jeden
adresářový strom s počátkem v kořenovém adresáři (diskové
jednotky se neodlišují písmenem na začátku, jako ve Windows,
ale připojují někam do stromu). Dlouhodobě je respektována
následující konvenční adresářová struktura:
/bin základní uživatelské programy /dev zařízení /etc konfigurační soubory /home domovské adresáře uživatelů /lib knihovny (obdoba dll) /mnt přípojné body /opt rozšiřující software /proc rozhraní jádra k procesům /sbin základní systémové programy /sys rozhraní jádra k zařízením /tmp dočasné soubory /usr strom pro uživatelské programy /var měnící se soubory/data (logy, cache, ...)