Primárním cílem komprese multimediálních dat je snížit jejich objem. Toho lze docílit dvojím způsobem: beze změny jejich kvality, nebo za cenu ztráty části informace v datech obsažené. Bezztrátové kompresní algoritmy využívají inherentní struktury dat (např. opakující se pixely, předvídatelnost zvukového signálu, ...) a odstraněním duplicitní informace snižují jejich velikost. Oproti tomu ztrátové kodeky odstraňují části informace, se kterou jsou data zaznamenána (např. hrubším kvantováním ~ nižší bitrate). Často se využívá znalosti citlivosti lidských smyslů (například frekvenčního rozsahu lidského ucha), nebo mechanizmů vnímání příslušných podnětů (psychoakustika), k tomu, aby byly ze signálu odstraněny ty složky, které běžný člověk není schopný rozeznat. Výsledkem je výrazně vyšší kompresní poměr, než u bezztrátových algoritmů. Pro srovnání v případě zvuku: FLAC 1:2, MP3 (při 128 kbit/s) 1:11.