Kurz správného psaní pro nebohemisty, který vedu, má hlavní studijní materiály v interaktivní osnově v ISu a doplňková cvičení v ELFu. Studentům jsem po zrušení kontaktní výuky namluvila Seminář na dálku a vyzvala jsem je ke zpětné vazbě, jak budeme pokračovat dál. Možnost audiokomentářů se jim líbila, protože si můžou výklad přehrát kdykoliv, když si na jeho poslech najdou čas. Domluvili jsme se i na zveřejnění klíče k zadaným cvičením.

Ke každému semináři jsem připravila 20 minut dlouhé zvukové nahrávky. Zvolila jsem jen audiopodobu, protože je to pro mne praktičtější. Nemusím řešit, jak u výuky vypadám, kam se dívám, a neposkytuji studentům obraz ze svého soukromí. Studenti si mohou záznamy pustit třeba na procházce nebo u vaření.

Ukázka části audiopřednášky

Ve výuce francouzského jazyka mám již za sebou několik distančních zkoušek. Pro výuku teď používáme MS Teams, zvolila jsem jej proto i pro zkoušení. Nejprve jsem se studeny probírala formu, jakou by mohla zkouška proběhnout. Původní můj plán bylo iniciovat skupinovou zkoušku, kde budu postupně se studenty probírat zpětnou vazbu k jejich seminárním pracím a zároveň vtáhnu ostatní studenty do diskuze, aby poskytli kolegům určitou vrstevnickou zpětnou vazbu. S tímto řešením ale měli studenti problém (časová náročnost) a tak jsme našli kompromis – zkoušení ve dvojicích.

Funguje to tak, že nabízím termíny pro dvojice studentů. Zkouška trvá 40 minut až hodinu. Každý ze studentů mluví o své seminární práci (témata máme domluvená předem), dávám jim k nim zpětnou vazbu a vzájemně diskutujeme (samozřejmě francouzsky). Následně studenty zkouším z témat, která jsme během semestru probírali. Při argumentaci je dobře vidět jejich úroveň francouzského jazyka, mluví o své práci a vzájemně se doplňují. Doba zkoušení kolem 40 minut je podle mne na dva studenty dostačující.

Velmi se mi osvědčilo využití chatu při samotné zkoušce. Chat pravidelně používám i při online výuce. Když student něčemu nerozumí, či jej chci opravit, tak píšu daný výraz nebo správný zápis gramatického jevu právě do toho chatu. Je to podobné, jako bych jej psala v učebně na tabuli.

Doporučuji mít zkoušku koncipovanou tak, že nevadí, když studenti sdělí ostatním otázky. Čím víc studentů v každé seminární skupině je, tím víc variant otázek ke zkoušce pro jistotu připravuji.

Vzhledem k okolnostem jsem v předmětu Autentizace a řízení přístupu musel upravit půlsemestrální test do podoby „open book“ zkoušky. Distanční zkoušení s sebou vždy přináší otázku snadnějšího podvádění ze strany studentů a úprava podoby je jednou z možných odpovědí na tuto situaci. Mou výhodou bylo, že už jsem tento typ zkoušky měl již dříve v jiném předmětu a věděl jsem, co mne čeká. U tohoto typu zkoušky totiž musíte myslet jinak.

Otázky testu je potřeba přeformulovat. Nelze se zaměřit pouze na znalosti studentů. Já se sice studentů v prvních otázkách na znalost ptám, ale hned potom už zkouším hlavně schopnost studenta zorientovat se v dané látce a materiálech. Potřebuji vědět, jestli si umí dohledat ty správné informace pro řešení daného problému. Pokud se student na zkoušku připravoval, bude schopný v omezeném čase odpovědět nebo odpovědi najít. Pokud se student na zkoušku nepřipravil, možná najde odpověď na jednu dvě otázky, ale určitě nestihne najít odpovědi na všechny. Právě stejná doba skládání testu pro všechny studenty a časové omezení je pro tento typ zkoušky stěžejní, pokud chcete, aby spolu studenti nemohli spolupracovat navzájem. Při dobře zvoleném čase nestihnou spolupracovat a řešit zadání svých spolužáků.

Počítám s tím, že pro další test budu vytvářet nové otázky. Doporučuji při vytváření otázek nepoužívat klíčová slova ze slajdů, aby je studenti neměli šanci vyhledat ve slajdech a pak jen zkopírovat odpovědi.

Výsledek analýzy vyhodnocených testů mě ujistil, že jsem test alespoň rámcově nastavil dobře. Průměrný bodový zisk byl téměř shodný s průměry s předchozích let (letošní průměr byl 19.49 (z max. 30 bodů), průměry z předchozích let byly 21.44, 21.21, 20.18). Dále se mi potvrdilo, že tradiční checkboxové otázky nejsou rozhodně vypovídající, protože bodový zisk by byl daleko vyšší, kdyby test byl složen pouze z nich. Také se studenty jsem se v následné diskuzi na diskuzním fóru v ISu i individuálních emailech shodl, že písemka byla nastavena celkem dobře, mohl jsem dát 10–15 % času navíc a dostal jsem podněty k úpravě formulace asi dvou otázek (z celkem 39 v 5 sadách).

V seminářích pro výuku jazyka často rozdělujeme studenty do malých skupin, jejichž členové společně řeší nějaký úkol (spojování kartiček, diskuse nad řešením domácího úkolu, vymýšlení vět apod.). Zároveň jsme jim jako učitelé k dispozici pro dotazy. Protože považujeme skupinovou práci za důležitou, hledali jsme možnost, jak ji zachovat i v online prostředí.

Řešení jsme našli za pomoci nástroje ZOOM a sdílených Google dokumentů. Studentům zadáme úkoly a rozřadíme je do menších skupinek (tzv. „breakout rooms“). Tam studenti nad řešením úkolu diskutují a výsledky zapisují do sdíleného Google dokumentu. Někdy mají za úkol se následně vyjádřit k řešení druhé skupiny (to je možné díky tomu, že celkový počet studentů je malý). Jako učitelé můžeme navštěvovat jednotlivé skupiny a dívat se, co a hlavně jak studenti řeší, a případně jim pomoci. Mohou si nás také sami „přivolat“ na pomoc.

Nakonec po dokončení úkolů zrušíme dělení na skupinky a v hodině společně diskutujeme o zvolených řešeních a vracíme se k místům, která studentům působila potíže.

Zatím jsme nenašli „elegantní“ řešení pro úkol „přiřaďte kartičky“, který realizujeme v Google tabulkách. Při nastavení sdílení používáme „kdokoliv s odkazem může upravovat“. Nevidíme tak sice práci studentů na dokumentu jmenovitě, ale nemusíme řešit přepínání mezi účty Google, které často působí potíže.

Už před více než 10 lety jsem si začal předtáčet přednášky, aby kolegové studentům přednášku promítli, když jsem byl na zahraniční cestě. Bývalo to však pracné, s účastí kameramana a zvukaře.

V prvním covidovém semestru mě kolegové ze servisního střediska IS MU s dotazem na možnosti nahrávání přednášky pomocí Macbooku odkázali na návody na stránce https://is.muni.cz/samostudium. Tady jsem našel přesně to, co jsem potřeboval. Jak zaznamenat přednášku snímáním plochy počítače se zmenšeným náhledem na přednášejícího.

Zaznamenané přednášky ukládám do IS MU, do Studijních materiálů. Dávám studentům předmětu k dispozici jak videa ke stažení, tak nechávám vytvořit přehrávače pro sledování např. na mobilu.

Přednášky nahrávám doma, na terase, na zahradě. Prostě tam, kde je klid. Ale po poslední přednášce natáčené na zahradě jsem si uvědomil, že kohouti na sousedním pozemku nejsou s klidným prostředím slučitelní.

Ukázka

FI:PV004 UNIX – Historie UNIX

Jarní semestr, ve kterém byla zrušena kontaktní výuka, u nás probíhal takto:

1. Ke každému tématu přednášky i cvičení jsme založili online diskuzní fórum, respektive diskuzní vlákno, kde se studenti aktivně ptají na to, co jim případně při samostudiu není jasné (každá otázka i odpověď je pak dostupná i všem ostatním studentům stejného oboru). Pro jednotlivá témata přednášek jsme diskuzní vlákna využívali už v minulosti – máme je pod předmětem založena mimo období daného semestru, aby byly jednotlivá témata otázky a odpovědi studentům přístupné i z roku na rok. Pro cvičení jsme je zakládali nově, tam jsme v minulosti předpokládali, že se na všechny nejasnosti stihnou doptat přímo při cvičení.

2. K jednotlivým tématům přednášek i cvičení pro všechny obory postupně otevíráme online konzultace/diskuze s vyučujícím, na které se nám studenti přihlašují přes IS (vypisujeme to jakoby „termíny zkoušek“ k danému předmětu). Studenti se musí přihlásit minimálně 2 dny dopředu a poslat přehled konkrétních otázek, co jim při samostudiu dělalo problém, aby se na to vyučující mohl s předstihem připravit a rozvrhnout si čas při konzultaci. Pro přednášky a cvičení to řešíme pro každé trochu jinak:

   • Pro cvičení využíváme skupinové diskuze přes MS Teams. Podmínkou přihlášení je, že si už téma samostatně nastudovali, vypracovali protokol a zaslali mi ho na e-mail.
   • Pro přednášky využíváme také individuální online konzultace přes Skype for business.
   • Protože konzultací se nemůžou zúčastnit všichni naši studenti (dohromady jich máme přes 650), s těmi aktivními, co se zapojí, se vždycky ještě domlouváme na dodatečném vložení těch nejzásadnějších otázek, se kterými na konzultaci přišli, právě do Diskuzních fór/vláken. Tak z online konzultací můžou zpětně aspoň trochu těžit i ostatní studenti, kteří se jich osobně nezúčastnili.

3. Informace a pokyny k samostudiu, online konzultacím, testům, zkoušce, atd. studentům průběžně aktualizujeme v Interaktivních osnovách všech našich předmětů (Interaktivní osnovy zase využívám dlouhodobě, takže stačí je jen průběžně modifikovat, tak jak se objevují nové informace).

4. Studijní literatura – tady patří velké díky týmu knihovny KUK, kteří nám velmi pomohli se zpřístupněním veškeré povinné literatury v nejnovějším vydání online, přes e-prezenčku, a pro celou univerzitu zařídili zpřístupnění e-prezenčky mimo studovny MU, z domácích počítačů studentů. (Další 2 knihy z povinné literatury jsme měli přes e-prezenčku přístupné už v minulosti, a tyto 2 nově doplněné byly doposud přístupné buď ve starším vydání nebo přes jiný modul – eDiscovery – takže dostupné jen malému množství studentů zároveň.)

5. V současné chvíli jednotliví přednášející připravili videovýklad k prezentacím ze svých přednášek v PowerPointu (podle návodu od vás ze servisního střediska: https://is.muni.cz/samostudium/pages/01-prednaska.html – tady patří velké díky vám, že jste všechny tyhle návody a celé stránky připravili!).

6. Odevzdávání protokolů k získání zápočtu – u cvičení z těch předmětů, kde je obvykle podmínkou k získání zápočtů jen účast na všech cvičeních a vypracování všech protokolů z nich, jsme začali využívat Odevzdávárny v IS MU. (Obvykle kontrola probíhala přímo na konci každého cvičení.) Pro každé téma máme odevzdávárnu zvlášť, využíváme nastavení termínu, dokdy mají odevzdat, aby každý protokol odevzdávali průběžně na konci toho týdne, kdy mělo dané cvičení proběhnout – a taky kdy se k němu v průběhu týdne konají online konzultace, kde můžou s vyučujícím probrat případné nejasnosti. Studenti jsou super, většina jich vkládá protokoly s názvy podle našich instrukcí, takže se v tom dobře orientuje.

7. Ukončování předmětů tam, kde se obvykle píšou průběžné testy nebo závěrečné zkoušky (většina našich předmětů) proběhlo pomocí online testů v aplikaci Odpovědníky v IS MU, studenti budou k testům v zadaný čas přistupovat z domu.

V rámci předmětu Rozvoj komunikačních a manažerských dovedností zadávám studentům každoročně povinnou přípravu prezentace na zvolené téma. V uplynulých letech prezentovali studenti v rámci seminářů a ke své prezentaci dostávali zpětnou vazbu od kolegů ve skupině a od vyučující. V minulém semestru jsem vzhledem k situaci zadala studentům, aby své prezentace připravili formou videí a odevzdali je do odevzdávárny. Spolu se zadáním jim k tomu byly poskytnuty návody pro nahrávání prezentací vytvořené servisním střediskem pro e-learning na MU.

Všichni studenti úkol v termínu splnili a žádný z nich si nestěžoval na nějaké technické problémy. Na základě zkušenosti bych pouze doporučila v rámci zadání úkolu studentům specifikovat, co vše má být na obrazovce vidět. Nahrané prezentace jsem shlédla a jednotlivým studentům napsala do poznámkového bloku zpětnou vazbu. Písemné poskytování zpětné vazby a doporučení pro další rozvoj prezentačních dovedností bylo sice poněkud pracné, nicméně na základě reakcí některých studentů se zdálo, že uvedený postup je pro studenty (zejména pro ty motivované) přínosný. Zadání prezentací formou videonahrávek navíc ukázalo následující výukové přednosti daného postupu:

1. Studenti si mohli svou připravenou prezentaci přehrát, přitom si sami uvědomit některé nedostatky, a následně nahrát prezentaci ještě jednou a v rámci možností dané nedostatky odstranit. Uvedený postup tak podpořil rozvoj jejich dovedností.
2. Všichni studenti dodrželi zadaný čas. Zatímco na seminářích se stávalo, že i když studenti časový limit znali, někteří jej nedokázali dodržet (přičemž často argumentovali tím, že čas byl krátký a připravit kvalitní prezentaci v zadaném rozsahu nelze), při nahrávání prezentací si s tím všichni poradili.

Můj vztah k výpočetní technice je od mlada velmi negativní a spojený s velkou neschopností ji jakkoli používat. Poté, co byla zavedena distanční výuka, jsem byla postavena před nutnost řešit výuku přes aplikaci MS Teams. Naštěstí mi pomohli zdatní kolegové z fakultního Centra informačních technologií a navíc moje mladé, studující dcery. Výuka po technické stránce probíhala téměř bez problémů, učila jsem najednou až 180 lidí. Bylo fajn, že se mohli průběžně doptávat i na chatu, případě se na něm přihlásit o slovo. V krizové situaci, kdy není možné se setkávat osobně, to byl jediný způsob, jak nestopnout VŠ školství úplně.

Můj osobní názor (podložený již i zkušeností) je však ten, že komunikace přes jakoukoli techniku nemůže studentovi poskytnout tak kvalitní a efektivní výuku, jako výuka osobní – kontaktní. "Alma mater" by nebyla tím, čím by dle mě být měla, kdybychom se místo do lidských tváří dívali do obrazovek PC. Tuto zkušenost a názor mají většinou i studenti. Jistě jsou, dle mě bohužel, i kantoři, kterým tento distanční způsob vyhovuje, protože je primárně baví nebo i živí jiná aktivita než vzdělávání studentů a setkávání se s nimi. Já patřím však mezi ty, u nichž je prioritou odpovědnost za efektivně a kvalitně zvládnutý pedagogický proces.

I přes perfektní nastavení techniky nemám z uplynulého semestru dobrý pocit. Věřím proto, že se bude nadále učit kontaktně a že holt i když řada z nás onemocní, nebude strach z covidu důvodem či záminkou pro zavedení distanční výuky.

V tak krajní situaci, jakou je zrušení kontaktní výuky a doporučení pro i pro distanční zkoušení mi byla technika v jarním semestru dobrým zprostředkovatelem. Zkoušky jsme s kolegy realizovali jako kombinaci písemných testů a ústního zkoušení. Online testy se skládaly z vícevýběrových otázek, které se studentům do testu míchaly náhodně. Navíc jsme měli odpovědníky v ISu nastavené tak, aby studenti měli na stránce pouze jednu otázku a zároveň aby se po jejím zodpovězení nemohli na předchozí stranu vrátit. Tím jsme zajistili, že měli studenti různá zadání zkoušek a snažili jsme se tak předejít podvádění. I tak došlo k pokusu o podvod, který se nám však nepodařilo prokázat – a proto při pochybnostech ve prospěch studenta.

Písemné testy on-line se řešily za dohledu fakultní e-techničky. Na písemný test následně navazovala ústní zkouška, která byla realizována přes MS Teams. Za souhlasu studenta se nahrávalo v zájmu zachování oboustranné objektivity hodnocení.

Příspěvek z webináře MŠMT Prváci v pandemii, 15. 10. 2020

Záznam celého webináře MŠMT

Prváci v pandemii: co udělat pro sociální a akademickou integraci studujících v prvních ročnícíchCelý webinář MŠMT pro vysoké školy

Pro výuku cvičení jsem tento semestr začala používat "Breakout Rooms" v Zoomu <https://support.zoom.us/hc/en-us/articles/115005769646>. Potřebovala jsem realizovat výuku cvičení, které probíhá u počítačů, a kde se mé kratší výklady prolínají se samostatným programováním studentů. Zoom používám i na přednášky, proto je jeho využití i pro cvičení velmi výhodné. Cvičení začne online videokonferencí, kde dám studentům pokyny, co mají řešit. Když nastane čas, že by studenti měli samostatně programovat, a já dříve obcházela počítače a dívala se na jejich kód, tak studenty po jednom rozdělím do Breakout Rooms (tj. např. 14 místností pro 14 studentů). Studenty požádám, aby si nasdíleli okno s vývojovým prostředím a já pak jednotlivé místnosti procházím, dívám se, jak postupují, a pomáhám jim odstranit chyby či nasměrovat je v řešení. Studenti mají možnost "Asking for Help" pro případ, kdy chtějí, abych se do jejich místnosti připojila hned, jakmile dořeším aktuálního studenta. Je třeba počítat s tím, že práce s pomocí Breakout Rooms je o něco pomalejší než běžná výuka (zejména: správně postupující studenty nechám při běžné výuce pracovat samostatně). Pokud tedy chceme dělit studenty na skupiny vícekrát, je vhodné procházet jen část studentů. Při dvouhodinovém cvičení jsem bez problémů studenty dělila do Breakout Rooms třikrát (při počtu 14 studentů). Je vždy dobré jim připomenout, ať si nasdílí okno s vývojovým prostředím a já tak na ně nemusím čekat. Při rozpuštění Breakout Rooms je standardně nutná minutová prodleva, než se všechny místnosti uzavřou. Tu lze zkrátit v „Options“ až na 10 sekund. Pak je možné opět pokračovat ve výkladu se všemi studenty najednou a kdykoliv Breakout Rooms znovu otevřít. Zkušenosti s tímto typem výuky mám veskrze pozitivní, i když zatím jsem ji takto realizovala jen tento semestr.

V předmětu trestní právo procesní jsem v minulém semestru (na základě žádostí ze strany studentů a po inspiraci doktorem Hadamčíkem z katedry občanského práva a doktorkou Brucknerovou z naší katedry) vedl výuku v podobě online seminářů, a to prostřednictvím aplikace Zoom. Výuka díky tomu probíhala tak jako ve standardním semestru (s tím rozdílem, že účast na online seminářích nebyla povinná).

Oporou při výkladu je mi vždy prezentace, která obsahuje základní informace o probírané materii, ale i příklady, o nichž se studenty diskutujeme. Prezentaci studentům nahrávám do ISu, takže mají možnost s ní dále pracovat, doplňovat si do ní poznatky ze semináře a může tak posloužit jako další pomůcka při opakování látky před zkouškou. Studenti mají navíc na každý seminář zadanou sadu otázek, přičemž znalost odpovědí na tyto je nezbytnou podmínkou pro přiznání aktivní účasti na semináři. Standardně si studenti tyto otázky zpracovávají podle svého uvážení, v době distanční výuky jsem tyto využil pro potřeby povinných plnění, která studenti zpracovávali jako podmínku zápočtu. Mnohdy byla plnění velmi obsáhlá a věřím, že studentům zabrala mnoho času, nicméně protože je v témže semestru čekala zkouška z trestního práva, tak se jim čas, věnovaný vypracování plnění, zúročil při učení se na zkoušku (vlastně tak měli část zkušebních otázek zpracovanou). Zpětná vazba k plněním pak byla samozřejmostí, ačkoliv její vypracování bylo časově dosti náročné a studenti si na ni museli – někdy i déle – počkat.

V uvedeném zároveň vidím asi nejnáročnější aspekt distanční výuky z pohledu vyučujícího. Tím je určit, jakým způsobem ověřit znalosti, které si studenti mají odnést již z přednášek a které běžně ověřuji dotazy stran oněch otázek v rámci semináře. To však nebylo možné. V současné době ale – díky povinné účasti na online výuce – tento zásadní problém odpadá, studenti v tomto semestru nemusí otázky zpracovávat v podobě plnění, ale postačí, když si je připraví způsobem, který jim nejlépe vyhovuje.

Distanční výuka na nás všechny klade úplně nové nároky. Ještě před několika lety by si asi vůbec nikdo z nás nepomyslel, že semináře budou moci být vedeny online přes videokonferenci. Ale, jak se ukázalo, všechno jde, jen je třeba se zbavit starých návyků a nebát se začít pracovat novým způsobem. Sice to vyžaduje vynaložení nemála našeho drahocenného času, avšak jiná cesta v současnosti není. Distanční výuka nikdy nemůže nahradit výuku kontaktní, to je bez debat. Ovšem v době mimořádných opatření na jaře letošního roku jsem se nemohl ztotožnit s názory těch, kteří nehledali způsoby, jak výuku distančně uskutečnit, zato ale dalekosáhle diskutovali o důvodech, proč to nejde. Říkal jsem si tehdy, že čas strávený těmito diskusemi po chodbách a sekretariátech by se dal efektivněji využít k seznámení se s aplikací MS Teams a základy jejího používání. Byl jsem rád, když se kromě mě ještě další dva členové naší katedry rozhodli pro online výuku seminářů a přednášek. Ve studentské anketě to studenti ocenili. Dnes zpětně vidím jako chybu, že jsem z pozice vedoucího katedry nestanovil všem jejím učitelům povinnost, aby hned v březnu obratem přešli na výuku přes MS Teams. Asi to v dané době bylo nepředstavitelné.

Na závěr bych chtěl poděkovat vedení fakulty za výbornou technickou a metodickou podporu při distanční výuce, kterou všem učitelům poskytlo a nadále poskytuje, především pak proděkanu Davidu Sehnálkovi, který v této oblasti odvedl obrovský kus práce.

Na jaře jsem se studenty vyzkoušela vedení seminářů přes aplikaci ZOOM a poté MS Teams, přičemž každá z aplikací má výhody a nevýhody. Zoom bez licence je jen na 40 minut, což může být někdy omezující, ale má zase dobré funkce např. souhlas/nesouhlas na otázku, atd. MS Teams umožňuje další práci s dokumenty, anketami, formuláři, což může být též užitečné.

Studenti si myslím cenili zejména možnosti, že jsem jim semináře nahrála a uložila do studijních materiálů nebo osnovy v ISu, takže se k nim mohli dostat i ti, kteří v daný čas plnili jiné, např. dobrovolnické nebo rodičovské povinnosti. Samozřejmostí pak byla zpětná vazba na jejich písemná plnění, která odevzdávali do odevzdávárny v ISu, i když toto bylo velmi časově náročné. Musím však konstatovat, že bylo poznat, pokud jsem měla na jaře online seminář se studenty, kteří mě znali jen chvilku – fakticky jen jeden seminář přímé výuky, nebo se jednalo o studenty, s nimiž jsem se vídala v podstatě již rok (předmět máme třísemestrální), neboť ti, kdo nás neznají osobně, měli i v rámci online semináře trochu odstup a nechtěli moc hovořit, zatímco u studentů, kteří si nás již pamatovali z přímé výuky, byla spolupráce dle mého názoru živější. V tomto směru, ač jsou online možnosti čím dál více propracovanější, mám za to, že přímá výuka, možnost okamžité reakce, je nezastupitelná.

Jednou větou řečeno, mnou realizovaná distanční výuka římského práva v letním semestru byla jistou kombinací využití zkušeností, improvizací a „hecování“. Vliv na použité formy výuky měly především následující aspekty: obava z možného nekvalitního připojení a možností postaršího notebooku (nakonec se ukázaly liché), nutnost brát v potaz, že zároveň byl notebook využíván dětmi pro jejich distanční vzdělávání na ZŠ a absence vlastní pracovny - místnosti, kterou bych měl výhradně pro sebe a mohl z ní nerušeně pracovat. Z toho důvodu jsem se rozhodl využít stejný model, jako v případě písemné fáze mootcourtu a pro jednotlivá témata vypracovat písemné zadání s otázkami - dílem zaměřenými na učivo (teoretickými), dílem k řešení fragmentu (aplikačními).

Řešení těchto úkolů pak byla zpřístupněna po uplynutí seminářů ve formě správných odpovědí. Pro zájemce pak ještě byla více rozebírána v jedné souhrnné skupině pro všechny seminární skupiny přes MS Teams. Za to, že nakonec byly MS Teams použity, může mužská ješitnost – když je může používat kolega na dějinách a dokonce i mladší kolegyně na „římanovi“, přeci bych jej měl použít i já, jako garant! U kolegů byla i pozitivní reakce na průběžnou písemku – „donutila“ studenty připravovat se i v průběhu semestru a navíc si mohli díky tomu udělat představu o podobě zápočtu.

Otázkou zůstávalo, jak nahradit přednášky. Skutečnost, že počítač zároveň využívaly děti pro vlastní vzdělávání, mě vedla k tomu, že jsem u přednášek zvolil cestu audionahrávek, které vznikly vedle již existujících starších prezentací. Ty šlo nahrát kdykoliv, kdy byl čas, a následně byly vloženy studentům do dokumentů. Nakonec se ukázalo, že toto improvizované řešení se z pohledu studentů ukázalo nejlepší. K uloženým záznamům se mohli kdykoliv vrátit, což se hodilo i přímo při přípravě na zkoušku. Z tohoto důvodu byl stejný model zvolen i v podzimním semestru 2020, jen s tím rozdílem, že již je nahrávka přímo vložena do prezentace.

Z reakcí studentů, zejména podle výslovných komentářů přednášek v předmětu Trestní právo III, v gesci Katedry trestního práva, vyplynulo, že studenti velmi oceňují přístup celé katedry k ztíženým podmínkám výuky a oceňují snahu učitelů o pokud možno rovnocennou náhradu běžného způsobu výuky. Přednášky byly provedeny v podstatě bezvýjimečně formou videozáznamu přednášky vloženého do ISu v termínech normální výuky tak, aby semináře, které na přednášky navazovaly, mohly z obsahu přednášek vytěžit maximum. Délka přednášek se pohybovala mezi 60 a 70 minutami. Důvodem byly především technické překážky, bylo třeba konvertovat 70 minutový soubor, mající až 60-80 GB do elektronicky (velikostně) přenositelného souboru o 40-50 GB tak, aby zvuk i obraz byl ještě kvalitní a hlavně - aby přednášky byly ve stejných světelných podmínkách, kdy málo světla výrazně navyšuje velikost souboru. Přesto studenti tento typ přednášek velmi ocenili jako vhodnou pomůcku pro přípravu na zkoušku a chválili i to, že se jednalo o záznam, nikoli online verzi a měli tak možnost se k přednášce kdykoli, zejména při přípravě na zkoušku, vrátit.

Seminarizující připravili pro studenty kvalitní a oproti normálnímu průběhu výuky četnější seminární práce rozdělené do dobrovolných a povinných plnění. Používali k seminářům i interaktivní způsoby výuky, takže umožnili studentům další kontakt s učiteli. Studenti ocenili kvalitní otázky do seminářů včetně příkladů a vstřícný přístup v případě otázek položených vyučujícím, jakož i včasnou a kvalitně zpracovanou zpětnou vazbu na zpracovaná plnění. Přednášky a semináře na Katedře trestního práva studenti hodnotili jako jednoznačný přínos v době koronavirové krize. Zkouška proběhla v podobě případové studie a studenti tento způsob ukončení předmětu v podstatě uvítali.

Distanční jazykovou výuku jsme postavili na třech základních pilířích, jimiž jsou jasná struktura, přítomnost učitele a budování komunity.

Jasnou strukturou rozumíme kromě stanoveného obsahu a jasně deklarovaných cílů kurzu také včasné a efektivní instrukce studentům, dodržování termínů a rozmanité portfolio výstupů (např. různorodé úkoly – aplikace teorie na konkrétní situace, podcasty, prezentace, diskuzní fóra, peer review – tedy zábavné, ale smysluplné aktivity). Kombinovali jsme formu e-learningu (např. odpovědníky s klíčem), seminářů v MS Teams (pokrývající interaktivní části učiva) a individuální samostatné práce.

Odborná literatura hovoří o nutnosti přítomnosti učitele, tzv. teacher's presence, a to nejen synchronně přes kameru, ale především při celkovém vedení kurzu, kdy studenti za obsahem kurzu učitele vnímají a dostává se jim pravidelné individuální zpětné vazby. Takto nastavený vztah učitel - student je zásadní, neboť učiteli napomáhá nastavit správné množství práce tak, aby se ani jedna strana nezahltila. Jinými slovy, učitel tak průběžně zadává jen tolik práce, kolik je student skutečně schopen udělat a učitel následně ve zpětné vazbě zpracovat. Studenti v tomto oceňovali portfoliové hodnocení, jež jejich průběžnou práci velmi podporuje. Při zpětné vazbě je klíčové motivovat a cílit na konkrétního studenta, např. oslovením, zdůrazněním toho, co již zvládl a co ještě potřebuje další pozornost. Právě tuto složku studenti ve svých zpětných vazbách vysoce hodnotili.

Intuitivně jsme do kurzů zařadili prvky podněcující budování komunity a zapojení studentů do tvorby obsahu kurzu, např. přinášení vlastních pro kurz relevantních témat či sdílení osvědčených zdrojů. Na tento pilíř nás upozornili sami studenti, když ve zpětné vazbě velmi kladně hodnotili, že měli možnost vidět, co dělají ostatní a v jaké kvalitě, a dostávali zpětnou vazbu i od spolužáků. V tomto semestru se na rozvoj tohoto pilíře soustředíme podporou synchronní i asynchronní práce ve skupině, zařazujeme také aktivity podporující socializaci v rámci skupiny, sdílení zpráv ze světa, miniprezentace, kolaborativní psaní nebo tipy na filmy v cizích jazycích s právnickou tematikou.

Měl jsem dříve (možná předsudečné) pochybnosti o distančním testování přes odpovědníky a vadila mi především možnost nežádoucí spolupráce mezi zkoušenými a nedostatek kontroly nad používanými informačními oporami u zkoušek (různé "taháky"). Díky doporučení pí . Mgr. Linhové, které tímto děkuji za skvělou podporu, jsme využili nastavení odpovědníku "1 otázka na jedné stránce (nelze se vracet)" a zavedli jsme náhodné míchání otázek v každém jednotlivém testu. Díky tomu má každý student vždy k dispozici jinou otázku a tak nemůže spolupracovat s kolegy. Ve spojení s rozumným časovým tlakem se dá podvádění u tohoto druhu zkoušek velmi omezit, ne-li vyloučit. Je to možná banalita, ale mně to u testů zahraničních studentů opakovaně velmi pomohlo - výsledky se velmi lišily a pokrývaly celou škálu známek. To pokládám za indicii, že se neopisovalo a že každý pracoval "sám na sebe".

Studenty na svém kolokviu jsem už dlouhá léta zkoušel prezenčně po třech osobách. Připravil jsem jim zábrany u tabule, aby neviděli jeden na druhého, kdo co píše. Položil jsem otázku jednomu. Odpověděl. Zeptal jsem se druhého, zda souhlasí. Třetího, zda souhlasí. Když psali vzorce a příklady na tabuli, obrátil jsem se potom na všechny a sdělil jim, že dva z nich to mají špatně, ať se ještě zamyslí.

Tuto svoji praxi jsem úspěšně převedl i do MS Teams. Opět studenty zkouším takto ústně, vždy je požádám, aby si nastavili kameru tak, abych viděl na ně i trochu na stůl, kde píšou své poznámky na papír. Na kameru mi ukazují, co na svůj papír napsali. Funguje nám to velmi dobře, malují grafy, píšou vztahy, hned to kontroluji. Při psaní na papír od sebe neopisují.

Reálně lze takto vyzkoušet za den třeba padesát lidí. Pokud jde o předmět, který není tolik fundamentální pro jejich studium a je dostatečné vzít v potaz 20 minut na skupinu tří studentů, potom je to devět vyzkoušených osob na hodinu. 150 studentů může být prozkoušeno v rámci tří čtyř dnů.

Motivace

Vnímám, že se nám s kolegy na katedře pedagogiky na Pedagogické fakultě podařilo v kurzu Pedagogická komunikace propojit hned několik nástrojů a tím také studenty zaujmout a podpořit jejich rozvoj komunikativní kompetence i přes obtíže spojené s on-line výukou.

Jak jsme výuku realizovali?

vytvořili jsme interaktivní osnovu předmětu v informačním systému, tato osnova:

• funguje jako struktura semináře, tj. jsou tam shrnuty požadavky na studenty (výstupy z kurzu), na jednom místě se může student rychle zorientovat,
• jsou tam témata pro každé setkání a shrnutí učebních výstupů v každém tématu – lekci, student vidí, co by měl na konci lekce zvládnout, v čem se orientovat,
• jsou tam podklady pro samostudium – zajímavé odkazy na webináře, videa, nebo studijní zdroje v podobě naskenovaných textů, nebo e-materiálů, student má dostupné studijní materiály, není limitován zavřenými knihovnami,
• jsou zde vložena zadání úkolů a odevzdávárny na postupné úkoly, které studenti plní, student vidí, co ho čeká, rychle najde místo, kam výstupy vložit, je upozorněn na termíny odevzdání,
• obsahuje navíc diskusní fóra, která jsme využili jako nástroj pro peer feedback v malých skupinách (cca 5 osob), student si jednak osvojuje pro budoucí profesi nezbytné dovednosti přijímání a poskytování zpětné vazby, v bezpečném prostředí malých skupinek může získávat cennou zpětnou vazbu na zvládnutý videovýklad a zároveň se inspirovat zvládnutou prací ostatních kolegů, díky ukládání videí v informačním systému jsou výstupy dostupné a zároveň bezpečně uložené – protože studenti mají přístup pouze do své seminární skupiny a do informačního systému se dostanou pouze zadáním svého hesla.

Zpracováním navazujících úkolů dosahujeme těchto cílů:

• podpořit postupné zvládání osvojování si znalostí a dovedností pro kvalitní pedagogickou komunikaci (studium odborné terminologie, orientace v tématu, které mají studenti zpracovat ve videovýkladu, příprava výkladu, trénink rétorických dovedností, zvládnutí natočení krátkého komunikačního výstupu, trénink poskytování a přijímání zpětné vazby, rozvoj reflektivní kompetence),
• udržovat aktivitu studentů v celém semestru,
• posilovat zodpovědnosti za vlastní učení,
• sledovat vlastní progres v rozvoji konkrétních dovedností a při získávání znalostí.

Systém úkolů

• Studium odborné literatury, výstup je v podobě písemného pracovního listu,
• vytvoření videovýkladu (studenti vytváření na předem vybrané téma 5–6 minutové video, ve kterém si vyzkouší monologickou metodu – výklad),
• poskytnutí písemné zpětné vazby na komunikační dovednosti spolužáků (studenti v předem daných skupinkách sdílí své videovýklady a poskytují si zpětnou vazbu zaměřenou na výukovou komunikaci a komunikační dovednosti),
• každý student na základě získaných znalostí a zkušeností ze seminářů, na základě zpracování svého videovýkladu a získané zpětné vazby zpracuje písemnou sebereflexi, která je strukturovaná a její těžiště je v sebereflexi rozvoje komunikativní kompetence pro zvládání pedagogické komunikace během uplynulého semestru, kdy se na toto zaměřoval.

Jak probíhala on-line výuka?

Studenti se pravidelně scházeli v MS Teams nebo na ZOOMu. Výuka probíhala dle rozvrhu. V úvodním setkání jsem ustanovila pravidla pro komunikaci v semináři (zapnutá kamera na začátku a konci setkání všichni, ideálně po celý seminář, avšak komu nedovolují technické potíže, tak si zapíná kameru vždy, když hovoří, vypnuté mikrofony, když nehovoříme apod.).

V každém setkání jsem zapojovala do seminářů jak práci ve skupinkách (Skupinové místnosti v MS TEAMS a obdobu u ZOOMu), tak komunikaci v celé skupině (do 30 osob).

Příklad aktivit

1. Jamboard (odkaz nasdílím studentům do chatu), nebo Padlet
   • Zahajuji seminář zjištěním, jak se studenti mají – protože jsou často sociálně izolovaní, nemocní nebo v karanténě, tak potřebuji vědět, kde jej jejich energie a jak jsou na výuku naladěni, příklady z Jamboardu:
     

     Otevřít celý Jamboard

     Dále zjišťuji jak studenti porozuměli zadané četbě, využívám Jamboard ve více předmětech: například ukázka z výuky Úvodu do pedagogiky a psychologie a výuky Sebezkušenostní příprava na profesi.
2. Skupinové místnosti a sdílené dokumenty
   • Rozděluji studenty do skupinek, zadání úkolu rekapituluji v chatu nebo používám sdílené dokumenty v MS Teams, nebo v Googlu (odkaz jim vkládám do chatu).
   • V dokumentu vždy umístím strukturu úkolu a definuji výstupy skupinové práce.
   • Výstupy ze skupinové práce lze prezentovat i v Jamboardu, během práce studentů mám možnost vidět, jak výstupy postupně zpracovávají. Někdy přímo reaguji a vkládám přímo do sdíleného dokumentu nebo posteru v Jamboardu otázky nebo podněty z mé strany – co zpřesnit, na co se zaměřit. Dopředu studenty upozorňuji, že jsem stále přítomna a když mě něco bude napadat, uvidí to v podobě mé otázky nebo komentáře v souboru, na kterém pracují.
   • Práce ve skupinkách má různou časovou dotaci od rychlého sdílení – 10 minut – po 30 minut zpracování myšlenkové mapy ve skupině, nebo komentování výukového videa, zpracování doporučení pro vhodnější komunikaci v konkrétní situaci apod.
   • V celé skupině pak sdílí obrazovku vždy tzv. kapitán skupiny – a někdo další ze skupiny prezentuje závěry skupinové práce, nebo reaguje na mé otázky a ostatní členové skupiny ho doplňují, nebo písemně komentují výstupy v chatu, případně používají poznámky s pevným umístěním v Jamboardu.
3. Virtuální kolečko

   V závěru semináře dostane slovo každý student. Lze to udělat tak, že:

   • oslovuji dle seznamu účastníků v MS Teams, nebo ZOOm a vyzvu je k reakci na otázku, nebo shrnutí poznatků ze semináře, dotaz umístím i do chatu (kdo má technické potíže – napíše aspoň do chatu),
   • stanovím 1 minutu a vyzvu je k „one minute speech“ (je třeba si nechat až 30 minut času, ale je to skvělé, protože opravdu každý student se musí v semináři projevit),
   • na začátku semináře požádám studenty o umístění čísla před jejich jméno (RENAME), a pak už jen postupují v předávání si slova podle čísel 1-2-3…30,
   • zvedají žlutou ručku, já předávám slovo (časově nejnáročnější, ale zase je to více o odpovědnosti studentů za participaci na učení),
   • lze kombinovat s aktivitou Jamboard, na poster se napíše otázka a studenty vyzvu, umístěte svou reakci písemně na poster např. 4 a okomentujte slovně, jak umístíte, vezměte si slovo a je žádoucí, když budete reagovat i na již umístěné komentáře na posteru. Nebo využívám hlasování, na poster umístí křížek, a ústně vysvětlí z jakého důvodu hlasovali tak jak hlasovali.
4. Sli.Do a ZOOM

   Vedle takto vedených seminářů jsem ZOOMu realizovala i setkání s hostem (paní učitelkou z konkrétní základní školy), které obvykle realizuji i v kontaktní výuce. K tomuto jsem využila nejen sdílenou prezentaci, kterou si paní učitelka připravila a prezentovala ji, ale také aplikaci Sli.Do, kterou jsem během její úvodní prezentace spravovala. Zahájila jsme setkání Word cloudem k otázce: Co je podle Vás pro komunikaci rodiny a školy stěžejní? Vytváření mraku mohli studenti sledovat přímo, díky sdílení mé obrazovky. Následovala prezentace (prezentující sdílela svou obrazovku), během níž jsem zatím v Sli.Do sbírala dotazy studentů, ty jsem následně promítla díky sdílení obrazovky a moderovala diskusi nad nimi společně s paní učitelkou. Aplikace umožňuje hlasovat pro dotaz, na který chtějí diskutující získat určitě odpověď, což umožňuje objasnit dotazy, které lákají nejvíce účastníků diskuse. Takto se mohlo aktivně zapojit vždy kolem 80–100 studentů, kteří obohatili nejen své znalosti o konkrétní příklady komunikace učitelů a rodičů ve škole, ale také si rozšiřovali obzory o to, co zajímá v této oblasti jejich spolužáky, nebo díky komentářům v chatu zjišťovali, jaké zkušenosti s danou oblastí kolegové mají. Díky dotazům, které studenti psali mám dobrou databázi oblastí, které studenty v oblasti pedagogické komunikace zajímají a mohu tak volit vhodné příklady do výuky.

Zpětná vazba na kurz

(Opravdu jen ukázka – celkem učíme v kurzu cca 500 prezenčních studentů v cca 25 seminárních skupinách a dalších přes 150 kombinovaných studentů):

„Děkuji moc za zadání úkolu na vytvoření videa. Z celého semináře mi možnost vidět samu sebe při výkladu připadala jako nejpřínosnější. Ocenil jsem rovněž zpětnou vazbu kolegů. Semináře nabídly zajímavé a praktické tipy do hodin ohledně některých témat. Velmi oceňuji snahu vyučujících dodat seminářům interaktivní formu i v této nestandardní době. Oceňuji, že jsem se díky seminářům blíže seznámila s možnostmi práce v programu ZOOM.“

„Na seminářích jsem se dozvěděla množství informací, které určitě využiju ve své praxi na střední škole. Velmi užitečné jsou pro mě také studijní materiály dostupné on-line a seznámení se s novými programy a aplikacemi použitelnými v distanční výuce. Posunula jsem se v tom, že nad komunikací teď více přemýšlím během své výuky a snažím se dávat si pozor na některé nedostatky ve svém projevu.“

„Dovolím si tvrdiť, žesemináre zpedagogickejkomunikácie boli pre mňa možno najprínosnejšie semináre.. Dozvedeli sme sa, akosprávne komunikovať so žiakmi,rodičmi, kolegami. Naučil som sa o učení rozmýšlať právezpohľadu komunikácie a prejavu voči žiakovi.“

„Oceňujem hodiny v aplikácii Zoom a zaradenie padletu do skupinových aktivit.“

„Na online seminářích se mi líbilo, že jsme svým způsobem byli nuceni spolu komunikovat a vést rozhovor. Celkově byl seminář velice přínosný a pozitivně laděný.“

Možná se ptáte, stejně jako já před více než půlrokem, jak snížit riziko, že budou studenti během dálkového zkoušení využívat materiály otevřené na svém počítači. V tomto ohledu se mi jak u ústního, tak především u písemného online zkoušení osvědčilo sdílení plochy studentova počítač. U písemné zkoušky, kde jsem měl do MS Teams současně pozváno 12 studentů však toto sdílení nebylo možné u každého studenta. Studenty jsem tedy v emailu upozornil, že před zkouškou budou muset plochu sdílet. Před samotným psaním písemky jsem pak při prezenci náhodně vyzval tři studenty, kteří plochu krátce nasdíleli. Tento úkon měl zřejmě dobrý psychologický efekt, protože nikdo ze studentů nevěděl, kdo bude muset plochu počítače nám všem ukázat a tedy v drtivé většině případů byl na počítači otevřen pouze MS Teams. V kombinaci s dobře formulovanými otázkami (zkoušel jsem hodně dovednosti a v případě čistě znalostních otázek jsem se vyvaroval “klíčových slov” a pojmů, které by byly na internetu lehko dohledatelné), vhodně nastaveným časovým limitem a vizuální kontrolou činnosti studentů pomocí zapnutých kamer, se mi podařilo přiblížit se formátu klasické zkoušky, čemuž odpovídal i průměr dosažených známek. Samozřejmě posledním atributem takového zkoušení je určitě také jistá důvěra ve své studenty, z nichž většina u zkoušky nechce podvádět. Ta menšina, která to zkusí, na to stejně doplatí u nějaké jiné zkoušky nebo státnice, která již nepoběží dálkově.