• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Aristotelés pobýval a studoval asi dvacet let v Platónově Akademii a neodešel před jeho smrtí. Platónova filosofie a duchovní život platóniků se mu tedy musely zamlouvat. Na druhou stranu lze bez přehánění říci, že Aristotelés byl nejvýznamnějším kritikem Platóna. Zdá se, že se nacházel v jakési schizofrenní situaci. Sám to vyjádřil v jednom svém textu:

„... lépe snad bude přihlédnouti k všeobecnému pojmu a zkoumati, jak se o něm mluví, ač takové hledání se stává nepříjemným, poněvadž přátelé zavedli ideje. Slušno však a nutno pro záchranu pravdy vyvrátiti i své vlastní učení, a to zvláště těm, kteří jsou filosofy, neboť i když jest obojí milé, jest mravní povinností více ctíti pravdu.“
Aristotelés, Etika Níkomachova I 4, 1096a11-17

Tento ambivalentní postoj k Platónovi (a také jisté rozpory v Aristotelových textech) přivedl badatele ve dvacátém století k myšlence, že Aristotelovo myšlení se mohlo vyvíjet. Tuto myšlenku předložil badatelské obci jako první W. Jaeger v díle Aristoteles z r. 1923. Na základě analýzy některých Aristotelových textů dospěl k závěru, že mladý Aristotelés byl vlastně platónským myslitelem, a teprve později se začal od Platóna myslitelsky odklánět, až nakonec dospěl k protikladné pozici, podle níž musí být veškeré poznání založeno na empirii.

Pozdější badatelé však poukazovali na nepřesvědčivost Jaegerových argumentů (mj. na argumentaci kruhem — aby mohl popsat Aristotelův vývoj, musel rozhodnout, které jeho texty jsou dřívější a které pozdější, přičemž občas prý už onen vývoj předpokládal a podle toho určoval chronologii textů) a model jednoduchého vývoje Aristotelova myšlení odmítli. Někteří (Guthrie) poukazovali na to, že v Aristotelově myšlení se i později objevovaly platónské motivy, jiní (Barnes) navíc skepticky tvrdí, že vůbec nemůžeme popsat vývoj Aristotelova myšlení, protože nemáme dost informací. Naše snaha o určení chronologie Aristotelových děl (na základě níž bychom pak mohli zkoumat případný vývoj Aristotelova myšlení) totiž ztroskotává na faktu, že Aristotelés svá díla opakovaně revidoval a doplňoval.

Setkali jsme se s první nejasností v Aristotelově myšlení. Jak se k ní postavíme? Využijme přístup H.-G. Gadamera (Idea Dobra mezi Platónem a Aristotelem):

Samozřejmě, že Aristotelés Platóna kritizoval, především tezi o odloučenosti idejí (viz oddíl B. a také 9. C. d.). Avšak ve srovnání s předsókratovskými výklady je Aristotelova filosofie mnohem příbuznější Platónově, neboť i ona hledá odpověď na otázku „co je to?“ a tou odpovědí je εἶδος, byť se Aristotelova koncepce εἶδος od té platónské liší. Εἶδος je možno — a ve filosofii nutno — postihnou pomocí logu, proto „filosofie logu“ či „eidetická filosofie“ je podle Gadamera společným jmenovatelem Platónova a Aristotelova myšlení.

Jsouce připraveni na nejasnosti a rozpory v Aristotelově díle, můžeme si směle podat jeho přehled.