• 0. Poznámka
• 1. Úvod
• 2. Míléťané
• 3. Pýthagorejci
• 4. Hérakleitos
• 5. Eleaté
• 6. Po eleatech
• 7. Sofisté
• 8. Sókratés
• 9. Platón
• 10. Aristotelés

Dějiny filosofie I

Mílétský způsob výkladu skutečnosti bude asi za sto let radikálně odmítnut elejskou filosofií. Abychom pak pochopili, v čem elejský zvrat v dějinách filosofie spočívá, zopakujeme a podtrhneme základní motivy mílétského myšlení:

1. Zřejmě na základě pozorování nejrůznějších přírodních jevů dospěli Míléťané k přesvědčení, že (všechny) věci a jevy spolu souvisejí, jsou příbuzné, mají něco společného.
2. Z toho vyvodili, že vše musí mít jediný totožný počátek (ἀρχή), z něhož všechny věci vznikají a do něhož se při zániku navracejí (DK 11 A12; DK 12 B1, A9-A11; DK 13 A7).
3. Tento počátek je věčný, nevyčerpatelný, neomezený, a proto představuje stálý základ veškeré skutečnosti.
   Dosud uvedené charakteristiky jasně ukazují tendenci Míléťanů vnímat základ a podstatu skutečnosti jako něco stálého, věčného.
4. Avšak zároveň je pro mílétské myšlení evidentní, že tato skutečnost je velmi proměnlivá, neustále vzniká a zaniká. Proto má-li být ἀρχή skutečně sama počátkem proměnlivé skutečnosti, musí v sobě obsahovat i „impuls“ ke vzniku (a zániku) věcí — tedy musí být sama pohyblivá a proměnlivá. Proto jí náleží věčný pohyb (viz DK 11 A13, DK 12 A9 a A11, DK 13 A5, A7 a A10/1).
5. Schopnost pohybovat se je pro Řeky projevem života, schopnost pohybovat se věčně a neomezeně pak projevem božskosti — proto možná už ὕδωρ (na základě rozvedení zlomku DK 11 A22), výslovně pak ἄπειρον (DK 12 B2, A15) i ἀήρ (DK 13 B2, A10) jsou oživené a božské.
6. Schopnost pohybu a nutnost proměnlivosti pak zřejmě Thaléta a Anaximena vedly k jejich volbě konkrétní ἀρχή na základě pozorování toho, co je pohyblivé a proměnlivé, příp. co je podmínkou života.
   Anaximandros se naproti tomu opíral o empirii o něco méně a postupoval více spekulativně, přičemž ústřední roli v jeho myšlení sehrál motiv symetrie.

Kontrolní otázky