Nácvik potopení pod vodu a odbourávání vlastního strachu z vody patří k osvojování základních plaveckých dovedností. U dětí, kterých se to týká nejvíce, se snažíme o hravou formu. Následující aktivity jsou ukázkou využití plaveckých pomůcek ve cvičeních vedoucích k odbourání strachu z potápění, zvýšení orientace ve vodě, nácviku výdechu do vody a osvojení základních plaveckých dovedností.
Polévání vodou patří mezi základ nácviku odbourávání strachu z vody. Dítě přijde s vodou do kontaktu v obličejové části, která bývá zpravidla nejvíce problematická. Nácvik je vhodné doplnit nějakým pozadím, jako je písnička nebo hra, která dítě zaujme a odvede jeho pozornost od prožitku kontaktu obličeje s vodou. Je možné použít misku z dlaní, ale pomůcka bude pro dítě vždy zpestřením.
Samotnému nácviku plaveckých dovedností by mělo předcházet zvládnutí základního pohybu ve vodě. Dítě tak získá kontakt s vodním prostředím, vyzkouší si chování vlastního těla ve vodním prostředí a odbourává strach z něj. Dítě se učí pomáhat si při chůzi ve vodě pažemi a pracuje aktivně s vodou. Doporučujeme pro podobné nácviky vyžívat hry a pomůcky, které dítě zaujmou a odvedou jeho pozornost od případného vlastního strachu. Do této publikace jsme vybrali jen některé z mnoha variant využití plaveckých pomůcek, při těchto hrách:
Z pontonu postavená stříška spojená pásky slouží jako domeček pro zvířátka, která se rozutekla po bazéně. Děti je musí posbírat a nalepit zpátky do domečku. Při pohybu ve vodě využívají převážně chůze (dle výkonosti) a pomáhají si pažemi.
Pokročilejším nácvikem je pohyb ve vodě s výdechem do vody. Děti si osvojují vlastní pohyb, dýchání ve vodě a zároveň odbourávají strach z vodního prostředí. Naší ukázkou využití plaveckých pomůcek v těchto cvičeních je foukání balónků, které se zatoulaly na moře a děti jim foukáním bublinek do vody pomohou zpátky na břeh.
Pokročilejší variantou předchozího cvičení je uložení zvířátek do domečku podvodními dveřmi. Děti tak musí potopit hlavu, aby se do domečku dostaly. Cvičení mohou provádět i úplní začátečníci, protože je možné neustále stát na dně. Pokročilejší děti mohou zkusit plavat pod vodou při opouštění domečku.
Pro zlehčení cvičení je možné nadzvednout spodní ponton tak, aby dítě potopilo pouze část obličeje a provedlo výdech do vody.
Pro nácvik pohybu ve vodě a základního potopení je vhodné využít hry, které odvedou pozornost. Mále děti se mnohokrát více uvolní a překonají, když hra obsahuje říkanku nebo písničku, kterou už znají nebo se rychle naučí. Zlatá brána, kterou děti většinově znají, je ukázka takové základní hry s nízkou dynamikou. Velké množství her, které Vy i děti znáte z běžného prostředí, se dá snadno převést do vody.
Většina z obrovského množství her na honěnou, které známe z běžného prostředí na suchu, se dá využít jako hra pro začátek hodiny nebo jako nácvik pohybu ve vodním prostředí. V porovnání s předchozími hrami se jedná o dynamičtější aktivitu, která pro děti představuje rychlý a méně kontrolovaný pohyb ve vodě. Honičku je možné spojit s jednoduchým úkolem podle zaměření hodiny. Příkladová hra na „čarodějnici“, která prokleje děti, je nácvikem potopení, kterým se ze zakletí vysvobodí.
Hry tohoto druhu jsou u dětí velmi oblíbené, přičemž pozadí hry si může trenér neustále obměňovat a jen lehce měnit pravidla nebo pohyb (alternativa je např. zatloukání hřebíků aj.). Sečení trávy je jednoduchá hra, která slouží k nácviku potopení a výdechu do vody. Děti se mohou držet kraje bazénu, čímž získávají stabilitu a pocit jistoty, přestože mohou být pohyby vykonávány se značnou dynamikou.
Úkolem dětí je se ponořit až do kouzelné říše podmořských skřítků, kteří sídlí hluboko na mořském dně. Děti se učí postupnému zanořování pod hladinu, kdy zprvu mohou ručkovat pouze malý kousek a postupně to zkoušet dál a dál až se jim to podaří zanořit na dno.
Stoj na pontonu je velmi oblíbená vodní aktivita. Lze je zařadit do hodiny z mnoha důvodů. Celkově rozvijí koordinační schopnosti dítěte, přináší netradiční prožitek a zpravidla je zakončen „pádem“ nebo skokem do vody (trenér tomu může napomoci) z nestabilní plochy. Takový „pád“ není tolik kontrolovaný jako opatrné potopení a dítě tak hravou formou překonává strach z potopení.
Každé dítě dostane svůj balónek. Na pokyn trenéra se musí co nejrychleji potopit tak, aby svým balónkem dosáhlo až na dno bazénu, kde jej pak pouští. Ten, komu balónek nejrychleji vyplave na hladinu, vyhrává.
Úkolem dětí, je zachránit co nejvíce zakletých princezen z podmořského vězení (balónky v potopeném košíku). Pokud se děti ještě neumí dobře potápět, košík umístíme k hladině a postupně jej potápíme pod hladinu.
Zvířátka si vyjela na výlet na velké výletní lodi (velký ponton), kterou převrátila obrovská vlna a zvířátka zůstala uvězněná pod lodí. Úkolem dětí, je všechna uvězněná zvířátka zachránit. Děti se učí otáčet pod vodou na záda, aby zvířátko našly.
Toto cvičení je lehčí variantou cvičení předchozího. Pokud se děti ještě neumí potopit na tak dlouhou dobu, využijeme velkého pontonu s otvorem, ve kterém se mohou děti nadechnout a odpočinout si.
Jednoduchým cvičením pro nácvik plavání pod vodou je proplouvání tunelem. Skupina se chytne kraje a vytvoří podmořský tunel, kterým je třeba provést zbloudilé balónky na druhou stranu. Děti, které tvoří tunel, zároveň nacvičují výdech do vody při pozorování proplouvajícího. Trenér dává dopomoc dětem, které se nedovedou dostatečně ponořit a plují na hladině s hlavou pod vodou (nebezpečí kopu do dětí tvořících tunel). V případě větší skupiny je tedy nutné, aby se trenér nezapojoval do tvorby tunelu, ale pouze dával dopomoc a kontroloval bezpečnost cvičení.
Úkolem dětí je vylovit co nejvíce pokladů (lovítek) z mořského dna (dna bazénu). S hrou je vhodné vždy začít v mělčí vodě a postupně se přesunout do vody hluboké. Při větším počtu dětí (>5), je vhodné z důvodu bezpečnosti lovítka rozmístit na větší prostor.
Proplouvání obručí je dětmi velmi oblíbená aktivita, při které si hrají např. na cvičené delfíny a proplouvají obručí. Obruč můžeme postavit vertikálně i horizontálně, k hladině nebo úplně na dno, popřípadě použít jakoukoliv variantu natočení obruče k dětem. Děti mohou proplouvat v poloze na břiše i na zádech nebo různě proskakovat.
Spojíme tři velké pontony k sobě tak, aby prostřední tvořil vstup do jeskyně (ponton s otvorem). Děti pak musí do jeskyně skočit šipku z kleku a celou jeskyní (poslední plný ponton) proplavat.
Pokud jsou děti malé, nebo výše uvedená varianta pro ně příliš obtížná, je vhodné použít jinou a méně náročnou skladbu pontonů. Existuje velké množství druhů pontonů i možností, jak se dají spojit. Vhodná je také dopomoc trenéra, který dodá dítěti jistotu a pomůže s proplaváním jeskyně (trenér prostrčí paže otvorem a chytne dítě za ruce, otvorem jej pak protáhne).
Pro zpestření výuky nácviku potopení je možné využít pontonu jako podložky k provedení kotoulu do vody. Dítě se tak dostává do vody z dynamického pohybu a musí se rychle zorientovat pod vodou. V rámci bezpečnosti by měl ponton alespoň částečně přesahovat do vody.
Skoky do vody, patří k dětmi velmi oblíbené aktivitě. K nácviku šipky, můžeme využít například několika žížal, které utvoří duhu. Tuto duhu musí dítě podplavat. Nácvik doporučujeme zahájit z kleku, poté následuje dřep, snížený stoj a stoj. Z hlediska bezpečnosti doporučujeme skok začínat z pontonu, který trenér přidržuje.