Zimní turistika na sněžnicích
Fakulta sportovních studií
PaedDr. Pavel Korvas, CSc., Mgr. Jan Došla, PhD.

Organizace a vedení turistických akcí na sněžnicích

Provádění jakýchkoliv aktivit v zimním období je náročnější na fyzickou kondici, zdatnost, psychiku a celkovou odolnost jedince. I u turistů, kteří jsou na složitost a úskalí zimní přírody připraveni a adaptováni, je nutné brát ohled na možnosti lidského organismu v tomto prostředí a od toho odvíjet plánování a vedení výletů, vycházek, zájezdů, přechodů nebo expedic. Protože každý jedinec má svoji představu o průběhu akce, disponuje jen s určitou úrovní zdatnosti nebo potřebných dovedností, je třeba vždy tyto vstupní podmínky zohledňovat a promítnout do náročnosti plánované akce.

Formy zimní turistiky

Aktivity při zimní turistice můžeme dělit podle různých kritérií. Nejběžnější a nejužívanější je členění podle náročnosti na základní a náročné formy činnosti.

Základní formy činností při zimní turistice

Výlet, vycházka, procházka – časově omezená činnost od 1.hod po celodenní akce. Trasa vede obvykle známým přehledným terénem, někdy po značených cestách. Cílem může být KPČ, psychické uvolnění, relaxace v přírodě po náročném pracovním zatížení, příprava na náročnější akce nebo také rozvoj specifických pohybových dovedností pro jednotlivé druhy zimní turistiky.

Hvězdicové putování – při vícedenní akci, vycházíme ze stejné ubytovací základny.

Zájezd – akce různého charakteru, jako jsou výcvikové, poznávací, rekreační, školní, přípravné na náročnější akce apod. U všech těchto akci je důležité, aby byla zachována správná proporcionalita jednotlivých složek turistických činností poznávací, technické, pohybové i zdravotní, aby obsah programu odpovídal požadavkům dané skupiny, jedince. Je to vícedenní aktivita, od víkendové po týdenní.

Zimní turistické srazy – jednodenní až týdenní akce setkávání turistů spojené s pestrým programem, který může obsahovat nové formy pobytu a pohybu v zimní přírodě, seznamovací s novinkami ve výzbroji a výstroji, zimním táboření, stavbami zimních obydlí apod. Součástí jsou i teoretické přednášky a diskuse, ukázky činnosti Horské služby apod. Některé zimní turistické srazy pořádané formou zimního táboření již patří do náročnějších forem a činností.

Náročnější formy činností při zimní turistice

Zimní táboření - vícedenní pobyt v zimní přírodě spojený s pobytem na sněhu ve stanu nebo sněhových stavbách. Může jít o stacionární pobyt spojený s hvězdicovitými výlety a vycházkami do okolí nebo putovní akce po vytyčené trase s cílem přechodu určitého území.

Kombinované činnosti – spojení s jinými zimními aktivitami v prostředí daleko od civilizace, jako je např. freeriding apod.

Přechody pohoří – náročná aktivita zimní turistiky určená pro zkušené a zdatné turisty, nejčastěji v délce 3 – 7 dní. Ubytování – obvykle ve stanech, při přechodu obydlených pohoří, kde jsou turistické základny a chaty, se plánuje v těchto zařízeních a je možné provádět přechod relativně na lehko.

Expedice – dlouhodobější akce více než týdenní, nemusí se jednat jen o aktivity v extrémních a exotických končinách, velmi kvalitní může být i souvislý přechod více pohoří u nás nebo na Slovensku.

Plánování akce zimní turistiky

Základem pro vlastní technickou přípravu akce je stanovení jejího celkového zaměření, cíle a úkolů. Potom můžeme přikročit k plánování trasy a získávání podkladů a dokumentace. Při přípravě akce bereme v úvahu délku bílého dne, technickou a fyzickou vyspělost účastníků, kvalitu vybavení, náročnost terénu, sněhové podmínky, počasí, kalendářní měsíc, počasí, velikost skupiny, úroveň nejslabšího. Vždy je nutné podrobně vypracovat časový harmonogram, který zahrnuje i časovou rezervu pro možný výskyt nečekaných situací, dále připravit možné náhradní řešení a to jak celé túry, tak i ústupová řešení v jejím průběhu. Vedoucí připraví itinerář trasy, provede na schůzce účastníků informaci o plánovaném průběhu akce a rozdělí úkoly nutné k zabezpečení túry.

Krátkodobé akce u sněžnic využíváme pro relaxaci, obnovu fyzických sil a také k seznámení zájemců s touto aktivitou a jednoduché zaškolení v technice pohybu v jednoduchém terénu. Pro náročnější akce je třeba být pokročilý v technice, mít dobrou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a zkušenosti jak z různých druhů zimní turistiky, tak i aktivit letních. Je tedy potřeba absolvovat více jednoduchých akcí, na které se připravujeme pro dlouhodobější, fyzicky i psychicky náročnější.

Každý, kdo plánuje nebo vede akci, nutně potřebuje aspoň minimální znalosti o práci s mapou a buzolou. Pro vlastní plánování a vedení akce při zimní turistice je nutné mít dostatek zkušeností z pohybu a pobytu v terénu, znalosti o orientaci v přírodě, dobrou práci s mapou, GPS, představivost o neznámém terénu, který je nutné si vytvořit z mapy, umět kalkulovat časy pro jednotlivé části trasy a být schopen je upravovat v terénu při působení různých vlivů (viz kap. Orientace v zimní přírodě).

Délka a náročnost plánované akce

Při jakémkoliv typu a formě aktivity, individuálních akcích, akcích malého počtu zkušených turistů, výletníků nebo nezkušených účastníků je vždy nutné se řídit vlastním zhodnocením kvality skupiny či jednotlivce, který se akce zúčastní. Při rozhodování o účasti na akci je nutné mít podrobné informace o terénu, ve kterém akci plánujeme, zamýšlené trase, její délce, náročnosti, možných problémech.

Délka akce

Délka jakékoliv turistické formy na sněžnicích musí v první řadě odpovídat fyzické zdatnosti účastníků, náročnosti terénu, množství a kvalitě (druhu) sněhu, délce dne. Prvním kriteriem, které bereme v úvahu při plánování akce, je délka dne, která je podstatně kratší na začátku prosince než v březnu. Pro přibližný výpočet doby absolvování navržené trasy můžeme použít způsob výpočtu používaný německým Alpským svazem pro horské túry. Základem je průměrná schopnost překonání 400m převýšení nebo 4 km na rovině za hodinu chůze, přičemž ten nižší z obou navzájem sčítaných údajů se krátí o jednu polovinu. To stejné platí pro akce na sněžnicích, pokud nemusíme vytvářet vlastní stopu:

Příklad
Převýšení 800 m na 4 km horizontální vzdálenosti ujde průměrně trénovaný turista na sněžnicích za přibližně 2 + 1:2 = 2,5 hodiny bez zastávek na odpočinek

Pro sestup můžeme počítat zhruba s poloviční (mírný svah) až třetinovou (příkrý svah) dobou.Do kalkulace času je nutné započítat samozřejmě i další proměnné, jako je např. nesení větší zátěže při přechodu, měkký hluboký sníh, nutnost prošlapávání stopy, protivítr atd. Při působení některých z těchto faktorů nebo jejich kombinaci musíme počítat s prodloužením času pro absolvování dané trasy nebo je třeba mít nachystáno náhradní řešení, při kterém je možné trasu zkrátit, sestoupit do bezpečí.

Náročnost akce

Náročnost výletů je dána více charakterem terénu, strmostí svahů, méně již samotnou délkou trasy. Pro méně zkušené a zdatné volíme jednodušší trasy v nenáročném terénu bez technicky obtížných míst. Obtížnost stoupá také s horší přehledností, a tedy orientací v terénu (hory, lesy nebo i na rovině, kde je těžší nalézt orientační body).

Nejen plán trasy, ale i taktiku túry si připravujeme už doma. Plánování akce jakékoliv úrovně lze shrnout do těchto základních bodů:

• Stanovení záměru, cíle akce, pokud by vnější vlivy při akci znemožnily jeho dosažení, je třeba mít stanoveny v záloze i alternativní cíle.
• Vytvoření trasy, délka, součet celkového stoupání, technická náročnost, maximální klon stoupání nebo klesání, reálné posouzení možnosti překonání všech částí trasy se něžnicemi.
• Výpočet časové náročnosti celé trasy i jejích jednotlivých částí, která odpovídá výkonnostní, věkové apod. úrovni účastníků.
• Pokud se jedná o náročnější akci nebo akci v těžším terénu nebo tam, kde je možné, aby byl postup ohrožen nebo znemožněn vnějšími vlivy (počasí, laviny), je nutné vytvoření alternativní trasy nebo únikové varianty (nebo více variant). Opět s časovou kalkulací.
• Sledování výšky sněhové pokrývky v dané oblasti (www., ČHÚ).
• Naplánování přestávek k odpočinku podle kvality účastníků.
• Sledování předpovědi počasí posledních 5-7 dní před akcí.
• Pokud se budeme pohybovat v oblasti, kde je možné lavinové riziko, zjistit z věrohodných zdrojů základní informace (HS, www).
• Rozeslat požadavky na základní vybavení účastníků (výzbroj i výstroj).

Túru plánujeme s maximem dostupných informačních materiálů. Neocenitelnou pomůckou je v dnešní době internet, kde získáme informace o aktuálním stavu sněhu, přístupu do oblasti, lavinovém riziku, aktuálním počasí, předpovědí i historii počasí. Ideální je získání informací přímo z místa od Horské služby, správce chaty, nebo někoho, kdo se z vybrané túry právě vrátil. Při práci s mapovým materiálem nám obvykle stačí mapy měřítka 1:50 000.

Vedení akce zimní turistiky

Při vedení sebe i skupiny v méně známé oblasti, terénu jsou potřebné zkušenosti ze zimní přírody, základní vědomosti a zkušenosti s vedením skupiny a rozhodovací schopnosti. Pokud je kvalitní příprava, potom může průběh akce pokazit obvykle jen počasí nebo věčný rýpal, který se najde všude.

Pro bezpečnou realizaci akce je třeba v úvodu seznámit účastníky s jejím průběhem (pokud již nebyli), je třeba podat podrobný popis akce, denní harmonogram, trasy, klíčové postupové body s jejich časovou kalkulací a základní zásady o chování jednotlivce ve skupině i v terénu. Vlastní forma vedení záleží na věku, vyspělosti účastníků a na náročnosti akce. Vedoucí akce se nemůže v průběhu pochodu starat jen o určování směru pochodu, dodržovat plánovaný postup, přestávky apod., ale v průběhu přesunu se zajímá o stav účastníků, jejich výzbroje a výstroje, snaží se udržovat pohodu ve skupině. V průběhu akce je lepší moc neexperimentovat se změnami v trase nebo jejím harmonogramem, pokud nás k tomu okolnosti (počasí, terén, zranění, vyčerpání…) nenutí. Nicméně intuice zkušeného vedoucího může akci vylepšit nebo se i vyhnout komplikacím.

Realizační fáze začíná dopravou na místo zahájení akce. Pokud se jedná o delší dopravu, je vhodné ji zpestřit programem. Těsně před zahájením akce ještě zopakujeme záchranné signály nebo kontakty na vedoucí, záchranné systémy, instituce, určíme zástupce a pořadí chůze ve skupině a střídání pořadí zejména pro prošlapávání stopy. Úspěch akce záleží na vedoucím, jeho pomocnících (zástupce, instruktoři), na počasí a kvalitě účastníků.

Základní zásady vedení při akcích zimní turistiky

• vyrazit na akci minimálně ve třech
• informovat o akci další osobu, která se akce neúčastní
• při pohybu v neznámém terénu nepodceňovat jakékoliv známky nebezpečí
• chovat se šetrně k přírodě, zanechávat minimální známky svého působení
• vedoucí má vždy minimálně morální odpovědnost za bezpečnost účastníků
• vědět stále, kde se pohybujete, v dnešní době mobilů lze vždy při problémech zavolat pomoc
• důležité je časné ranní vstávání, vznik časové rezervy pro nenadálé události, zhoršení přírodních podmínek a zpomalení plánovaného postupu
• oblečení – stále být přiměřeně oblečen, při pohybu je výhodnější být kvůli menšímu propocení oblečen na dolní hranici tepelného komfortu. Dále je potřeba mít připraveno oblečení na převlečení při delší přestávce
• důležitý je dostatečný přísun tekutin v průběhu túry, proto máme dostatečnou zásobu tekutin, bez jejichž doplňování hrozí i podstatná ztráta výkonu
• zvolit správné pořadí účastníků ve skupině, podle slabších volíme tempo
• přestávky: první po 20 – 30min. – kontrola výzbroje, další asi po 60min na 15-30min., pokud nelze nalézt vhodné místo na odpočinek, je lepší pokračovat, jít delší úsek a udělat delší přestávku, obědová přestávka minimálně 30 min. radši delší až 1 hod.
• při zhoršené viditelnosti vytvořit kompaktní celek, kdy postupují všichni účastníci na vizuální, někdy je třeba na tělesný kontakt

Zásady snižování rizika, chování a jednání při nebezpečí

• vhodné oblečení a obutí pro daný typ akce, vždy pláštěnku
• před akcí zkontroluj výzbroj účastníků, odstranit závady
• nepřeceňovat svou fyzickou zdatnost, zkušenosti a znalosti pobytu a pohybu v přírodě
• při nemoci, nebo při příznacích nemoci je lepší se vyléčit doma, než dělat problémy jiným v terénu
• při únavě zachovat chladnou hlavu a problémy překonávat vůlí
• rozumně vydávej své síly , respektuj program a režim akce, přesunu
• při problémech pomáhej jiným, kteří ti to vrátí , až budeš mít problémy sám

Požadavky na vedoucí akce pěší turistiky

• komplexně připravit zájezd, program, itinerář etap (pro různé zájmové a výkonnostní skupiny)
• snadné navázání kontaktu s účastníky akce, schopnost dobře komunikovat s lidmi, být přístupný kompromisu
• organizovat skupiny, jejich pohyb, ovládat zásady chůze ve skupině, koordinovat postup
• mít schopnost sebereflexe, odhadu reálné situace v terénu
• připravit a realizovat plynulý a bezproblémový nájezd do ubytovacího zařízení
• dokonale vyložit, vysvětlit trasu
• výborná práce s mapou a dalšími pomůckami pro orientaci
• dostatek zkušeností a znalostí o vývoji počasí, dokázat včas reagovat na jeho nepříznivý vývoj
• mít kondici, zvládnout akce na lehko i na těžko
• technické dovednosti pro seřízení a opravách výzbroje
• schopnost předvídat, řešit problémy a nečekané situace
• zvládnout první pomoc
• znalost specifik pohybu ve volné přírodě dané země
• znát možnosti pohybu doprovodného vozidla
• odpovědnost za bezpečnost klienta, skupiny

Pohyb skupiny a chování ve skupině

Při aktivitách na sněžnicích není počet účastníků nijak omezen, zejména jedná-li se o zkušené turisty, kteří nepotřebují neustálou kontrolu a dohled. Je důležité, aby se i zkušení turisté vydávali na akci minimálně ve dvou, lépe ve třech, kdy si mohou v případě nouze a potřeby pomoci nebo alespoň pomoc přivolat. U takové skupiny je výhodou pokud mají její členové přibližně stejnou výkonnost. U skupin, které jsou vytvořeny náhodně nebo se jedná např. o školní akci, které vedou odpovědní vedoucí a instruktoři je potřeba, aby každý z těchto odpovědných pracovníků měl na starosti max. 15 osob. Tito potom zajišťují hladký průběh plánované akce, dodržování základních pravidel pro pohyb v zimní přírodě (viz výčet na této straně). Délku a náročnost těchto akcí je nutné přizpůsobit výkonnostně nejslabším účastníkům nebo těm, kteří mají nejméně zkušeností.

Základní zásady pro vedení skupiny při akci zimní turistiky

• více než u jiných druhů turistiky je třeba důsledně dbát na dodržování všech zásad
• vedení skupiny musí být rozhodné a důsledné
• před začátkem akce je nutné zkontrolovat počet účastníků a jejich vybavení
• určení zástupce a pořadí ve skupině
• rychlost postupu je nutné přizpůsobit nejslabším jedincům, kteří jdou ve skupině blízko za vedoucím, ne v čele nebo mezi prvními, aby nemuseli prošlapávat stopu
• konec tvoří opět 1 – 3 zdatnější jedinci, kteří dokáží pomoci slabším nebo dojít čelo skupiny
• při prošlapáváni stopy je nutné se častěji střídat
• za snížené viditelnosti a špatného počasí je nutné častěji kontrolovat počet účastníků a při změně směru a na rozcestích čekáme na celou skupinu, tempo volíme takové, aby se skupina nerozdělila
• první zastávka je plánována do půl hodiny po odchodu, vzhledem k úpravě možných nedostatků na výstroji, další přestávky plánujeme podle náročnosti terénu, nejpozději však do 2 hodin nepřerušované chůze, záleží na zdatnosti účastníků, věku atd.
• za špatného počasí a při snížené viditelnosti provádíme častěji kontrolu počtu účastníků
• při každé změně směru a na rozcestích počkáme na celou skupinu
• přestávky na odpočinek – vybíráme pečlivě, je vhodné mít je připravené dopředu tak, aby se účastníci mohli skrýt před větrem, sluncem nebo spojit s KPČ
• vždy dopředu ohlásit délku zastávky, aby mohli účastníci reagovat při delší zastávce např. změnou oblečení nebo přidáním dalších vrstev
• důležitý je dostatečný přísun tekutin v průběhu túry
• všem vysvětlit zvukové a světelné signály
• při zhoršeném počasí se vzájemně pozorujeme z důvodu možných začínajících omrzlin
• při vícedenní túře rozdělíme úkoly dne na více účastníků
• vždy při rozhodování o postupu počítáme s rezervou času i sil
• již při plánování akce máme rezervní řešení (ústupová cesta, přístřeší atd.)
• vždy by měl být určen zástupce, který zná do detailu plán akce
• akci končí všichni společně

Zásady pobytu a pohybu na horách

Jako při všech formách turistiky se může objevit nebezpečí ohrožující naše zdraví, jehož příčiny jsou dvojího typu:

Subjektivní nebezpečí: krizové situace jsou zapříčiněny našimi vlastními špatnými rozhodnutími ať vědomě, či nevědomě a patří sem:

• přeceňování vlastních sil, dlouhá trasa, těžký terén
• nedocenění vlivu počasí, zejména pokračování v akci za zhoršeného počasí
• nedostatečná příprava akce (bez mapy, informací o regionu, terénu, bez propočítání dosažitelnosti cílů, informacích o předpovědi počasí atd.)
• neznalost nebo podcenění objektivních nebezpečí a zásad pobytu a pohybu na horách
• nerespektování varování Horské služby nebo jiných orgánů

Většina krizových situací, do kterých se turista dostává ve volné přírodě, má subjektivní příčiny. Většinou bylo možno předvídat, předejít, správně vyhodnotit symptomy nadcházejících problémů a včas a správně reagovat a tím předejít komplikacím. Základem pro předcházení krizovým situacím je především dostatek zkušeností a dokonalá znalost příčin objektivního nebezpečí.

Objektivní nebezpečí : vzniká vlivem okolního prostředí, podmínek, přírodních sil. Tyto faktory jsou nezávislé na nás a jejich vlivům je možné předcházet díky zkušenostem, vědomostem a dobrou informovaností o daném prostředí. Mezi hlavní příčiny vzniku objektivního nebezpečí patří:

• terén (zejména náročný, horský)
• počasí (mlha, mráz, vítr, vichřice, vánice apod.)
• tma, světlo
• sníh, laviny, trhliny, převěje

Fáze závěrečná

Hodnocení průběhu akce jak s účastníky, tak vlastní nebo pro organizaci, pro kterou byla akce uspořádána. V případě nutné úpravy programu je důležité vše řádně zdokumentovat. Má to trvalejší hodnotu než paměť.

Průhledně a jasně vyúčtovat celou akci.

V případě stížností vyřídit obratem, ať byla oprávněná či neoprávněná.