I. 1. Hlubinné a žilné vyvřeliny

(Plutonity, intruzivní horniny, plutonic rocks) vznikly utuhnutím magmatu pod zemským povrchem buď jako abysální v hloubce, nebo jako hypabysální (subvulkanické) mělce podpovrchové.

Rozlišují se podle obsahu SiO₂:

• I. 1.1 Kyselé hlubinné a žilné vyvřeliny

                   obsahují více než 65 % SiO₂

  • Granit (žula, granite)

    Je nejrozšířenější hlubinnou vyvřelinou. Je to zpravidla středně zrnitá hornina, modrošedé, šedobílé nebo načervenalé barvy. Hlavními minerály jsou šedavý křemen, bílý nebo načervenalý draselný živec a bělavý plagioklas, světlé lupínky muskovitu a tmavé lupínky biotitu. V podřadném množství (tj. jako akcesorie) jsou zastoupeny hlavně apatit a zirkon, někdy andaluzit, turmalín, spíše výjimečně i amfiboly či pyroxeny (odrůda charnockit). Struktura bývá stejnoměrně zrnitá nebo porfyrická, výjimečně kulová. Ve starých štítech (Švédsko, Karélie, Ukrajina, Kanada) má velké rozšíření červenavý granit rapakivi s oválnými živci a hornblendou, nejstarší draslíkem bohatá vyvřelá hornina na Zemi. V praxi, zejména technické, jsou jako granity či granitoidy označovány i horniny, které mají podobný vzhled, ale odlišné minerální složení. Jsou to např. alkalické granity s alkalickými živci, pyroxeny (egirin) a amfiboly (hastingsit, riebeckit) v Dobrudži, v jižním Norsku aj., adamelit s vyšším podílem plagioklasů, syenit, který neobsahuje křemen a dokonce i tonalit, jehož složení odpovídá horninám bazickým.

    Podle chemického složení se rozlišují granity a granitoidy vznikající z magmatu pocházejícího ze zemské kůry (typy S a I) nebo ze zemského pláště (typy M), obdobné horniny mohou vznikat i přetavením na místě nebo metasomatickými přeměnami.

    Granitoidy mají rozsáhlé technické použití jako stavební kámen, obkladové desky i materiál na sochy a monumenty.

    Do budoucna se počítá s jejich využitím jako bezodpadového zdroje mnoha prvků.

    Z 1 km³ granitu lze získat např. 135 milionů tun železa, 130 000 tun mědi a 5 000 tun radioaktivních prvků. S granity jsou spojena mnohá významná ložiska, např. cínu a wolframu (Krušné hory), zlata a olova a stříbra (středočeský pluton), molybdenu a dalších kovů. U nás jsou granitoidy převládající horninou na Šumavě a Českomoravské vrchovině (jihočeský pluton), v krkonošském plutonu (tzv. liberecká žula), ve středočeském plutonu mezi Klatovy a Říčany, v masivech Jeseníků a zčásti i v brněnském plutonu.

    

    Granit krkonošsko - jizerského plutonu. Šedý křemen, černý biotit, načervenalý draselný živec a bílý plagioklas.

    

    Granit s kulovitou (orbikulární) stavbou, Jižní Finsko.

    

    Granit rapakivi s oválnými vyrostlicemi živců. Ålandské ostrovy.

    

    Granit dvojslídný (světlá slezská žula). Žulová u Jeseníku ve Slezsku.

    

    Zvětrávání granitu ve vakovitých balvanech, Dívčí kameny v Krkonoších.

  • Granitový porfyr

    Je žilná hornina s vyrostlicemi živců a křemene v jemnozrnné základní hmotě, v níž převládají K-živce nad plagioklasy. Je světlé barvy. Vyskytuje se v jihočeském plutonu u Lásenice a ve středočeském plutonu na Benešovsku a Blatensku.

    

    Granitový porfyr, Lásenice u Jindřichova Hradce.

  • Aplit

    Je jemnozrnná žilná hornina, tvořená převážně mozaikou křemene a živců s příměsí muskovitu, biotitu a turmalínu. Turmalín vytváří shluky (turmalínová „slunce“) s vyběleným lemem. Přibýváním křemene přechází aplit do žilného křemene (silexitu) např. u Putimi. Aplitové žíly patří k nejrozšířenějším žilným horninám. Žíly o mocnosti několika mm až desítek metrů jsou hojné např. v jižní části středočeského plutonu na Písecku a Blatensku. V okolí Milevska se vyskytují aplity s drobnými vyrostlicemi pyritu.

    

    Aplit s turmalínovými skvrnami (slunci), které mají vybělené lemy. Kluky u Písku.

    

    Mikrofotografie okraje aplitové žíly. Zřetelné zmenšení velikosti na okraji rychleji ochlazeném. Stranná u Kamenice nad Lipou, zvětšeno 4,5 x.

  • Pegmatit

    Tvoří žíly i několik desítek metrů mocné. Je to hrubozrnná žilná hornina většinou granitového složení, vyskytují se však i pegmatity syenitové, dioritové a gabrové. Žíly pegmatitu jsou často zonální s aplitovými jemnozrnnými okraji, zónou „grafického“ prorůstání křemene a živců a zónou blokového pegmatitu s krystaly i metrových rozměrů v centru. S ní je spjato obohacení o minerály různého složení, např. lepidolit, columbit, tantalit, spodumen, beryl aj. K nejznámějším lokalitám u nás patří Písecko (s berylem), Pošumaví (s verdelitem a rubelitem), Dolní Bory (s andaluzitem a sekaninaitem), Rožná (s lepidolitem), Domažlicko aj. Pegmatity jsou velmi cennou surovinou pro průmysl keramický, sklářský, elektrotechnický i chemický (turmalín se používá na výrobu bóru, pegmatity se těží i jako zdroj na výrobu lithia a vzácných zemin). Aplity se výjimečně mohou využívat v keramickém průmyslu či jako méně kvalitní lomový kámen pro místní potřebu.

    

    Krystaly turmalínu (skorylu) o délce až 50 cm v pegmatitu. Myšenec u Písku.

• I. 1.2 Intermediární vyvřeliny

                   obsahují 52 – 65 % SiO₂

  • Syenit

    Je hlubinná vyvřelá hornina modravě šedé barvy, stejnoměrně zrnitá nebo porfyrická. Ve složení převládá K-živec nad plagioklasy, křemen chybí nebo je ho méně než 5 %. Z tmavých minerálů je nejčastější biotit a amfibol (aktinolit) nebo biotit, diopsid či hyperstén, v alkalických syenitech alkalický - egirin. Vzhledem k vysokému obsahu alkalií a nízkému obsahu křemíku jsou alkalické odrůdy poměrně hojné. Patří k nim např. larvikit z jižního Norska, horniny masívu Ditrau v Rumunsku a z poloostrova Kola (Chybiň). K alkalickým syenitům patří také syenity s foidy (zástupci živců) např. leucitový, kankrinitový či analcimový u Ústí nad Labem.

    Odrůdou syenitu je durbachit, obsahující zpravidla porfyrické vyrostlice K-živců v základní hmotě, tvořené tmavými minerály (biotit, pyroxen a aktinolitový amfibol). Charakteristický je vysoký obsah radioaktivních prvků v živcích a v akcesorickém zirkonu. Vyskytuje se na Písecku a Prachaticku a je hlavní horninou třebíčského masívu.

    Použití - syenity se výjimečně používají na náročnější keramické práce, většinou se však těží jako lomový kámen.

    

    Syenit. Třebíčský masív.

    

    Durbachit s vyrostlicemi draselného živce. Skutečná velikost. Talín u Písku.

  • Granodiorit

    Patří k nejrozšířenějším hlubinným vyvřelinám. Jeho složení je blízké průměrnému chemickému složení zemské kůry. Je převážně stejnoměrně středně zrnitý. Od granitu se liší tím, že v něm převládají plagioklasy (oligoklas - andezín) nad draselným živcem. Obsahuje křemen a z tmavých minerálů většinou biotit a hornblendu.

    Granodiority jsou u nás zastoupeny v brněnském plutonu, ve středočeském plutonu (sázavský typ v Posázaví a středním Povltaví), tvoří většinu granitoidních těles v jádrových pohořích Západních Karpat na Slovensku. V sázavském typu granodioritu ve středočeském plutonu jsou charakteristické hojné bazické uzavřeniny různého složení.

    

    Bazické uzavřeniny v sázavském granodioritu. Teletín ve středočeském plutonu.

  • Křemenové diority

    Mají podobný vzhled, složení i výskyt jako granodiority, avšak mají jen nepodstatný obsah draselného živce. Rozlišují se světlejší trondhjemitové druhy většinou biotitové a tmavší s amfibolem tonalitové. Nejznámější křemenový diorit je z Požárů ve středočeském plutonu a hojnější jsou i v rámci sázavského typu.

  • Granodioritový porfyrit

    Je žilná hornina podobná granitovým porfyrům. Tvoří ji zcela převládající plagioklas s příměsí K-živce, křemene a tmavými minerály, hlavně biotit, hornblenda, případně pyroxen. Je tmavošedé barvy. Vyskytuje se v jihozápadní části středočeského plutonu a přilehlém Pošumaví (např. Horažďovicko).

• I. 1.3 Bazické vyvřeliny

                   obsahují 44 – 52 % SiO₂

  • Diorit (diorite)

    Je tmavošedá až černošedá hlubinná vyvřelina stejnoměrně zrnitá. Převládají v ní tmavé minerály, zpravidla hornblenda a biotit s jedním či více pyroxeny. Ze světlých minerálů je zastoupen hlavně plagioklas (obsah anortitu kolem 50 %), někdy s příměsí křemene. Diority se vyskytují v menších tělesech ve středočeském plutonu (Benešov, Příbram) v kdyňském a poběžovickém masívu v jihozápadních Čechách a v brněnském plutonu. V železnohorském masívu je ojedinělý výskyt orbikulárního dioritu u Nasavrk a v jihočeském plutonu u Lipna.

    Význam: diorit jako pevná, tvrdá hornina je vhodný jako kámen na výstavbu dopravních komunikací (mezi železniční pražce, jako svršek na stavbu silnic a dálnic).

    

    Diorit v brněnském plutonu. Brno – Komín

  • Gabro (gabbro)

    Je hrubozrnná vyvřelá hornina, tvořená bazickými plagiokolasy (labradorit či bytownit) s tmavými minerály augitem či dialagem. Pokud obsahuje olivín, označuje se jako olivínové gabro, s anortitem eukrit a s křemenem křemenové gabro.

    V ČR jsou gabra v menších tělesech u Kdyně a Poběžovic, na Ransku u Chotěboře, ve středočeském plutonu u Benešova a u Smolotel (křemenové gabro), na Špičáku v Orlických horách a v brněnském plutonu (Tišnov).

    Na gabra a nority (odrůda gabra s kosočtverečným pyroxenem) jsou vázána ložiska niklových rud (Sudbury v Kanadě), platiny, chromu a niklu v jižní Africe (bushveldský komplex) a na Urale.

    Význam: tmavá až černá hornina se řeže na obkladové desky a používá se jako efektní dekorativní kámen, zejména k pietním účelům (náhrobky apod.)

    

    Gabro. Tišnov u Brna.

  • Anortozit (plagioklasit, anorthosite)

    Je tvořen převážně (více než 90 %) bazickým plagioklasem, často s příměsí olivínu či augitu. Podle bazicity plagioklasu se rozlišují andezinitit, labradoritit, bytownitit a anortitit.

    Vyskytuje se ve starých štítech (zčásti snad jde o zbytky původní prvotní zemské kůry (např. v Kanadě).

    

    Výskyty anortozitů v kanadském štítu.

  • Essexit (essexite)

    Je hlubinná alkalická vyvřelina. Obsahuje bazický plagioklas, alkalické živce, příměs analcimu a sodalitu a kolem 40 % tmavých minerálů (nejčastěji augit, barkevikit a diopsid nebo biotit). Malé výskyty u nás jsou v Českém středohoří (Roztoky nad Labem, centrum Doupovských hor). Známý je výskyt v Německu (Kaiserstuhl).

  • Těšínit (teschenite)

    Je alkáliemi bohaté gabro. Obsahuje Ca bazický plagioklas, augit či egirinaugit, Na-amfibol (barkevikit), případně biotit, olivín, analcim nebo nefelin.

    Vyskytuje se mezi Českým Těšínem (odtud jméno) a Novým Jičínem. Část těšínitů má charakter žil a subvulkanických těles.

  • Dioritový a gabrový porfyrit

    Jsou žilné horniny tmavé barvy a stejného složení jako diorit a gabro. Mívají vyrostlice plagioklasů. Vyskytují se ve středočeském plutonu a na Českomoravské vrchovině v okolí Dačic.

  • Lamprofyry

    Jsou tmavé žilné horniny s porfyrickou stavbou, v nichž vyrostlice tvoří tmavé minerály. Podle nich se rozlišují laprofyry biotitové mineta (s převahou K-živce nad plagioklasem) a kersantit (převaha plagioklasu nad K-živcem) a amfibolové vogesit a spessartit. Vzácné jsou lamprofyry s foidy a augitem (např. podle Ploučnice nazvaný polzenit). Lamprofyry snadno zvětrávají a vytváří kulovité balvany. Lamprofyry se vyskytují ve středočeském plutonu a přilehlém Pošumaví (Horažďovice, Strakonice, Kozárovice) na jihozápadní Moravě u Dačic a v přilehlém Waldviertelu.

  • Pikrit (picrite)

    Je ultrabazická tmavá hornina, většinou žilná. Převládajícím minerálem je olivín s příměsí augitu bohatého titanem nebo amfibolů. Nejznámějším výskytem je lugarská žíla ve Skotsku, u nás je zastoupena spolu s těšínity v Beskydech, ojedinělý výskyt je také u Loděnic u Prahy.

• I. 1.4 Ultrabazické vyvřeliny

                   obsahují méně než 44 % SiO₂

  • Peridotit (peridotite, olivínovec)

    (Název je z francouzského pojmenování olivínu péridot) Je hornina tvořena převážně olivínem. Je-li olivínu více než 90 %, označuje se jako dunit. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišují pyroxenové (u Šumperka na sev. Moravě, poběžovický masiv u Domažlic), amfibolové (Kdyně, Poběžovice, Milín), slídnaté (Prachaticko). Dunity jsou u nás jen v okolí Šumperka, větší rozšíření mají na Urale, ve Švédsku a Norsku a na Novém Zélandě.

  • Pyroxenit (pyroxenite, pyroxenolit)

    (Česky i pyroxenovec) Obsahuje hlavně pyroxeny (augit, diopsid, enstatit, bronzit nebo hyperstén) spolu s olivínem a podle nich se také pyroxenity rozlišují: diopsidit (v ranském masívu u Chotěboře), augitit (Špičák u Kadaně), enstatitit apod.