I. 2. Výlevné horninyy

Jako výlevné horniny (též efuziva, efuzivní horniny, extruzivní horniny, vulkanické horniny, sopečné horniny, angl. extruzive rocks, volcanic rocks) označujeme horniny, které pronikly na zemský povrch v roztaveném stavu, tzn. jako přirozená silikátová tavenina, láva. Základním kriteriem jejich rozlišování je, podobně jako u hlubinných vyvřelin, celkové chemické složení, z něhož se odvozuje většina dalších základních kritérií, např. minerální složení, stavby, tvar těles, které vytváří na zemském povrchu.

• I. 2.1 Kyselá a intermediární efuziva

                   obsahují více než 65 %, resp. 52 % SiO₂

  • Ryolit

    Je výlevný ekvivalent granitu. Je to světlá, zpravidla bělavá hornina, někdy červenavá (narůžovělá) nebo nazelenalá, celistvá nebo pórovitá s vyrostlicemi křemene, biotitu, živců, v základní hmotě převládá draselný živec nad plagioklasem, ojediněle se vyskytuje granát. Alkalické odrůdy obsahují alkalické živce a alkalické amfiboly.

    Ryolity se vyskytují hlavně na Slovensku (Žiar nad Hronom, Kremnica, Tokajské vrchy), v ČR jsou hojné paleoryolity (dříve označované jako křemenné porfyry) v důsledku přeměn nejčastěji červenohnědé, šedohnědé nebo zelenavé. Vyskytují se v kambriu (křivoklátsko-rokycanské pásmo) a v permu (Teplice, Semily, Broumovsko). Jejich prekambrické ekvivalenty mají vyšší stupeň přeměny (hlavně albitizace) a označují se jako křemenové keratofyry. Jsou zastoupeny např. mezi Mníškem pod Brdy a Davlí, nebo v jílovském pásmu (Slapy).

    Stejné složení jako ryolity má také většina vulkanických skel: černý skelně lesklý obsidián a pěnové sklo - pemza, které mají nízký obsah vody, vyšší obsah vody má šedočerný smolek se zelenými nebo hnědými odstíny a kuličkovitý perlit.

    Význam: Ryolity se těží většinou na výrobu drceného kameniva, méně často i na hrubší kamenické práce. Vodou bohatá skla při vysoké teplotě zvětšují objem a expandují a jsou proto využívána na výrobu lehčených stavebních materiálů (expandit), pemza se používá k broušení a leštění (dřeva i vápenců). Obsidián byl široce využíván v době kamenné na výrobu nástrojů.

    

    Obsidiánový dóm (vytlačená sklovitě utuhlá láva granitového složení v Novém Mexiku (USA))

  • Fonolit (znělec, phonolite)

    Je výlevným ekvivalentem syenitu. Obsahuje ze světlých minerálů alkalické živce a nefelin. Z tmavých pak obsahuje nejčastěji egirin či egirin-augit, méně často i alkalické amfiboly. Bývá porfyrický, zbarven šedavě s odstíny do zelena či hněda, s matným leskem. Je dosti hojný v Českém středohoří (Zámecký vrch u Mostu, Bořeň aj.). Světlejší než fonolity jsou trachyty, obsahující sodalit. Tvoří ku příkladu Milešovku a Kletečnou, Velký a Malý Bezděz.

    Význam: Některé fonolity se používají na výrobu skla, větší využití mají jako kvalitní štěrkový kámen, stejně jako trachyty, protože mají vysokou pevnost v tlaku.

• I. 2.2 Bazické výlevné horniny

                   obsahují 44 – 52 % SiO₂

  • Andezit

    (Název podle pohoří Andy) Je velmi rozšířená výlevná hornina bazická až intermediární, výlevný ekvivalent dioritu. Chemické složení je blízké průměrnému složení zemské kůry. Barva je šedá až černošedá. Plagioklas tvoří vyrostlice, často výrazně zonální, v základní hmotě jsou kromě něj zastoupeny hornblenda, biotit, popřípadě pyroxen či olivín, v podružném množství se může vyskytnout i křemen a draselný živec. Běžné je sklo.

    Paleoandezity byly dříve označovány jako porfyrity. Proměny se projevují v barvě (hnědavý nebo zelenavý odstín paleoandezitů křivoklátsko-rokycanského pásma)

    Andezity jsou běžnou výlevnou horninou v pásemných pohořích, lemujících Tichý oceán (např. sopky Fudžijama, Ključevskaja, Cotopaxi, Popocatepetl) nebo v Karpatech (Vihorlat, Kremnické a Štiavnické vrchy).

    Význam: používají se na výrobu drceného kameniva.

    

    Vypreparovaný sopouch Puy de Dome ve Francii.

    

    Žhavá láva na Etně (Sicílie).

    

    Aden - město v jícnu sopky.

  • Bazalt (čedič)

    Je nejrozšířenější výlevnou horninou vůbec. Je to celistvá, většinou šedočerná hornina, která je tvořena hlavně bazickým plagioklasem (labradorit až anortit) a klinopyroxenem. Obsahuje často vyrostlice olivínu, hornblendu, sklo.

    Dříve se bazalty dělily podle stáří: karbonské, permské a triasové melafyry (např. Kozákov), paleozoické diabasy (barrandien) a proterozoické oceánské spility, v nichž je v důsledku působení mořské vody plagioklas nahrazen albitem a bazické minerály směsí chloritu, karbonátů a epidotu. Typická je polštářová stavba (pillow).

    Tyto termíny dnes nahrazujeme názvem paleobazalty.

    Asociace spilitů (polštářových láv podmořských výlevů) s podložními gabry a peridotity, která tvoří zákonitý sled kůry oceánského dna se označuje jako ofiolity (ofiolitová sekvence). Během geologického vývoje (nejčastěji v důsledku vrásnění) se části oceánské kůry dostaly i do kůry kontinentální (výskyty na Kypru, v Bosně a Hercegovině, v zóně Ivrea v Alpách, mariánskolázeňský komplex, letovické krystalinikum aj.).

    Bazalty se rozlišují podle původu:

    • kontinentální tholeiitové
      › bazalty (tj. s pyroxeny a plagioklasy), které tvoří rozsáhlé příkrovy - např. Dekkan v Indii, Sibiř, řeka Lena, řeka Columbia
    • oceánské tholeiitové bazalty
      › Hawai - thulská provincie v Atlantiku
    • kontinentální alkalické bazalty
      › České středohoří, severní Morava
    • alkalicko-vápenaté bazalty ostrovních oblouků
      › Japonsko, Aleuty
    • bazalty typu MORB
      › na středooceánských hřbetech - Island
    • případně lunární bazalty měsíčních moří

    K odrůdám bazaltu patří mnoho názvů hornin lišících se hlavně minerálním složením. Patří k nim např. horniny s foidy. Olivinické jsou bazanity, bez olivínu tefrity. Bazanity s nefelinem jsou hojné na severní Moravě a ve Slezsku, nefelinické tefrity v Českém středohoří (okolí Děčína). Tefrity se sodalitem tvoří např. Ralsko u Mimoně, s leucitem v okolí Děčína. Leucitické bazalty při zvětrávání uvolňují automorfní krystaly augitu (Paskapole v Českém středohoří). Bazaltové horniny mohou být tvořeny ze světlých minerálů jen foidy. Nazývají se podle nich nefelinity (Vinařická hora, Lovoš), leucitity (Doupovské hory) apod.

    Některé bazaltové horniny jsou tvořeny vyrostlicemi (augitu, olivínu) a sklem. Sklo bazaltového složení je tmavé, většinou neprůhledné s krystaly minerálů bazaltu. Označuje se jako tachylyt.

    Bazaltové horniny se těží hlavně na výrobu drceného kameniva (Mariánská hora u Ústí nad Labem) pro silnice a železnice (mají vysokou pevnost v tlaku). Dříve se používaly i na dlažby, ukázalo se však, že mají nevhodné vlastnosti (otluk, kluzkost). Významné využití mají při stavbě hrází proti abrazivní činnosti moře. Naše bazalty se proto exportují např. do Holandska. Některé bazaltoidní horniny jsou vhodné na výrobu tavených hornin (Libochovany u Litoměřic).

    

    Mikrofotografie ofitické stavby bazaltu. Střední Finsko. Zvětšeno 10x.

    

    Vějířovitý rozpad bazaltu na vrchu Vrkoč v Českém středohoří.

    

    Rozpad bazaltu ve sloupcích. Panská skála u Kamenického Šenova.

• I. 2.3 Ultrabazické výlevné horniny

                   obsah SiO₂ nižší než 44 %

  Jsou poměrně vzácné vzhledem k vyšší vazkosti ultrabazického magmatu a tím malé pohyblivosti lávy tohoto složení.

  • Komatit

    Je ultrabazická výlevná hornina zvláštního chemizmu (vysoký obsah hořčíku a současně extrémně nízký obsah titanu). Charakteristické je keříčkovité uspořádání krystalů pyroxenu na povrchu lávových proudů (tzv. spinifexová struktura). Vyskytují se ve starých štítech (jižní Afrika), baltický štít (Finsko, Karélie), ale i v mladých formacích křídy a terciéru (Indie).

    Vzhledem k nízkému obsahu SiO2 v chemickém složení horniny je třeba do této skupiny zařadit horniny, které patří spíše k horninám bazickým.

  • Kimberlit

    Je brekciový tuf v diatrémách (přívodních kanálech) a žilách. Je vesměs silně přeměněný serpentinizovaný a karbonizovaný (původní minerály bronzit, chromdiopsid, flogopit, perovskit) s nodulemi peridotitů a eklogitů. Vyskytuje se v jižní Africe, v Jakutsku, kde je matečnou horninou diamantů. Předpokládá se, že pochází z velkých hloubek (cca 120 km).

    

    Diamant v kimberlitu (šipka). Jižní Afrika

  • Karbonatit

    Je souhrnný název pro vyvřelé horniny, které obsahují primární karbonáty a silikáty. Dělí se podle druhu karbonátů (ankeritové, kalcitové, dolomitové i magnezitové) a podle silikátů (např. flogopit, alkalické živce a pyroxeny či amfiboly). Patří k nim na severovýchodní Moravě některé těšínity. Že jde o výlevné horniny dokazují současné výlevy karbonatitových láv v Tanzánii.