5 Skalární a vektorové funkce více proměnnýchVe výsledcích příkladů s geometrickými nebo fyzikálními veličinami nejsou uváděny příslušné jednotky.
5.1 Parciální a směrové derivace, úplný diferenciál
Parciální derivace funkce více nezávislých proměnných $f(x_1,x_2,\ldots,x_n)$ je derivace této funkce podle jedné z těchto proměnných; je to dáno tím, že tuto funkci derivujeme pouze ve směru této proměnné, takže ostatní nezávisle proměnné mají konstantní hodnotu (chovají se jako konstanty). Funkci více proměnných tedy skutečně v této chvíli derivujeme jako funkci jedné proměnné. Prostorovou představu si můžeme udělat na příkladu funkce dvou proměnných $f(x,y)$, jejíž geometrický význam můžeme popsat jako plochu, danou předpisem $z=f(x,y)$. Parciální derivace této funkce například podle proměnné $x$, kterou zapisujeme
vyjadřuje směrnici tečny této plochy, která leží v rovině rovnoběžné s rovinou $xz$ a která je orientována v kladném smyslu osy $x$. Hodnota druhé nezávisle proměnné $y$ je tedy pro celou tuto tečnu konstantní. Zcela obdobně to platí i pro parciální derivace podle ostatních nezávislých proměnných.
Parciální derivace můžeme samozřejmě zobecnit pro zcela libovolný směr, ne pouze pro směry souřadnicových os. V tom případě je nazýváme směrové derivace (nebo derivace ve směru). Zvolený směr může být definovaný například vektorem $\vec{v}$, směrová derivace potom (v případě funkce dvou proměnných), analogicky k příkladu popsanému v předchozím odstavci, vyjadřuje směrnici tečny této plochy, která leží v rovině rovnoběžné s rovinou vymezenou tímto vektorem a osou $z$ a která je orientována ve směru zvoleného vektoru. Směrovou derivaci spojitě diferencovatelné skalární funkce můžeme obecně definovat jako
kde symbol $\vec{\nabla}$ (tzv. Nabla operátor) značí vektor parciálních derivací podle všech nezávisle proměnných. Rovnici 5.2 lze tedy rozepsat
Úplným (totálním) diferenciálem obecné skalární funkce $f(\vec{x})=f(x_1,x_2,\ldots,x_n)$ více nezávislých proměnných nazýváme lineární funkci
Pokud totální diferenciál funkce $f(\vec{x})$ existuje v daném bodě, říkáme, že funkce $f(\vec{x})$ je v tomto bodě diferencovatelná. Pokud totální diferenciál funkce $f(\vec{x})$ existuje ve všech bodech této funkce, říkáme, že funkce $f(\vec{x})$ je spojitě diferencovatelná (hladká). Pokud totální diferenciál funkce $f(\vec{x})$ existuje v určitých oblastech této funkce, říkáme, že funkce $f(\vec{x})$ je po částech diferencovatelná.
Totálním diferenciálem vyššího ($n$-tého) řádu funkce $f(x,y)$ dvou nezávislých proměnných $x,y$ bude funkce, daná obecným předpisem
kde výraz v závorce za sumou je tzv. kombinační číslo (viz rovnice 11.1). Zcela zobecněným totálním diferenciálem vyššího ($n$-tého) řádu funkce $f(x_1,x_2,x_3,…,x_{m-1},x_m)$ obecného počtu $m$ nezávislých proměnných $x_1,x_2,…,x_m$ bude funkce, daná předpisem