Elektrofilní substituce
Díky své aromatické struktuře vstupují tyto heterocykly elektrofilní aromatické substituci, obdobně jako aktivované aromáty. Vůči elektrofilům jsou však často mnohem reaktivnější a je nutné reakci provádět při nízkých teplotách. Elektrofilní substituce (nitrace, halogenace, sulfonace) probíhá tím snadněji, čím větší je elektronová hustota kolem jádra.
Elektrofilní činidlo se většinou váže do α- polohy vedle hetoratomu. Je to dáno tím, že elektronegativita heteroatomu a atomů uhlíku je rozdílná a vede k nerovnoměrnému rozložení π elektronové hustoty na cyklu. Elektronová hustota je zvýšená v polohách 2 a 5, kam jsou posléze substituenty vázány. Vznikající karbokation na C2 uhlíku je tak stabilnější, než kdyby se vázal na C3. Elektrofilní činidla však nesmí být kyselí, jelikož pak často nastává polymerace.