Hydrid měďný CuH (červenohnědý) vzniká v nečisté formě redukcí vodného roztoku síranu měďnatého kyselinou fosfornou.
Acetylid měďný Cu2C2 je v suchém stavu výbušný, působením kyselin se z něho uvolňuje acetylen. Snadno se tvoří i stejně nestabilní azid měďný CuN3..
Ve vodě nerozpustný oxid měďný Cu2O (žlutý nebo červený) vzniká redukcí sloučenin měďnatých slabšími redukovadly (hydrazin, cukry) a jeho vznik je podstatou Fehlingovy zkoušky na přítomnost cukrů. Ve zředěných kyselinách snadno disproporcionuje
Cu2O + H2SO4 → CuSO4 + Cu + H2O
Oxid měďnatý CuO (černý) se připravuje termickým rozkladem dusičnanu nebo hydroxidu měďnatého. Rozpouští se v kyselinách na soli měďnaté a v hydroxidech na tetrahydroxoměďnatany MI2[Cu(OH)4]2−. Termicky (1 000 °C) se rozkládá na oxid měďný a kyslík. Koordinace kationtů měďnatých v jeho mřížce je deformovaně oktaedrická.
Sulfid měďný Cu2S (v důsledku defektní krystalové struktury jeho složení lépe vystihuje vzorec Cu9S5) vzniká přímou reakcí prvků nebo redukcí sulfidu měďnatého vodíkem.
Sulfid měďnatý CuS je černá nerozpustná látka, která se z vodných roztoků měďnatých solí sráží sulfánem a na vlhkém vzduchu se pomalu oxiduje na síran. Ve skutečnosti nejde o jednoduchou sloučeninu, ale o sulfid-disulfid diměďno-měďnatý CuI2CuII(S2)S.
Fluorid CuF2 (v bezvodé formě bílý), chlorid CuCl2 (žlutohnědý) a bromid měďnatý CuBr2 (černý) se z vodných roztoků vylučují jako modře až zeleně zbarvené dihydráty CuX2.2H2O. Jodid měďnatý CuI2 není schopen existence, protože jodidy redukují CuII na CuI (přídavek jodidu alkalického kovu do roztoku měďnaté soli způsobí vznik nerozpustného jodidu měďného a jodu).
Ve vodě prakticky nerozpustné halogenidy měďné CuX (X = Cl, Br, I; fluorid měďný není znám) se srážejí z roztoků měďnatých solí účinkem redukovadel. V roztocích obsahujících nadbytek halogenidů se rozpouštějí za tvorby komplexních halogenoaniontů měďných. Halogenidům jsou blízce příbuzné kyanid a thiokyanatan měďný.
Modrá sraženina amfoterního hydroxidu měďnatého Cu(OH)2 se tvoří působením hydroxidů alkalických kovů na roztoky solí měďnatých. Snadno se rozpouští v kyselinách za vzniku příslušných solí i v nadbytku hydroxidu za vzniku tetrahydroxoměďnatanů MI2[Cu(OH)4]. Ve vodném roztoku amoniaku přechází na hydroxid tetraamminměďnatý [Cu(NH3)4](OH)2 (Schweizerovo činidlo) používané k rozpouštění celulózy.
Dusičnan měďnatý Cu(NO3)2 se v bezvodé formě připravuje obtížně, jeho hydráty snadno. Pentahydrát síranu měďnatého CuSO4.5H2O (modrá skalice) lze dehydratovat na bezbarvý hygroskopický bezvodý síran měďnatý. Z měďných solí oxokyselin je nejběžnější síran měďný Cu2SO4.