V rámci citačního stylu AIP je uplatňována metoda číselných citací spočívající v užití číslice ve formátu horního indexu (např. 1–3) jako odkaz odkazující na bibliografické citace v soupisu literatury. Číselné citace umísťujeme v textu za interpunkci nebo příjmení citovaného autora, jestliže v dané větě zazní. Citační styl AIP rovněž připouští i citování metodou author-date s tím, že se autoři mají řídit pokyny příslušného časopisu.
V soupisu literatury umístěném na konci textu řadíme bibliografické citace v pořadí, v jakém byly jednotlivé dokumenty postupně citovány, přičemž jde o variantu bez názvů článků (více o tom viz výklad o citování časopiseckých článků).
V níže uvedeném příkladu odborného textu, který je s drobnými úpravami převzatý z publikace Biodegradation and Bioremediation (Singh a Ward 2004, s. 107–108), je pro názornost zvýrazněn černou barvou autorův původní text, modrou parafráze a červenou doslovný citát.
Již v roce 1989 tým Jamese Kecka1 prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu2 a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem.3 Někteří vědci navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát.4–6 Tým prof. Ogunseitana4 ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání PAU.4 Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována.7–9
J. Keck et al., Water Res. 23, 1467 (1989).
Hoi-Ying N. Holman et al., Environ. Sci. Technol. 36, 1276 (2002).
G. Bengtsson and P. Zerhouni, J. Appl. Microbiol. 94, 608 (2003).
O. A. Ogunseitan et al., Appl. Environ. Microbiol. 57, 2873 (1991).
O. A. Ogunseitan and B.H. Olson, Appl. Microbiol. Biotechnol. 38, 799 (1993).
P. C. Tittle et al., in Bioremediation of Recalcitrant Organics, edited by R.E. Hinchee, D. B. Anderson, and R.E. Hoeppel (Battelle Press, Columbus, OH, 1995), pp. 1–7.
Stephen F. Colbert et al., Appl. Environ. Microbiol. 59, 2071 (1993).
Stephen F. Colbert et al., Appl. Environ. Microbiol. 59, 2064 (1993).
Eve Riser–Roberts, Remediation of Petroleum Contaminated Soils: Biological, Physical, and Chemical Processes (Lewis Publishers, Boca Raton, FL, 1998), p. 76.