4.8 Distorze a vazivová poranění hlezenního kloubu

Vazivová poranění hlezenního kloubu, zejména ligamentózních struktur na fibulární straně kloubu (obr. 51) je jedním z velmi častých poranění. Stanovení diagnózy poranění hlezenního kloubu spočívá ve zjištění mechanizmu úrazu a jeho okolností, následném klinickém průběhu – tj. vznik otoku, hematomu a jejich korelace s klinickými testy, fyzikálním vyšetřením, použitím zobrazovacích metod-RTG, USG, MRI, event. artroskopie. Zahájení a vedení léčby závisí na typu poškození i časové prodlevě od vzniku traumatu. Dělení poranění vazů je nejednotné. Zásadní je však odlišení distenze či parciální ruptury vazu/ů při zachovalé stabilitě kloubu od přerušení vaz/ů spojeného/ých s instabilitou hlezna. Chronická instabilita hlezna vzniká nejčastěji zanedbáním ošetření prvotního úrazu ať již v důsledku inadekvátní diagnostiky a následné nedostatečné léčby nebo nevyhledáním odborné lékařské péče pacientem. Pouze zřídka vzniká postupně v důsledku mikrotraumatizace opakovanými relativně intenzivními inzulty (Hrazdira, Beránková, Handl, Frej 2008).

Obr. 51: neporušené vazy kotníku a přetržené vazy

Při měření na plantografické desce můžeme pozorovat rozdílné zatěžování nohou, pacient poškozenou nohu po úraze určitý čas šetří, nevyvíjí na ni stejný tlak jako na nohu zdravou.