Vazivová poranění hlezenního kloubu, zejména ligamentózních struktur na fibulární straně kloubu (obr. 51) je jedním z velmi častých poranění. Stanovení diagnózy poranění hlezenního kloubu spočívá ve zjištění mechanizmu úrazu a jeho okolností, následném klinickém průběhu – tj. vznik otoku, hematomu a jejich korelace s klinickými testy, fyzikálním vyšetřením, použitím zobrazovacích metod-RTG, USG, MRI, event. artroskopie. Zahájení a vedení léčby závisí na typu poškození i časové prodlevě od vzniku traumatu. Dělení poranění vazů je nejednotné. Zásadní je však odlišení distenze či parciální ruptury vazu/ů při zachovalé stabilitě kloubu od přerušení vaz/ů spojeného/ých s instabilitou hlezna. Chronická instabilita hlezna vzniká nejčastěji zanedbáním ošetření prvotního úrazu ať již v důsledku inadekvátní diagnostiky a následné nedostatečné léčby nebo nevyhledáním odborné lékařské péče pacientem. Pouze zřídka vzniká postupně v důsledku mikrotraumatizace opakovanými relativně intenzivními inzulty (Hrazdira, Beránková, Handl, Frej 2008).
Při měření na plantografické desce můžeme pozorovat rozdílné zatěžování nohou, pacient poškozenou nohu po úraze určitý čas šetří, nevyvíjí na ni stejný tlak jako na nohu zdravou.
Obrázky dostupné na http://pedikom.cz/noha-a-jeji-nemoci/index.html
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.