4.1 Vady nohou závislé na ostatních segmentech těla

Při posuzování, diagnostice chodidla a rozložení plantárního tlaku nesmíme též zapomenout na vliv ostatních segmentů těla a jejich spojení.

Noha je prvním zdrojem informací pro posturální stabilizaci a lokomoci. Každá porucha pohybové funkce nohy je spojená se změnou pohybového stereotypu, přenáší se dále do pohybové soustavy a většinou je spojena s oslabením stabilizačního systému pánve a páteře. Kompenzace tohoto oslabení spočívá ve zvýšeném napětí svalsta bederní a krční páteře, které je zdrojem bolestí. (Toppischová, Šnoplová 2008)

Stejně jako dolní končetiny ovlivňují horní polovinu těla, tak i horní části těla ovlivňují spodní část (obr. 25). Takzvaný MKF systém dokáže takovéto vazby v pohybovém aparátu znázornit. Je to fyzioterapie umožňující vizualizaci pohybových potíží člověka prostřednictvím počítačového systému.

Obr. 25: špatné postavení těla (vzájemná interakce horní a dolní
poloviny těla), správné ideální postavení těla. (viz ¹)

Jako příklad vzájemného ovlivňování různých částí těla, podle fyzioterapeuta Michala Novotného (2009), který ošetřuje tenisty na okruhu ATP, Rafael Nadal má vypracované velké svaly na nohou, což je na jednu stranu dobře, ale vzhledem k tomu, že má velmi malá chodidla, není kam rozprostřít větší váhu a nápory na úpony jsou příliš velké, zvláště při jeho agresivním a výbušném herním stylu. Namáhá jím celý svalový řetězec na levé straně (hraje levou rukou), což se začne projevovat na tom nejslabším místě, právě v kolenech. Pak se bolest postupně šíří dál.

Kolena s poruchou osy dolní končetiny mají vliv na výsledný obraz rozložení tlaku chodidla, dochází k jednostranně zvýšené zátěži tlakem. U kolen do ˝X˝ je více zatížen zevní kolenní prostor. U kolen do ˝O˝ je naopak zatížena a opotřebovávána vnitřní část kolenního kloubu (obr. 26). U kolen do ˝O˝ může být potom více zatížena vnější část chodidla a u kolen do ˝X˝ naopak vnitřní část chodidla. (Cotta, 1995)

Obr. 26: chybné zatížení u kolenou do O (silné tlakové přetížení vnitřní štěrbiny kolena a současné namáhání vazů tahem na zevní straně kolenní štěrbiny) a při kolenou do X (Cotta, 1995)

Také horní polovina těla má jistý vliv na pravolevé či předozadní rozložení plantárního tlaku, zejména pak postavení páteře (obr. 27).

Dalším faktorem, který ovlivňuje výsledný tlak chodidla, je pohyblivost kloubů nohy, zvláště v kloubu hlezenním a v kloubech prstů. Při omezení pohyblivosti se objeví porucha chůze, zvláště je-li stav bolestivý. Pohyblivost může být omezena až do úplného ztuhnutí. (obr. 28)

Obr. 27: postavení páteře – zdravá záda, kulatá záda (hyperkyfóza),
prohnutá záda (hyperlordóza), plochá záda, skoliotická záda (viz ²)

Obr. 28: oblast bolesti v hlezenním kloubu
a v kloubech prstů nohy (viz ³)

Hlezenní kloub může být například příčinou neschopnosti zvednout nohu. Podobně při degenerativním procesu u kloubu palce může dojít k omezení pohybu při flexi či extenzi, silně bolestivé zejména při pohybu nohy při chůzi. Na ostatních prstech nohou vede často zkrácení šlach k omezené hybnosti v základním, středním a konečném kloubu.

Při diagnostice omezené pohyblivosti nohy musíme pomyslet i na možné vrozené vadné postavení (obr. 29), následek úrazu a onemocnění nervové soustavy, protože tyto příčiny mohou mít za následek degenerativní změny pohybového aparátu.

V důsledku vrozeného špatného postavení kloubů nohy dochází k jednostrannému přetěžování, které končí předčasným vznikem degenerativního postižení. V těchto případech je třeba poradit se s lékařem o léčbě, která má během růstu vadné postavení nohy upravit.

U ploché a vybočené nohy jde většinou o kombinaci vad. O vybočené noze hovoříme tehdy, není-li hřbet nohy (tedy linie zánártí) v ose bérce, ale je vytočena zevně (stejně jako u nohou do ˝X˝). U ploché nohy je snížena podélná nožní klenba. Další častou vadou je příčně plochá noha, kdy je oploštělá příčná klenba nohy. Přitom dochází k rozšíření chodidla.

Zcela opačná situace než u příčně či podélně ploché nohy je u nohy vyklenuté. Zde je podélná klenba zvýšená. První záprstní kost je strmě postavena, oblast palce nohy se vybočuje.

U vrozené nohy vbočené se vychyluje hřbet nohy proti ose bérce dovnitř. Otočením špičky nohy vnitřním směrem se celé chodidlo stáčí dovnitř.

Při takzvané ˝koňské noze˝ nelze nohu zvednout do základního postavení.

Většinou bývá zkrácená Achillova šlacha a vrchol paty zvednutý. Vadný postoj může též vzniknout jako následek poranění či obrně nervů. Opakem této vady je hákovitá (patní) noha, kde není možné snížit hřbet nohy směrem dolů do základního postavení.

Obr. 29: a) plochá noha, b) vybočená noha, c) koňská noha,
d) vbočená noha), e) vyklenutá noha, f) hákovitá noha (Cotta, 1995)

Z vadných poloh prstů nohou se nejčastěji setkáváme s hallux valgus, zevním vybočením v kloubu základního článku palce. Tato vadná poloha je často spojena s bolestmi a poruchou pohyblivosti v základním kloubu palce. Protože je skoro vždy současně přítomna i příčně plochá noha, dochází ke vzniku kostěných výrůstků a tvorbě tíhových váčků na vnitřní straně hlavičky první zánártní kůstky. Podobné vadné postavení s vybočením dovnitř se vyskytuje i na malíčku. Malíček je přeložen přes čtvrtý prst, což je bolestivé při nošení obuvi.

Následkem poruchy rovnováhy mezi natahovači a ohybači svaly prstů nohy, po obrnách, jizvení nebo vadném postavení nohy, dochází ke vzniku drápovitých a kladívkových prstů (obr. 30). Na nich následně tlakem obuvi vznikají mozoly nebo tíhové váčky (Cotta, 1995).

Obr. 30: a) drápovitý prst, b) kladívkovitý prst (Cotta, 1995)