Inteligence je jedním z klíčových konstruktů psychologie, první pokusy o její měření sahají dávno do 19. století. Ostatně značná část metodologických postupů a metod měření, které dodnes psychologie používá, vznikla právě v souvislosti s výzkumem inteligence. Inteligence je rovněž klíčová v pedagogicko-psychologickém poradenství a diagnostice, protože je jedním z nejsilnějších prediktorů školního úspěchu. Na druhou stranu, měření inteligence je zatíženo mnoha nedostatky, některé jsou bohužel nedílnou součástí teorií inteligence. 

S inteligencí se rovněž pojí řada kontroverzních otázek, které se týkají například genderových či rasových rozdílů, dědivosti inteligence, předpokladu normálního rozložení či tzv. Flynnova efektu (tedy systematické změny výkonu v čase). Ukážu proto, proč je výzkum těchto témat problematický, a na jaké otázky může stávající věda nabízet odpovědi; a na jaké naopak nikoli. Během tohoto setkání se stručně seznámíme se stručným vývojem dominantních, tzv. faktorových teorií inteligence. Okrajově zmíním i alternativní teorie, jako jsou například Gardnerova teorie mnohočetných inteligencí či Golemanova emoční inteligence, a kriticky zhodnotím jejich velmi nízkou vědeckou hodnotu. Přednáška bude ukončena výhledem do 21. století v podobě nejmodernějších teorií inteligence založených na mutualismu. 

Přednáší Hynek Cígler

Literatura

K tomuto setkání nabízím pět různých zdroje. První zdroj je nejlepší, ale jde o celou knihu, kterou během kurzu samozřejmě nebudete mít čas přečíst. Doporučuji proto vybrat si jeden z následujících článků/kapitol. První zdroj (Euler a McKinney, 2019) je asi nejvíce užitečný, protože vám představí hlavní současné i historické teorie inteligence a získáte lepší představu o tom, jak se na inteligenci dívají různí výzkumníci. Je fakt dobrý, zahrnuje i velmi recentní mutualistické teorie, a pro laiky může být asi nejvíce stravitelný. Druhý článek (Luchetti a kol., 2022) je nejzajímavější, přestože nenabízí žádné skutečně praktické informace; ale vtipným způsobem popisuje problémy, kterými výzkumníci inteligence a obecně kognitivní vědci mohou čelit, a jak snadné je dostat se na zcestí. Velmi užitečný je rovněž třetí článek (Schneider a McGrew, 2012), protože vám představí prominentní CHC teorii inteligence, jednoznačně hlavní přístup k inteligenci v současnosti. A konečně čtvrtý zdroj (Savi a kol., 2021) je nejvíce aktuální, protože ilustruje nejmodernější metody výzkumu a způsob uvažování v psychologii a sociálních vědách. 

Gould, S.J. (1998). Jak neměřit člověka. Nakladatelství Lidové noviny. 
První zdroje je úžasná kniha Stephena J. Goulda. I přes její starší datum vydání jde o úžasný příběh vědeckých podvodů, brilantních myšlenek a vývoje jedné teorie. Kniha je česky, je velmi čtivá, a rozhodně ji doporučuji každému, kdo se zajímá o lidskou mysl.

Euler, M. J., & McKinney, T. L. (2019). Theories of intelligence. In J. L. Matson (Ed.), Handbook of intellectual disabilities: Integrating theory, research, and practice (pp. 17–44). Springer Nature Switzerland AG. https://doi.org/10.1007/978-3-030-20843-1_2
Přehled různých současných i historických teorií inteligence a obecně toho, co to inteligence vlastně je. 

Luchetti, M., Love, A. C., Marchionni, C., Redei, M., Williamson, J., & De, M.-B. M. (2022). The quantification of intelligence in nineteenth-century craniology: an epistemology of measurement perspective. European Journal for Philosophy of Science, 12(4), 1–29. https://doi.org/10.1007/S13194-022-00485-7 
Pohled zpět do 19. století na to, jak se vytváří konstrukty, a jak uvažovali lidé, kteří věřili, že objem a tvar lidské mozkovny odráží vrozený intelekt. 

Schneider, W. J., & McGrew, K. S. (2012). The Cattell-Horn-Carroll model of intelligence. In Contemporary intellectual assessment: Theories, tests, and issues (pp. 99–144). Guilford.
Pohled do 20. století na to, jak vypadá v současnosti dominantní teorie inteligence, včetně historie jejího vývoje. Není nutné číst text celý, doporučuji zaměřit se na strany 99–106 (úvod a historie). Zbylé strany jsou již méně zajímavé, a druhá půlka článku se pak věnuje celé taxonomii po obsahové stránce, což není již tolik samo o sobě podstatné. 

Savi, A. O., Marsman, M., & van der Maas, H. L. J. (2021). Evolving networks of human intelligence. Intelligence, 88, 101567. https://doi.org/10.1016/J.INTELL.2021.101567 
A konečně výhled do 21. století na jeden z nejmodernějších přístupů, který lze chápat jako zobecnění předchozích teorií doplněné o naprosto odlišný statistický aparát.

Přednáší Hynek Cígler