1. Cíl lekce

Lekce studující obeznámí se základními principy a pravidly na poli pracovněprávní úpravy nahrazování škody a nemajetkové újmy ze strany zaměstnance zaměstnavateli a zaměstnavatelem zaměstnanci, jakož i s určitými problematickými aspekty této úpravy, např. ve vztahu k obecné regulaci nahrazování újmy v občanském zákoníku.

Lekce si tak předně stanovuje za cíl, aby napomohla studentům pochopit základní pravidla a specifika pracovněprávní úpravy nahrazování újmy, a to např. pokud jde o určení případů, kdy se tato úprava použije (např. kdy je zaměstnavatel dle zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci způsobenou újmu – na majetku, na zdraví aj.), nebo o rozeznání rozdílů v přístupu dané regulace k zaměstnavateli a k zaměstnanci (např. na poli limitace maximální výše náhrady). Uvedené studujícím pomůže lépe porozumět, jak pracovní právo v dané oblasti funguje a jaké jsou toho důsledky, a to také ve vztahu k jejich dalšímu profesnímu působení. 

2. Bližší představení tématu

Pokud zaměstnanci či zaměstnavateli vznikne újma, a to buďto ve formě škody (ve smyslu majetkové újmy – poškozený stroj zaměstnavatele, ukradené oblečení zaměstnance atd.), nebo nemajetkové újmy (na zdraví, na osobnostních právech – bolest způsobená pracovním úrazem či nemocí z povolání atd.), může být podle okolností případu povinna k jejímu nahrazení druhá strana pracovněprávního vztahu (obzvláště pokud svým protiprávním jednáním zaviněně újmu způsobila) podle úpravy zákoníku práce.

Ona povinnost k náhradě újmy, která se řídí pravidly zákoníku práce, je klasifikovaná jako zvláštní druh pracovněprávní hmotné odpovědnosti, jejíž regulace (obsažená v ustanoveních § 248 a násl. zákoníku práce) vykazuje dílčí specifika, vycházející zejména z ochrany zaměstnance jako slabší strany vztahu a z pojetí zaměstnavatele jako subjektu primárně nesoucího riziko výkonu podnikatelské či jiné činnosti.

Základní charakteristické znaky pracovněprávní úpravy povinnosti k náhradě újmy je možné shrnout následovně:

1) Navázání na pracovněprávní vztahy a plnění pracovních úkolů

Abychom mohli, resp. museli aplikovat právní úpravu náhrady újmy v zákoníku práce, musí ke „spouštěči újmy“ (k porušení povinnosti zaměstnancem, pracovnímu úrazu, existenci podmínek vedoucích ke vzniku nemoci z povolání atd.) dojít za trvání základního pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tj. pracovního poměru nebo vztahu z dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti.

Samotná existence pracovního poměru atd. však ještě pro použití zákoníku práce nestačí, neboť zákon ve většině případů vyžaduje, aby byla újma způsobena při plnění pracovněprávních povinností nebo v přímé souvislostí s ním – zejména při plnění zadaných úkolů zaměstnancem, ale také při činnostech s tím souvisejících (cesta zaměstnance ke stravování v objektu zaměstnavatele, doprava do cíle pracovní cesty atd. – k tomu viz ustanovení § 273 až 274a zákoníku práce).

Pokud chybí návaznost na výkon práce, nelze zákoník práce použít a je třeba postupovat dle pravidel občanského zákoníku.

2) Zaměření na prevenci

Právní úprava stanoví zaměstnanci i zaměstnavateli mnoho obecných a zvláštních prevenčních povinností, jejichž plnění má za cíl předcházet vzniku škody i nemajetkové újmy (viz např. ustanovení § 248, § 249 zákoníku práce).

Právní úprava „tlačí“ na prevenční smyšlení zaměstnavatele také tím, jak nastavuje podmínky vzniku povinnosti k náhradě újmy a rozsah náhrady (viz dále).

Neplnění oznamovací či zakročovací povinnosti zaměstnancem vůči hrozící újmě může vést ke vzniku jeho povinnosti k náhradě škody vzniklé zaměstnavateli (viz ustanovení § 251 zákoníku práce), naopak škodu vzniklou zaměstnavateli při preventivním zákroku zaměstnanec obecně nahrazovat povinen není.

3) Ochrana zaměstnance

V předmětné právní úpravě najdeme mnoho prvků zaměřených na ochranu zaměstnance. Jde například o následující.

Zaměstnanec zásadně nese odpovědnost za újmu způsobenou zaměstnavateli pouze v případě, že tuto újmu způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním (úmyslně či z nedbalosti) – „subjektivní odpovědnost zaměstnance“, zatímco u zaměstnavatele jako povinného subjektu se zavinění nevyžaduje „objektivní odpovědnost zaměstnavatele“.

Nadto je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu i tehdy, pokud mu tuto způsobil protiprávním jednáním jiný zaměstnanec či dokonce třetí (cizí) osoba, a někdy i bez ohledu na to, zda vůbec k nějakému porušení povinností došlo – např. pokud zaměstnanec utrpí pracovní úraz nebo onemocní nemocí z povolání, nebo pokud zaměstnanci vznikne škoda na věcech, které si v souvislosti s výkonem práce odložil na místo k tomu zaměstnavatelem určené.      

Právní úprava také limituje rozsah povinnosti zaměstnance nahradit škodu – obecně zaměstnanec hradí škodu maximálně do 4,5násobku průměrného výdělku, pokud byla způsobena z nedbalosti (x celá skutečná škoda + ušlý zisk při úmyslu zaměstnance); tyto limitace se však neuplatní vždy.

Systém právní úpravy povinnosti k náhradě újmy v zákoníku práce lze znázornit následujícím grafem.

3. Literatura ke studiu před přednáškou

4. Podnět k zamyšlení před přednáškou

1) Zamyslete se nad příklady situací, kdy může zaměstnavateli či zaměstnanci vzniknout újma nahrazovaná podle pravidel zákoníku práce.
2) Napadá vás důvod, proč zákoník práce obsahuje zvláštní úpravu nahrazování újmy vzniklé pracovním úrazem a nemocí z povolání (nestačilo by použití obecné soukromoprávní úpravy obsažené v občanského zákoníku)? 

5. Přednáška a přednášející

Přednášející: dr. Kadlubiec

Prezentace:

6. Procvičení tématu

Po absolvování přednášky a přečtení literatury by studující měl být připraven odpovědět na následující otázky. Odpovědi na otázky si lze doplnit k poznámkám z přednášky.

1) Jaké jsou konkrétní projevy ochrany zaměstnance v úpravě povinnosti k náhradě újmy dle zákoníku práce?
2) Co se podle zákoníku práce rozumí plněním pracovních úkolů a činnostmi v přímé souvislosti s tímto plněním?
3) Je zaměstnanec povinen „napřímo“ nahradit zákazníkovi zaměstnavatele škodu, kterou mu při výkonu práce způsobil (např. tím, že svým neopatrným zacházením zničil stroj zákazníka, který opravoval v rámci prováděných servisních prací)?
4) Může se zaměstnavatel úspěšně vůči zaměstnanci domoci náhrady škody, která vznikla tím, že někdo ukradl zaměstnanci peněženku s penězi zaměstnavatele ze zamčeného služebního auta používaného zaměstnancem, případně za jakých podmínek?