Ošetřovatelská péče v resuscitační a intenzivní medicíně I.

• nutnost kontinuálního měření arteriálního tlaku (hemodynamická nestabilita)
• opakované odběry arteriální krve
• hemodymické monitorování aj.

• koagulopatie
• trauma končetiny
• negativní Allenův test aj.

Mezi nejčastěji využívané arteriální katétry v klinické praxi patří punkční katétry (viz foto…), anebo katétry zaváděné Seldingerovou technikou (viz foto...).

• a. radialis
• a. ulnaris
• a. femoralis
• a. brachialis
• a. dorsalis pedis
• a. axillaris

Zavádění arteriálního katétru je postup, který vyžaduje dodržování zásad naprosté asepse vzhledem k vysokému riziku iatrogenního poškození (zavedení infekce do organismu pacienta) i k možnému riziku poškození personálu. Samotnému výkonu předchází hygienická dezinfekce rukou. Lékař provádějící výkon používá čepici, sterilní ochranný plášť, ústenku a sterilní rukavice. Osoba asistující při výkonu využívá čepici, ústenku a ochranný plášť.

Vzhledem k aseptickému provádění celého výkonu – zavádění arteriálního katétru je nutné vždy připravit i samotného pacienta. Výkonu předchází informativní rozhovor s lékařem, který pacienta seznámí s postupem zavádění arteriálního katétru. Poté sestra zajistí přípravu předpokládaného místa kanylace (očištění event. omytí pokožky – odstranění případné krve např. u pacientů s polytraumatem) pomůže pacientovi zaujmout adekvátní polohu (vleže na zádech) a odstraní přebytečné polohovací pomůcky, polštáře aj. Pokud je zvolenou cévou k punkci a. radialis, tak sestra zajišťuje polohu ruky v dorsální flexi. Současně je vhodné upravit prostředí tak, aby zdravotnický personál měl dostatek místa. Lůžko nemocného je nutné zpřístupnit ze všech stran tak, aby v případě nutnosti (změny místa kanylace) byla pozice zdravotnického personálu co nejsnadnější (snížení rizika kontaminace jak personálu, tak i sterilních pomůcek). V případě, že se zavádí arteriální katétr na lůžku pacienta, je vhodné zajistit dostatek světla.

Arteriální katétry zavedené punkční technikou je nutné řádně fixovat, neboť na rozdíl od katétrů zavedených Seldingerovou technikou nejsou přišité ke kůži pacienta. Oba typy katétrů jsou zpravidla označené , pro rychlou orientaci červenou barvou. Důvodem je snadné odlišení arteriálních katétrů od žilních, tak abychom zabránili záměně s katétrem žilním. Je nutné mít na paměti, že intraarteriální podání léků a infuzí je kontraindikováno.

Po úspěšném zavedení arteriálního katétru sestra nejprve asepticky přelepí místo vpichu adekvátním krycím materiálem. Poté provede nezbytnou hygienickou péči v případě potřeby (zatečení krve pod roušky) v širším rozsahu, zajistí vhodnou polohu. V případě nutnosti sestra aplikuje dle ordinace lékaře účinnou analgetizaci. Po dobu, kdy má pacient zavedený arteriální katétr, kontroluje sestra prokrvení a hybnost končetiny, sleduje případné známky obstrukce katétru, známky infekce a známky krvácení a v případě potřeby ihned informuje lékaře.

• hematom v místě punkce arterie
• trombóza arterie
• pseudoaneurysma arterie
• infekce aj.

Zásady ošetřování centrálních žilních katétrů vychází z platné legislativy (Vyhláška č. 195/2005 Sb.). Dále z platných hygienicko-epidemiologických směrnic příslušných zdravotnických zařízení, z pokynů výrobců a distributorů spotřebních materiálů a v neposlední řadě z možností a zvyklostí jednotlivých klinických pracovišť. Podrobněji tato problematika bude specifikována v rámci praktické výuky a cvičeních v odborné učebně.