Do tohoto stavu vstupuje hnutí OA s cílem „využít možnosti globální elektronické komunikace (internetu) k prosazení nové, efektivní, rychlé a bezplatné výměny vědeckých poznatků, a tím vytvořit alternativu k tradičnímu modelu vědeckého publikování.“
1
Zásadními iniciativami pro vznik a podporu OA jsou:
Budapešťská iniciativa, ve které v únoru 2002 v Budapešti členové Open Society Institute (dnes Open Society Foundations) definovali základní principy, důvody a strategii prosazování otevřeného přístupu ve vědecké komunitě:
The literature that should be freely accessible online is that which scholars give to the world without expectation of payment. Primarily, this category encompasses their peer-reviewed journal articles, but it also includes any unreviewed preprints that they might wish to put online for comment or to alert colleagues to important research findings. There are many degrees and kinds of wider and easier access to this literature. By "open access" to this literature, we mean its free availability on the public internet, permitting any users to read, download, copy, distribute, print, search, or link to the full texts of these articles, crawl them for indexing, pass them as data to software, or use them for any other lawful purpose, without financial, legal, or technical barriers other than those inseparable from gaining access to the internet itself. The only constraint on reproduction and distribution, and the only role for copyright in this domain, should be to give authors control over the integrity of their work and the right to be properly acknowledged and cited.“4
Literatura, která by měla být volně dostupná online, je ta, kterou vědci poskytují světu, aniž by za ni očekávali platbu. Primárně tato kategorie zahrnuje recenzované časopisecké články; patří sem ale i nerecenzované preprinty, které vědci mohou chtít nabídnout online pro připomínkování nebo jako upozornění kolegům na důležité výzkumné poznatky. Existuje mnoho stupňů a druhů širšího a snazšího přístupu k takové literatuře. Pojmem "otevřený přístup" k této literatuře myslíme její volnou dostupnost na veřejném internetu umožňující libovolnému uživateli číst, stahovat, kopírovat, distribuovat, tisknout, prohledávat nebo vytvářet odkazy na plné texty těchto článků, sklízet je pro potřeby indexace, předávat je jako data pro software, nebo používat je k jakýmkoliv jiným legálním účelům bez finančních, právních nebo technických omezení s výjimkou těch, která jsou neoddělitelnou součástí získání přístupu k internetu samotnému. Jediným omezením na reprodukci a distribuci a jediným uplatněním autorsko-právní ochrany (copyrightu) v této oblasti by mělo být poskytnout autorům kontrolu nad integritou jejich prací a právo na řádné uznání a uvedení autorství.1
Prohlášení z Bethesdy z dubna 2003, které se rozhodlo v biomedicínské komunitě zahájit diskusi o možnostech přechodu k publikování v režimu OA, definovalo několik základních kroků, jež vědci, knihovny a vydavatelé časopisů mohou provést.
Mezi ně patří například a) nezbytnost publikovat v režimu OA, přičemž autoři prohlášení se nabídli uhradit nezbytné poplatky související s publikováním v recenzovaných časopisech, b) hodnotit jako kvalitní výsledek výzkumu samostatnou práci, nikoli prestiž jména časopisu, c) zapojit knihovny do informační osvěty o výhodách OA mezi vědeckými pracovníky, či d) přimět vydavatele k umožnění otevřeného přístupu k publikovaným článkům5
Berlínská deklarace z října 2003 se přihlásila k předchozím dvěma iniciativám a definovala podmínky, které příspěvky v režimu OA musí splňovat. Byly jimi nezbytnost svolení autora či jiného držitele autorských práv k textu elektronicky zpřístupnit zdarma původní vědecké články s možností jejich volné distribuce, přičemž se musí jednat o kompletní verzi práce včetně příloh. Berlínská deklarace byla pojata jako dokument, k jehož realizaci by se měly přihlašovat vlády, univerzity, výzkumné instituce, knihovny apod.6
Je třeba zdůraznit, že všechny tři iniciativy v žádném případě neusilují o razantní změnu tradičního publikačního procesu, pouze se snaží nalézt k němu alternativu umožňující efektivněji a levně zpřístupnit vědecké informace.