Tinnitus

Definice: nepříjemný vjem zvuku (jehož zdroj není v okolí pacienta) v uších či hlavě.

Objektivní tinnitus.

dokážeme zaslechnout, nebo jinak zaznamenat, či logicky spojit s fyzikálním zdrojem zvuku.

Etiologie: nejčastěji cévní příčina, méně často svalová.

Diagnostika: vyšetření zejména zvukovodu a středouší, vyšetření sluchu, testy Eustachovy tuby. V případe podezření na cévní příčinu zobrazovací vyšetření – angiografie.

Terapie: odstranění patologie zvukovodu a středouší, u cévní etiologie embolizace.

Subjektivní tinnitus

zdroj zvuku neexistuje – jedná se o fantom a pacient si uvědomuje neexistenci zdroje (přiměřeně svému intelektu, stavu a věku). Charakterem se jedná spíše o jednoduché zvuky (šumění, pískání, hučení, lupání, pískání).

Etiologie: Doprovází většinu chorob vnitřního ucha. Za jakékoliv situace, kdy nevnímáme žádný zvuk (nebo výrazně méně), dochází ke „kompenzačnímu“ vjemu zvuku = tinnitus. Při narušení sluchového nervu a sluchových drah dochází k desynchronizaci signálu, což vede také k vytvoření tinnitu.

Diagnostika: ORL vyšetření (vyloučení objektivního tinnitu), vyšetření sluchu, srovnávání a maskování tinnitu se zvuky z audiometru.

• hučení je typické pro choroby zvukovodu a středního ucha.
• pískání pro postižení vnitřního ucha.
• šumění kromě zevního zvukovodu a středního ucha je typické pro poruchy sluchového nervu a sluchové dráhy

Terapie: kausálně dle příčiny, „tinnitus retraining therapy“ (odreagování, potlačení autosugescí, maskování šumy, …).

Diferenciální diagnostika Halucinace se odlišují náhledem pacienta na zdroj zvuku a charakterem popisovaného zvuku (většinou popisován barvitě – jedoucí lokomotiva).