Výběr partnera pro společný život

Všichni psychologové zabývající se dospělostí se shodují na tom, že schopnost vybudovat a udržet partnerský vztah je pro toto období klíčová.
V klasickém pojetí vývojové teorie je hledání životního partnera obvykle náročnou, dlouho, ale jednorázovou záležitostí spadající do období
mladé dospělosti. V realitě současné společnosti, kdy zhruba polovina uzavřených manželství končí rozvodem a značná část populace navíc žije
v nesezdaném soužití (odhady těchto počtů se velmi různí, nicméně se dá uvažovat o rozptylu cca 30-50 procent v současné populaci mladých dospělých), se hledání partnera pro život může stát opakujícím se úkolem.

Psychoanalytické teorie výběru partnera

Psychoanalytické teorie obvykle vysvětlují volbu partnera nějakou nevědomou potřebou, kterou hledající má, jedná se podle nich o tzv. deficitní volby, při kterých si člověk nahrazuje něco nebo někoho, co mu v průběhu předchozích životních etap chybělo.

• Partner jako náhražka významné osoby z dětství (obvykle rodič opačného pohlaví) – může sloužit jako kladný vzor i jako záporný (např. osoba, které v dětství ubližovala, týrala).

• Partner jako kopie sebe samého – při ustrnutí v narcistní fázi vývoje.

• Partner jako ideál – obvykle nerealistická představa, následovaná častou deziluzí, zklamáním.

• Partner jako negativní ideál – v negativním obraze ukryty potlačené tužby – nedobré, společensky nevhodné, zakázané; takového partnera je možné trestat, odsuzovat, případně ho litovat a pomáhat mu a tím sebe sama vnímat jako dobrého, ušlechtilého člověka.

• Partner jako ochrana před nejistotou a nebezpečím.

  Sociologické a sociálně-psychologické teorie hledání partnera

• Blízkost a spřízněnost - fyzická i sociální, příslušnost k určité skupině, sociální vrstvě.

• Atraktivita fyzická (vzhled, zevnějšek) a atraktivita osobní (osobnostní rysy, názory, přesvědčení, postoje, zájmy, potřeby).

• Podobnost x komplementarita - výzkumy ukazují, že si lidé volí partnera zároveň na základě podobnosti i komplementarity. Stálejší pár
  se do značné míry shoduje věkem, úrovní inteligence, vzděláním, základní hodnotovou orientací, příslušností k určité sociální vrstvě nebo profesní skupině, zatímco komplementarita některých osobnostních charakteristik naopak může usnadňovat kooperaci ve vztahu (submitivita x dominance, cholerik x flegmatik apod.).

• Princip minimaxu – jedná se o inspiraci algoritmem v rámci teorie her. Principem algoritmu je procházení stromu hry a minimalizace maximálních možných ztrát. Stejně i některé partnerské volby (zejména u opakovaných partnerství) jsou motivovány především minimalizací potenciálních rizik ze strany partnera.

  Mursteinova teorie volby manželského partnera (SVR teorie)

Skládá se ze tří stádií vzniku a vývoje známosti od nevážné až k úplně vážné. Navazování a prohlubování vztahu může být samozřejmě ukončeno
v kterékoliv z těchto fází.

• stadium: stimul (podnět) – osoba upoutá pozornost osoby opačného pohlaví, zájem je opětován (jedinci s vysokou a nízkou podnětovou hodnotou)

• stadium: hodnoty, zájmy, postoje (value) – podnětová přitažlivost byla dost silná, narůstá počet setkání, dvojice porovnává své zájmy
  a názory, prostupuje vzájemné poznávání (temperament, dovednost jednat s jinými), změna názoru na počáteční přitažlivost partnera

• stadium: role – chování, které je charakteristické a očekává se vzhledem k příslušnosti člověka k určité skupině a jeho pozici v ní (nebýt zamilovaní, poznat rodinu partnera, mít představu, co obnáší každodenní i sváteční soužití lidí v ohraničeném prostoru)