Zpět na úvod   Obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin   Názvy iontů a atomových skupin   Názvy aniontů

2.4.2 Názvy aniontů

Anionty jsou ionty nesoucí záporný elektrický náboj.

a) Jednoatomové a některé víceatomové anionty

Názvy těchto aniontů v solích nesou zakončení „-id“, názvy samostatných aniontů jsou tvořeny slovem „anion“ (resp. „ion“) a nesou zakončení „-idový“.

Příklady:

H-	anion hydridový	NH2–	anion amidový
D-	anion deuteridový	NH2–	anion imidový
F-	anion fluoridový	N3–	anion nitridový
Cl-	anion chloridový	N3–	anion azidový
Br-	anion bromidový	N2H3–	anion hydrazidový
I–	anion jodidový	P3–	anion fosfidový
I3–	anion trijodidový	Sb3–	anion antimonidový
O2–	anion oxidový	C22–	anion acetylidový
O22–	anion peroxidový	C4–	anion karbidový
O2–	anion hyperoxidový	Si4–	anion silicidový
O3-	anion ozonidový	CN–	anion kyanidový
OH–	anion hydroxidový	SCN–	anion thiokyanatanový (rhodanidový)
S2–	anion sulfidový	OCN–	anion kyanatanový
S22–	anion disulfidový	NCS–	anion isothiokyanatanový
HS–	anion hydrogensulfidový	NCO–	anion isokyanatanový
Se2–	anion selenidový	B3–	anion boridový
Te2–	anion telluridový

b) Anionty odvozené od kyslíkatých kyselin

Jejich názvy vycházejí z českého názvu centrálního atomu a nesou zakončení podle oxidačního čísla tohoto atomu.
Názvoslovná zakončení pro anionty kyslíkatých kyselin se odvozují od názvoslovných zakončení pro kationty (-ný, -natý, -itý, …) tak, že se koncové „ý“ nahradí koncovkou „-an“. Jedinou výjimkou je posun „ový“ → „an“ (viz tabulka IX).

Příklad:

SO32–	anion siřičitanový, siřičitan
	ale
SO42–	anion síranový (nikoliv sírovanový), resp. síran (nikoliv sírovan)

V případě samostatného iontu se před název přidá podstatné jméno „anion“ (resp. „ion“) a za názvoslovné zakončení se přidá koncovka „-ový“.

Tabulka IX: Názvy aniontů odvozených od oxokyselin

oxidační číslo centrálního atomu	zakončení pro kation	zakončení pro anion kyslíkaté soli	příklad aniontu	název aniontu v soli	název samostatného aniontu
I	-ný	-nan	ClO–	chlornan	anion chlornanový
II	-natý	-natan	MnO22–	manganatan	anion manganatanový
III	-itý	-itan	NO2– BO33–	dusitan boritan	anion dusitanový anion boritanový
IV	-ičitý	-ičitan	SO32–	siřičitan	anion siřičitanový
V	-ičný -ečný	-ičnan -ečnan	NO3– ClO3– PO43–	dusičnan chlorečnan fosforečnan	anion dusičnanový anion chlorečnanový anion fosforečnanový
VI	-ový	-an	SO42–	síran	anion síranový
VII	-istý	-istan	MnO4–	manganistan	anion manganistanový
VIII	-ičelý	-ičelan	OsO52–	osmičelan	anion osmičelanový

Pozn.: Názvy aniontů lze odvodit od názvů příslušných kyselin takto:

• „kyselina“ → „ion“, resp. „anion“
• koncové „-á“ (v případě oxidačního čísla VI „-ová“) → „-anový“
• údaj o počtu atomů H → údaj o celkovém záporném náboji aniontu:

H2SO4	kyselina sírová	SO42–	anion síranový
H5P3O10	kyselina katena-pentahydrogentrifosforečná	P3O105–	anion katena-trifosforečnanový(5–)
H2OsO5	kyselina osmičelá	OsO52-	anion osmičelanový
H6W6O21	kyselina hexahydrogenhexawolframová	W6O216–	anion hexawolframanový(6–)

c) Polyanionty odvozené od kyslíkatých kyselin

Polyanionty jsou anionty, obsahující více než jeden centrální atom. Pokud jsou všechny centrální atomy představovány jedním prvkem, mluvíme o izopolyaniontech, pokud jsou představovány alespoň dvěma prvky, mluvíme o heteropolyaniontech.

U obou typů polyaniontů shodně rozlišujeme dva strukturní typy – uspořádání cyklické a řetězcovité (necyklické).

Odlišení cyklických a řetězcovitých struktur

Pro cyklickou strukturu se používá označení „cyklo-“ (včetně pomlčky), pro necyklickou strukturu označení „katena-“. Při stejných oxidačních číslech centrálních atomů se tyto dvě struktury liší nejen tvarem molekul, ale i počtem atomů kyslíku a nábojem:

anion katena-trifosforečnanový(5–)	anion cyklo-trifosforečnanový(3–)
P3O105-	P3O93-

Pozn.: Z označení struktury cyklo (resp. katena) plyne (při udání oxidačních čísel centrálních atomů) celkový náboj polyaniontu a naopak z celkového náboje polyaniontu a oxidačních čísel centrálních atomů vyplývá typ struktury (cyklo, katena). V názvu tedy nemusíme (ale můžeme) uvádět obě informace.

A) Izopolyanionty

jako centrální atomy obsahují jeden prvek. Jednotlivé centrální atomy se však dále mohou (ale nemusí) lišit svým oxidačním číslem. Oba případy budou rozebrány odděleně:

Izopolyanionty se stejnými oxidačními čísly centrálních atomů

Tvorba názvu ze vzorce:

Jednoduchá číslovková předpona udává počet centrálních atomů, názvoslovná koncovka udává jejich oxidační číslo a pomocí Ewens-Bassettova čísla se vyznačí celkový náboj polyaniontu. Počet kyslíkových atomů není nutno uvádět.

Příklady:

Si2O76-	anion dikřemičitanový(6–)
P3O105-	anion trifosforečnanový(5–)
W6O216-	anion hexawolframanový(6–)

V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova čísla udat počet kationtů.

Příklady:

K6Si2O7	dikřemičitan hexadraselný nebo dikřemičitan(6–) draselný
Na5P3O10	trifosforečnan pentasodný nebo trifosforečnan(5–) sodný
H6W6O21	kyselina hexahydrogenwolframová

Tvorba vzorce z názvu:

Při tvorbě vzorce z názvu je třeba se řídit udanými počty atomů, skupin a oxidačními čísly. Problém nastává, není-li v názvu uvedeno Ewens-Bassettovo číslo ani počet kationtů ani počet atomů kyslíku, např.: „dichroman draselný“. V tomto případě bez dalších informací nelze vzorec sestavit. Počet atomů kyslíku však lze určit na základě znalosti struktury polyaniontů kyslíkatých kyselin. Počty jednotlivých druhů atomů vyplynou ze strukturního vzorce:

Příklad:

Z uvedeného strukturního vzorce je zjevné, že molekulový vzorec dichromanu draselného bude K₂Cr₂O₇.

Izopolyanionty s různými oxidačními čísly centrálních atomů

Tvorba názvu ze vzorce:

Jednoduchou číslovkovou předponou se vyjádří počet centrálních atomů s daným oxidačním číslem, názvoslovnou koncovkou se udá jejich oxidační číslo a pomocí Ewens-Bassettova čísla se vyznačí celkový náboj polyaniontu. Počet kyslíkových atomů není nutno uvádět. Názvy jednotlivých složek (kromě poslední) nesou koncovku „o“ a jsou navzájem propojeny pomlčkami, takže název celého aniontu je tvořen jedním slovem.

Příklad:

(Mo2VMo4VIO18)2-

anion dimolybdeničnano-tetramolybdenanový(2–)

V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova čísla udat počet kationtů.

Příklad:

Na2(Mo2VMo4VIO18)

dimolybdeničnano-tetramolybdenan(2–) sodný nebo dimolybdeničnano-tetramolybdenan disodný

Tvorba vzorce z názvu:

Řídíme se udanými počty atomů, skupin a oxidačními čísly.

B) Heteropolyanionty

Jako centrální atomy obsahují nejméně dva různé prvky. Při tvorbě názvu se každá složka pojmenovává zvlášť (pojmenování centrálního atomu a udání jeho oxidačního čísla názvoslovným zakončením). Názvy jednotlivých složek (kromě poslední) nesou koncovku „o“ a jsou navzájem propojeny pomlčkami, takže název celého aniontu je tvořen jedním slovem.

Řazení složek v názvu:

• Není-li známa struktura, řadí se jednotlivé složky abecedně (podle značek centrálních atomů).
• Je-li známa struktura, uvádějí se složky za sebou tak, jak jsou vázány, přičemž se začíná od té krajní složky, jejíž značka centrálního atomu je v abecedě dříve.

Pozn.:

1. Nejsou-li u centrálních atomů zapsána Stockova čísla, může být převod vzorce na název nejednoznačný. Proto je lépe oxidační čísla (= Stockova čísla) ve vzorci vyznačit římskými čísly.

Příklady:

anion katena-chromano-arseničnano-fosforečnanový(4–)
Pozn.: Název začíná od Cr, neboť C je v abecedě dříve než P.
	- strukturní vzorec
(O3CrVIOAsVO2OPVO3)4-	– funkční vzorec
(CrVIAsVPVO10)4-	– molekulový vzorec

 

anion cyklo-arseničnano-chromano-sírano-fosforečnanový(2–)
	- strukturní vzorec
(OAsVO2OCrVIO2OSVIO2OPVO2)2-	– funkční vzorec
(AsVCrVISVIPVO12)2-	– molekulový vzorec

 

2. Při pojmenování kyselin se slovo „hydrogen“ (označující spolu s číslovkovou předponou počet atomů vodíku vázaných v molekule kyseliny) od názvu aniontu neodděluje.
3. Z počtu kationtů a jejich oxidačních čísel vyplývá náboj polyaniontu automaticky, nemusí se tedy v názvu soli nebo kyseliny uvádět (uvedeme-li počty a oxidační čísla kationtů).

Příklady:

H4(O3CrVIOAsVO2OPVO3)	kyselina tetrahydrogenchromano-arseničnano-fosforečná
(NH4)6(Mo6TeO24) · 7 H2O	heptahydrát hexamolybdenano-telluranu hexaamonného