Zpět na úvod   Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin   Názvosloví binárních sloučenin

3 Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin

Mezi nekoordinační sloučeniny se zařazují:

• jednak sloučeniny binární (dvojprvkové), z nichž nejvýznamnější jsou hydridy, oxidy, peroxidy, nitridy, karbidy, sulfidy a halogenidy,
• jednak ternární (tříprvkové) a víceprvkové sloučeniny, k nimž se řadí podvojné oxidy, hydroxidy, kyseliny a soli.

3.1 Názvosloví binárních sloučenin

Stavební částice binárních (dvouprvkových) sloučenin jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. Názvy těchto sloučenin jsou nejčastěji složeny z podstatného a přídavného jména.

Podstatné jméno je odvozeno od názvu prvku se záporným oxidačním číslem (nebo od záporně nabitého iontu – viz kapitola 2.4.2) a vyjadřuje druh chemické sloučeniny. K základu mezinárodního názvu prvku se připojuje zakončení -id (hydrid, oxid, chlorid, sulfid, karbid, nitrid, apod.)

Přídavné jméno je odvozeno od názvu prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka zároveň vyjadřuje velikost hodnoty tohoto oxidačního čísla:

1. (I: -ný, II: -natý, III: -itý, IV: -ičitý, V: -ičný, -ečný, VI: -ový, VII: -istý, VIII: -ičelý)

Při sestavování vzorců binárních sloučenin se zpravidla uvádí nejprve symbol prvku
s kladným oxidačním číslem a po něm symbol prvku se záporným oxidačním číslem. Pořadí obou částí binárních sloučenin je ve vzorci opačné než v názvu.

Příklady:

AgII–I	jodid stříbrný	SbVCl5–I	chlorid antimoničný
Mg3IIN2–III	nitrid hořečnatý	PVBr5–I	bromid fosforečný
AlIIIH3–I	hydrid hlinitý	WVIF6–I	fluorid wolframový
SiIVC–IV	karbid křemičitý	Mn2VIIO7–II	oxid manganistý
		OsVIIIO4–II	oxid osmičelý

Z uvedených příkladů je zřejmé, že při zápisu vzorců binárních sloučenin je třeba znát poměr počtu atomů obou prvků. Určíme jej z hodnot jejich oxidačních čísel následovně:

Pravidlo, že součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, se uplatní tak, že oxidační čísla atomů prvků napíšeme (aniž bereme v úvahu záporné znaménko) křížem dolů k atomu druhého prvku jako index, ale arabskou číslicí. Vychází-li index rovný jedné, nezapisuje se vůbec. Jsou-li indexy dělitelné stejným číslem, vydělí se (zkrátí).

Příklady:

oxid dusičný		N2O5
hydrid draselný		KH (indexy nezapisujeme)
oxid sírový		S2O6 Oba koeficienty dělíme dvěma: SO3

Omezený počet binárních sloučenin má pojmenování odlišné.
Místo názvů oxid a sulfid se lze setkat i se zastaralými názvy kysličík a sirník. V odborné literatuře a na školách se preferují názvy oxid a sulfid.

• U binárních sloučenin vodíku (s výjimkou hydridů kovů) se v malé míře uvádějí zaužívané triviální názvy, např. H₂O voda, NH₃ amoniak, N₂H₄ hydrazin.
• Sloučeniny vodíku s kovy I. A a II. A podskupiny jsou hydridy.

Příklady:

hydrid lithný LiH, hydrid vápenatý CaH₂.

Názvy binárních sloučenin vodíku s prvky III. A, IV. A, V. A a VI. A podskupiny (kromě uhlíku, kde je situace složitější) se tvoří od latinského názvu příslušného prvku připojením koncovky „-an“.

Příklady:

AlH3	Al = aluminium => alan
BH3./	B = borum => boran	B2H6	diboran
SiH4	Si = silicium => silan	Si2H6	disilan
H2S	S = sulfur => sulfan	H2S2	disulfan
		H2Sx	polysulfan
SbH3	Sb = stibium => stiban
PH3		P2H4	difosfan
AsH3
BiH3	bismutan

Nadále se setkáváme i se staršími názvy sirovodík pro H₂S, fosfin pro PH₃, arsin pro AsH₃ a stibin pro SbH₃.

Názvy dvouprvkových sloučenin vodíku s uhlíkem (uhlovodíky) se tvoří podle názvosloví organické chemie.

Názvy některých binárních sloučenin vodíku s prvky VII. A podskupiny jsou jednoslovné. K názvu elektronegativní části sloučeniny se připojí zakončení „-o“, za nímž následuje slovo „vodík“.

Příklady:

HF fluorovodík, HCl chlorovodík, HBr bromovodík, HI jodovodík, případně tříprvkový kyanovodík HCN.

Kovalentní karbidy (uhlík je v nich vázán kovalentní vazbou) jsou odvozeny od aniontu C^4–, např. Al₄C₃ karbid hlinitý (hliníku).

Karbidy je v názvosloví nutno odlišovat od acetylidů (např. CaC₂ acetylid vápenatý) odvozených od acetylidových iontů C₂^2–. Acetylidy jsou sloučeniny uhlíku s kovy s nízkou elektronegativitou, tj. prvky I. A, II. A podskupiny, lanthanoidy, aktinoidy, Al, Cu, Zn, V, aj.

V ojedinělých případech je název binární sloučeniny složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé je uváděno v genitivu, přičemž počet atomů jednotlivých složek vyjadřujeme řeckými číselnými předponami.

Příklady:

H2O2	peroxid vodíku
OF2	difluorid kyslíku
FeC3	trikarbid železa
BaC6	hexakarbid barya
Mn4N	nitrid tetramanganu
Ni2Si3	trisilicid diniklu
TaH0,15	hydrid tantalu

Pro některé binární sloučeniny se dosud používají triviální názvy:

Příklady:

vzorec	triviální název	chemický název
H2O	voda	voda
As2O3	arsenik, otrušík	oxid arsenitý
NH3	čpavek	amoniak
MnO2	burel	oxid manganičitý
Pb3O4	minium, suřík	oxid olovnato-olovičitý
PbI2	zlatý déšť	jodid olovnatý
CaO	pálené vápno	oxid vápenatý
CO2 (s)	suchý led	oxid uhličitý (pevná látka)