Při básnické tvorbě autoři užívají specifických rytmických vlastností určitého jazyka. Rozeznáváme několik základních prozodických systémů, které lze mezi sebou kombinovat (např. systém sylabotónický, který využívá čeština).
Systém využívá současná angličtina, může být použit i v ruštině. V minulosti byl systémem starogermánské a staroruské poezie.
Rytmus je založen na pravidelném opakování přízvučných slabik.
Rytmus tvoří pravidelný počet slabik ve verších. Systém je vhodný pro francouzštinu.
Rytmus je tvořen pravidelným střídáním krátkých a dlouhých slabik. Systém byl vhodný pro klasickou řečtinu a latinu.
Rytmus vytváří počet slabik a pravidelné rozmístění přízvuků. Systém je vhodný pro češtinu.
Volný verš není vázán žádným pevným pravidlem. To ovšem neznamená, že básně tvořené volným veršem vykazují naprostou absenci rytmu či dalších stavebních prvků verše. Tyto pouze nejsou v básni obsaženy v nějakém pravidelně se střídajícím či opakujícím se vzorci. Rovněž chybí pravidelné rozložení do strof, není ani stanovena délka básně. Častá bývají také velká písmena na začátcích veršů a prostorově různorodě oddělený text. Základní vlastností volného verše je tedy jeho grafické ztvárnění, které připomíná verš tradiční.
Za jednu z prvních básní psaných volným veršem je pokládána báseň Marine, která je součástí poslední Rimbaudovy sbírky Illuminace (Les illuminations).
Arthur Rimbaud (1854-1891)
Marine
Les chars d’argent et de cuivre —
Les proues d’acier et d’argent —
Battent l’écume, —
Soulèvent les souches des ronces —
Les courants de la lande,
Et les ornières immenses du reflux,
Filent circulairement vers l’est,
Vers les piliers de la forêt, —
Vers les fûts de la jetée,
Dont l’angle est heurté par des tourbillons de lumière.
Nerýmovaný verš (le vers blanc) – ve francouzské poezii je nerýmovaný verš často používán v poezii psané volným veršem.