S metrem a rytmem souvisí i vnitřní členění francouzského verše. Dané metrum verše je uvnitř verše ještě dále členěno na menší rytmické jednotky:
Poloverš (l’hémistiche) vznikne, rozdělíme-li verš na dva úseky o stejném počtu slabik (např. alexandrín může být jako dvanáctislabičný verš rozdělený po šesté slabice césurou na dva poloverše a zároveň na čtyři tři slabičné takty).
Takt (la mesure rythmique) je členění verše na vícečlenné jednotky (např. rozdělení alexandrínu na 3 čtyřslabičné takty).
Césura (la césure) je předěl mezi dvěma poloverši. Nastává pouze po přízvučné slabice (tedy ne po slabice s němým e). Značíme ji touto značkou //.
Přerývka (la coupe) je předěl mezi dvěma takty. Značíme ji touto značkou /.
Nesmíme zapomínat, že přízvuk ve francouzském verši je přízvukem skupinovým (accent tonique de groupe) a že poslední slabika, která se ve verši, poloverši či taktu počítá, musí být přízvučná (tedy ne s němým e- tj. ženský rým ×Rým končící na nepřízvučnou slabiku, zpravidla tedy na němé „e“ (heures, aire, monde, craindre, aimée, finie a také tvary sloves v přítomném čase – tu chantes, il chante, ils chantent).).
Guillaume Apollinaire (1880-1918)
Je t’écris ô mon Lou
xJe xt’éxcris / xô xmon xLou // xde xla xhutte / xen xroxseaux
(Jedná se o alexandrín rozdělený na dva poloverše po šesté přízvučné slabice. Verš je dále rozdělen na čtyři takty o třech slabikách. Slovo „hutte“ je počítáno jako jednoslabičné, protože po němém e následuje samohláska. Naopak e v zájmenu „je“ v pozici mezi dvěma souhláskami a tedy tvoří slabiku. Poslední slabika ve verši je přízvučná a započítává se do metra. Jde tedy o mužský rým.)
xOù xpalxpi/ xtent xd’axmour // xet xd’esxpoir / xneuf xcoeurs xd’hommes
(Jedná se o alexandrín rozdělený na dva poloverše po šesté přízvučné slabice. Verš je dále (poněkud násilně) rozdělen na čtyři takty o třech slabikách. Předložka de a podstatné jméno d’hommes tvoří jednu slabiku, protože koncovka -es se do metra nezapočítává. Jde tedy o ženský rým.)
xLes xcaxnons xfont xparxtir // xleurs xobus xen xmoxnôxmes
xEt xj’éxcoute xgéxmir // xla xfoxrêt xsans xoixseaux
Il était une fois en Bohême un poète
Qui sanglotait d’amour puis chantait au soleil
Il était autrefois la comtesse Alouette
Qui sut si bien mentir qu’il en perdit la tête
En perdit sa chanson en perdit le sommeil
Un jour elle lui dit Je t’aime ô mon poète
Mais il ne la crut pas et sourit tristement
Puis s’en fut en chantant Tire-lire Alouette
Et se cachait au fond d’un petit bois charmant
Un soir en gazouillant son joli tire-lire
La comtesse Alouette arriva dans le bois
Je t’aime ô mon poète et je viens te le dire
Je t’aime pour toujours Enfin je te revois
Et prends-la pour toujours mon âme qui soupire
Ô cruelle Alouette au coeur dur de vautour
Vous mentîtes encore au poète crédule
J’écoute la forêt gémir au crépuscule
La comtesse s’en fut et puis revint un jour
Poète adore-moi moi j’aime un autre amour
Il était une fois un poète en Bohême
Qui partit à la guerre on ne sait pas pourquoi
Voulez-vous être aimé n’aimez pas croyez-moi
Il mourut en disant Ma comtesse je t’aime
Et j’écoute à travers le petit jour si froid
Les obus s’envoler comme l’amour lui-même