Bipolární afektivní porucha se projevuje střídáním epizod manických, depresivních a smíšených (jedná se o rychle se střídající nebo dokonce téměř současně přítomné příznaky depresivní a manické). Depresivní epizody obvykle převažuje, trvají delší dobu (průměrně se uvádí 2-3:1).

Tato porucha byla v historii již dávno popsána (např. od Hippokrata), v průběhu doby však měnila své pojmenování a přesné vymezení. V literatuře se s ní můžete setkat pod názvy cyklofrenie, maniomelancholie, maniodepresivita, apod.

Bipolární afektivní porucha se vyskytuje cca v 1-2 % populace, postihuje muže i ženy zhruba stejně často. Statisticky nejčastěji propuká ve třetí dekádě života, ale může i později.

Jedná se o závažnější onemocnění než „samotná“ deprese, činy, které nemocní konají v manických fázích, mívají nepříjemné důsledky pro okolí a rodinné příslušníky. V manické fázi mají nemocní kromě dobré nálady obvykle vysoké sebevědomí, spoustu energie, jsou přesvědčeni o svých nadprůměrných schopnostech, snaží se okamžitě zrealizovat své nápady. Pod vlivem nemoci utrácejí rodinný majetek, zavazují se k dluhům, nakupují či prodávají nemovitosti, začínají podnikat v absurdních odvětvích, navazují nové vztahy, mohou se oženit apod. V depresivních fázích se potom přidávají výčitky svědomí a sebeobviňování za provedené činy.

Prognóza je poměrně špatná, k úplné úzdravě dochází jen u třetiny nemocných, až v 70 % přichází recidiva i přes adekvátní terapii. Čím později se onemocnění začne léčit, tím větší je riziko opakování. Sociální, rodinná a pracovní dysfunkce je u tohoto onemocnění normou. Dle různých odhadů až čtvrtina nemocných spáchá sebevraždu.