Úkol 1

Přečtěte si 5 zkrácených kazuistik lidí s některou z výše popsaných úzkostných poruch. Pokuste se z krátkého popisu diagnostikovat, o kterou poruchu by se mohlo jednat. Jakým onemocněním trpí Adam, Bedřich, Cilka, Dana a Emil?

Adamovi je 36 let. Je úspěšným podnikatelem, zvyklý pracovat 12 až 15 hodin denně. Žije neustále ve spěchu. Před rokem z ničeho nic dostal večer záchvat bušení srdce. Hrudník se mu sevřel a cítil brnění v prstech i ve rtech. Nemohl popadnout dech. Vyděsil se a zavolal pohotovost. Lékař chvíli váhal nad EKG, pak mu ho natočil znovu. Řekl mu, že se srdcem nic nemá, alespoň na EKG není nic vidět. Dostal injekci. Vláďovi se udělalo líp, ale znervóznilo ho, že mu dělali EKG dvakrát. Za týden dostal záchvat znovu. Probudil se v noci zpocený, srdce mu prudce bušilo, hrudník měl sevřený. Nemohl popadnout dech. Utíkal k oknu a snažil se nadýchat čerstvého vzduchu. Žena ho vyděšeného odvezla na pohotovost. Scéna se opakovala jako před týdnem, jen s jiným lékařem. Během půl roku byl na pohotovosti 17krát. Absolvoval celou řadu vyšetření – opakovaně EKG, odběry krve, sonografii atd. Nic se nezjistilo a záchvaty se objevovaly dál. Nechal se hospitalizovat na interně, kde pracoval jeho spolužák. Nakonec mu taktně doporučili psychiatra, což odmítl.

Bedřichovi je 37 let, pracuje jako finanční analytik. Prožil v supermarketu velice nepříjemný stav, kdy se obával, že omdlí. Podlamovaly se mu nohy, měl pocit, že se mu motá hlava. Když si představil, jak tam leží v bezvědomí, tak mu to přišlo trapné, napadlo ho, že by si mohli lidé myslet, že je opilý nebo zfetovaný. Že by ho také mohl vidět někdo známý. Musel se tam opřít o regál a chvíli čekat, než to přejde. Celá situace ho zaskočila, protože si byl sám sebou vždy velmi jistý, že vše zvládne. Poprvé byl v situaci, kdy se obával, že to nezvládne. Když šel do stejného obchodu další týden, obával se, jestli se to nebude opakovat. Po celou dobu nakupování se více soustředil na to, zda se nějaké příznaky neobjeví, než na nakupované zboží. Pro jistotu si sundal i teplou bundu, aby se mu třeba i z tepla neudělalo zle. První příznak ucítil ve frontě u pokladny. Okamžitě opustil košík a bez nákupu odešel. Venku se mu ulevilo, okamžitě byl zcela bez příznaků, byl rád, že to nenechal dojít tak daleko. Na další nákupy začal chodit již jen se svou přítelkyní, se kterou se cítil jistější. Další problém nastal nečekaně v divadle, kde ho během představení z naprostého klidu vylekal známý nepříjemný pocit. Opět okamžitě odešel.

Cecílii je 26 let, pracuje jako programátorka. Začala mít problémy při představování se v telefonu. Opakovaně se při vyslovování svého jména zadrhla. Když měla někam zavolat, tak to začala co nejdéle odkládat. Pokud někdo zavolal ji a rychle se představila, nebyl to takový problém, jako když měla volat sama. Pokud se při představování začala zadrhávat až tak, že nemohla vyslovit své jméno, telefon raději položila. V zaměstnání se začala vyhýbat úkolům, kdy se musela domlouvat o nějakých záležitostech po telefonu. Problém se ale začal rozšiřovat i na situace, kdy se musela představit i osobně při jednáních ve firmě nebo při jednáních na úřadech, kde musela sdělit své příjmení.

Daně je 35 let, 5 let byla s dětmi doma, nyní se vrátila do zaměstnání. Začala pracovat v mzdové účtárně, s prací však měla záhy velké problémy. Stále měla strach, aby se nespletla, proto po sobě všechno přepočítávala. Z práce se vracela domů velmi pozdě. Přesto občas udělala chybu a nadřízená jí to vyčítala. Začala se nadřízené bát. Měla pocit, že je na ni zaměřena, jiným že podobné chyby toleruje, nebo jim to alespoň nevyčítá tak ostře. O co více se snažila chyby nedělat, o to častěji se pletla. Byla z toho vyčerpaná, doma si stěžovala manželovi, večer nemohla usnout. Nakonec ji manžel přesvědčil, aby z místa odešla. Našla si nové místo, jako prodavačka v obchodě. Už předem se začala obávat, že se opět znelíbí šéfové. Proto se začala velmi snažit. Tím ale dráždila ostatní prodavačky a ty ji začaly pomlouvat, že šplhá. Chovaly se k ní odměřeně. Cítila se v kolektivu velmi sama, nervózní a napjatá. Začala se bát každého dne v práci. Opět přestala dobře spát a stěžovala si na situaci manželovi. Během celého dne cítila napětí a úzkost. Nadměrně se začala obávat o zdraví syna. Také sebe začala nadměrně sledovat. Často ji bolela hlava, cítila napětí v celém těle, tlačil ji žaludek. V celkem dobrém manželství začaly doma hádky. Manžel byl podrážděný z jejich přehnaných obav. Večer co večer ho jimi zatěžovala. Nakonec se odstěhoval do obýváku. Dana se rozhodla, že odejde z práce a zůstane v domácnosti. Manžel, v přesvědčení, že situace se zklidní, ji v tom podpořil. Nyní je Dana už druhý rok v domácnosti, avšak obavy a úzkosti ji pronásledují dále. Obává se o zdraví syna, manžela i svoje. Má strach, že syn je příliš nesmělý, že ho neumějí dobře vychovat. Dále se bojí, že nemají dost peněz, kdyby se v domácnosti něco stalo.

Emil, 40 let. Mám takový nepříjemný problém, který mi v práci dost komplikuje život. Jako dvouleté dítě mě totiž kousl pes. Stalo se to u mojí tety. Prý jsem mu nedal pokoj, pořád "hele, pejsek, pejsek" a tahal jsem ho za ocas. On si to nenechal líbit a kousl mě do ruky. Prý ne moc, ale měl jsem na ruce krvavý škrábanec. Nepamatuju si z toho vůbec nic. Jenomže od té doby mám problém. Při nečekaném setkání se psem reaguji prudkým úlekem. Ten pes to pozná a začne dorážet. Když jdu po chodníku a proti mně jde pes, přecházím s dostatečným předstihem na druhou stranu, abych se mu "nepletl do rajónu". Takových lidí je asi plno. Jenomže já si našel práci u kabelové televize. Práce je to pěkná a baví mě. Jenomže musím taky do bytů, k lidem, odstraňovat poruchy. Když na někoho zazvoním a uslyším v bytě psí štěkot, začne mi doslova tuhnout krev v žilách. Majitel třeba říká, že on nic nedělá, že ještě nikoho nekousl. Ale když vás pořád očuchává vlčák, sem tam k tomu zaštěká, jsem rád, když jsem pryč. I když se snažím dělat poctivě, pes mě dokáže velmi znervóznit. Můžu pak něco udělat špatně, nebo tu práci zfušovat. Prostě jsem, rád když z toho bytu zmizím. U rodinných domků je to ještě horší. Lidi často nemají venkovní zvonky. Nikdy se neodvažuji vejít do zahrady, i když zvonek je třeba uvnitř u vchodu. Už jsem se několikrát musel vrátit od zákazníka, aniž bych se k němu odvážil vstoupit a šéf mi za to v práci pořádně vynadal. Jenže co mám dělat?