Obsedantně kompulzivní porucha

V popředí této poruchy jsou vtíravé, vůlí nepotlačitelné myšlenky (nazývané obsese), které vedou člověka obvykle k úzkosti a nejistotě. Aby se zbavil těchto myšlenek, brání se pacient opakovaným, ritualistickým, zdánlivě nesmyslným chováním, jedná se o stereotypní, neúčelné projevy (nazývané kompulze). Hranici mezi zdravím a nemocí je opět nejednoznačné přesně určit. Také zdraví lidé občas zjišťují, že se brání nepříjemným myšlenkám opakovaným jednáním nebo opakovaně používají určité myšlenkové formulace (např. přeběhla mi přes cestu černá kočka, půjdu tedy k cíli raději oklikou, než abych měl celý den smůlu). Před náročným výkonem (ať už se jedná o sportovce, herce nebo třeba lékaře operatéry) má mnoho lidí nějaký svůj drobný rituál nebo talisman. Opakování a rituály jsou normálními strategiemi zvládání a překonávání obtížných situací.

Chorobným se však ritualizované chování stává, pokud člověku narušuje jeho běžné denní aktivity. Kompulze zabírají stále více času a myšlenkové kapacity pacientů, lidé obvykle nejsou schopni fungovat v nových prostředích, v nichž nemají vytvořené své záchranné stereotypy.

Mezi nejvíce rozšířené obsese patří obava z kontaminace, patologické pochybnosti, somatické obsese, obsese symetrie a pořádku, agresivní obsahy, sexuální obsahy. Mezi nejčastější kompulze pak patří především kontrolování, časté mytí a nadměrné uklízení, následované počítáním, ověřováním, vyžadováním symetrie či preciznosti a shromažďováním věcí.

Prevalence obsedantně kompulzivní poruchy je cca 2,5 %, nemoc postihuje poměrně vyrovnaně obě pohlaví (muži a ženy se však obvykle liší konkrétními projevy, např. kontrolování patří spíše k mužským kompulzím, zatímco mytí rukou k ženským).

Porucha má vysokou komorbiditu, nejčastěji se vyskytuje s depresí a generalizovanou úzkostnou poruchou, odhaduje se, že až v 50 % onemocnění. Dalšími častými komorbidními diagnózami jsou závislost na alkoholu, sociální fobie a poruchy příjmu potravy.