Školní střelba je termín označující ozbrojený útok spáchaný střelnou zbraní v prostorách školy nebo jejího bezprostředního okolí. Typicky zahrnuje střelbu na studenty, učitele, zaměstnance školy nebo jiné osoby nacházející se na místě. 

V této kapitole stručně představíme možnosti psychologické pomoci, možnou roli školního psychologa a zaměstnanců školy, kolektivní zpracovávání traumatu, možné traumatické reakce a faktory ovlivňující zotavení a připomeneme diagnostická kritéria PTSD. 

Traumatické reakce a faktory ovlivňující zotavení

Syndrom přeživších (angl. Survivor’s guilt) = Velmi častý fenomén u studentů/zaměstnanců, kteří přežili školní střelbu. Mohou se vyskytovat tyto reakce: 

• Pocity viny – Přesvědčení, že přežití bylo nespravedlivé, nebo že jedinec mohl udělat více pro záchranu druhých.
• Úzkost a deprese – Smutek, pocity beznaděje, ztráta radosti ze života, úzkostné myšlenky.
• Flashbacky a noční můry – Opakované vzpomínky na traumatickou událost, které mohou být velmi živé a rušivé.
• Sociální stažení – Izolace od rodiny a přátel, pocit odcizení od ostatních.
• Sebepoškozující chování – Sebetrestání, riskantní chování, nebo sebevražedné myšlenky.
• Fyzické symptomy – Bolesti hlavy, žaludeční potíže, únava, potíže se spánkem.
• Pocit méněcennosti – Přesvědčení, že si nezaslouží žít nebo že jeho život nemá hodnotu.

Míra traumatické reakce je individuální, ale rizikové faktory zahrnují:

• Fyzickou blízkost střelci
• Vyšší věk
• Ženské pohlaví
• Zranění při střelbě
• Svědectví zranění jiné osoby
• Předchozí trauma
• Predisponující faktory, jako jsou určité rysy osobnosti (nutkavé, astenické) nebo neurotická porucha v anamnéze, mohou snižovat práh vzniku PTSD nebo zhoršovat její průběh, nejsou však nutné ani dostačující pro její vznik.

Role attachmentu přeživších v longitudinální studii: 

• Jistý attachment: průměrně nejnižší riziko dlouhodobé traumatizace, vyjádření emocí je více bezprostřední, nastává rychleji po události
• Úzkostný attachment: Vyšší míra vyhýbavých symptomů PTSD a disociace po 1,5 roce po střelbě
• Vyhýbavý attachment: Symptomy se objevují později (nejvyšší míra po 2,5 letech po střelbě, poté skončila studie).

PTSD a sekundární traumatizace

Druhy traumatizujících událostí můžeme rozdělit na: 

1. nezpůsobené člověkem (přírodní katastrofy)
2. nezáměrně způsobené člověkem (př. dopravní nehoda)
3. záměrně způsobené člověkem (př. školní střelba)

Nejtěžší průběh PTSD bývá při událostech záměrně způsobených člověkem. Mohou zasahovat hlubší přesvědčení o fungování světa, lidských charakteristikách, mezilidském fungování, důvěře a smysluplnosti života. 

Diagnostická kritéria PTSD podle MKN-10:

1. Pacient byl vystaven stresové události výjimečně nebezpečného nebo katastrofického charakteru.
2. Opakované prožívání stresoru v podobě flashbacků, živých vzpomínek nebo snů.
3. Vyhýbání se podnětům spojeným se stresorem.
4. Přítomnost dvou nebo více symptomů zvýšené citlivosti a vzrušivosti, jako jsou:
• Poruchy spánku,
• Podrážděnost a hněv,
• Obtíže s koncentrací,
• Hypervigilita,
• Nadměrná úlekovost.
5. Symptomy trvají déle než 6 měsíců po události.

Diagnostická kritéria PTSD podle DSM-5:

• Vystavení skutečné nebo hrozící smrti, vážnému zranění či násilí.
• Přítomnost vtíravých vzpomínek, flashbacků nebo silných negativních emocí při připomenutí události.
• Vyhýbání se podnětům souvisejícím s traumatem.
• Negativní změny v kognici a náladě (např. pocity viny, bezmoci, odcizení).
• Zvýšená vzrušivost (např. podrážděnost, sebedestruktivní chování, problémy se spánkem).

Sekundární a terciární traumatizace

• PTSD se může rozvinout i u svědků násilné události (sekundární traumatizace).
• Osoby, které pomáhají traumatizovaným (např. záchranáři, psychologové), mohou trpět terciární traumatizací.

Průběh PTSD

• Symptomy se mohou rozvíjet s latencí od několika týdnů do několika měsíců.
• U většiny případů dochází ke spontánní remisi, u některých přetrvávají mírné symptomy.
• U 10 % pacientů může mít PTSD chronický průběh s trvalou změnou osobnosti.

Možnosti psychologické pomoci

Krizová intervence při a po střelbě

Během střelby (pokud je to bezpečné):

• Zakrytí oken, zpěv, čtení studentům, vyprávění příběhů
• Objetí, fyzický dotek, ujištění o přicházející pomoci, grounding. 
• Práce s dechem, svalová relaxace, imaginace.

Po skončení nebezpečí:

• Krizová intervence
• Drtivá většina studentů se chce dostat co nejdříve domů.
• Podpořit je v tom a pomoci jim s odchodem (pomoci zavolat rodičům/blízkým)
• Dát všem studentům (nejen přítomným) jasné informace o dostupné pomoci pro období, než se zorganizuje systematičtější pomoc (krizové linky, chaty)

Dlouhodobá psychologická podpora

Empiricky ověřené metody terapie při následcích školní střelby:

• Skupinová terapie (přeživší tuto formu terapie hodnotí jako velmi přínosnou, zároveň je efektivní vzhledem k menší časové náročnosti v poměru počtu lidí, kterým poskytuje prostor událost zpracovat) 
• Arteterapie (neverbální vyjádření emocí, příběhu, intrapsychických konfliktů)
• Muzikoterapie
• EMDR (podle EMDR jsou traumatické události lépe zpracovatelné po 3 měsících, kdy může stále trvat období šoku)
• Terapie se zvířaty (možné využití i při krizové intervenci, kdy terapeutická zvířata významně snižují kortizol přeživších)
• Mindfulness (lepší rozeznávání emocí, z dlouhodobého hlediska vyšší kvalita spánku, lepší coping)
• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) zaměřená na trauma

Psychologická pomoc by měla být dostupná minimálně 6 měsíců po události (v praxi - například v USA - však často chybí).

Bariéry vyhledání psychologické pomoci:

I když je psychologická pomoc dostupná (a měla by být co nejvíce nízkoprahová), přeživší ji mnohdy nevyužijí. Roli mohou hrát následující faktory: 

• Sebeizolační chování typické po traumatizaci
• Stigma ohledně duševního zdraví 
• Syndrom přeživších, pocity viny
• Strach, že léčba zhorší symptomy (př. bojím se o tom mluvit, abych na to nemyslel ještě víc)
• Špatné odhadnutí potřeby pomoci (př. ostatní mají větší právo na pomoc, není to tak zlé, abych šel k psychologovi apod.)

Role školních psychologů a personálu

Pokud byli střelbě přítomni, je důležité mít na paměti, že školní psycholog, učitelé a další zaměstnanci jsou také přeživší.

• Ideálně by v tomto případě měli psychologickou pomoc a dlouhodobou terapii poskytovat externí odborníci.
• Očekávání, že personál „zatne zuby“, je neefektivní a znemožňuje jim vyrovnat se se situací.
• Učitelé mohou ztrácet entuziasmus a kreativitu učit, mohou se u nich vyskytnou symptomy PTSD - strach vejít do třídy, pocit zodpovědnosti za žáky, výbuchy hněvu při hodinách.

Důležitost na krizi připravených a trauma-informovaných škol:

• Programy jako PBIS, TIPE nebo krizový model SCRSS-FR (viz odkazy níže).
• Školní psycholog by měl mít předem definovanou roli při krizi (např. komunikace s rodiči, komunikace s pozůstalými rodiči, krizová intervence, více vedoucí pozice po krizi apod.) Je důležité, aby bylo předem vykomunikováno, co je ještě v možnostech psychologa a co už je agendou jiných složek. Mělo by být jasné především, co patří do rukou školního psychologa, pokud on sám nebyl přítomný střelbě - zda má závazek přijet na místo, dělat krizovou intervenci apod. 
• Screening PTSD u studentů a personálu 1x měsíčně po dobu 6 měsíců (např. online dotazníky).
  • umožňuje snadnější zachycení PTSD ve větších školách, může být jasnou zprávou, že na duševním zdraví záleží
• Hněv studentů: Na vedení nebo personál, který je v jejich očích měl ochránit (nemusí být na vědomé úrovni). 
• Strach z velkého shromáždění. Učitelé by měli vědět, že jde o častý jev, normalizovat aktuální prožívání strachu, ale zároveň podporovat postupné zapojení např. prací ve skupinkách.
• Psychoedukace o traumatu: všichni by měli vědět, jak může vypadat flashback (nebo jiné příznaky traumatu), kam se obrátit pro pomoc, základní relaxační techniky. 

Grief leadership - termín z případové studie úspěšného zotavení školy. S odstupem času hodnotí vedení jako přínosné následující postupy:

• Řídili se heslem tří principů: Trpělivost (nemít přehnané nároky), flexibilita (reagovat flexibilně na potřeby studentů i zaměstnanců), citlivost (empatie, respekt k emocím)
• Než se studenti vrátí, nejdříve je potřeba aklimatizace učitelů.
• Podpora a odměňování odvahy, soucitu a altruismu ve škole.
• Aktivní bourání stigmat ohledně duševní péče, učitelé jdou příkladem.

Kolektivní zpracování traumatu

V případových studiích jsou pozitivně hodnoceny následující aktivity podporující společné zotavení:

• Společné malování na stěny 
• Hromadný tanec ve škole - tanec po chodbách, ve třídách, zatímco jsou k dispozici krizoví interventi
• Psaní vzkazů a pocitů na panely rozmístěné po škole- forma transformace školního klimatu
• Společné truchlení a loučení s obětmi, rituály

Při všech aktivitách je důležitá dobrovolnost. Zpracovávání traumatu je individuální a nikdy by nemělo být nucené zvnějšku. 

Častou reakcí na školní střelbu je "rozprchnutí" studentů na jiné školy. Je to pochopitelné, ale zároveň je nutné zvažovat více faktorů:

• autonomie studentů a jejich právo školu opustit
• ztráta příležitosti projít procesem společného uzdravení se svými spolužáky, kteří zažili totéž
• prostředí nové školy nemusí být trauma-informované a nemusí studentovi poskytovat dostupnou psychologickou podporu a potřebné zázemí pro zotavení se

Na celospolečenské úrovni hrají obrovskou roli média a jejich uchopení události:

• Budují kolektivní paměť dané společnosti, jak se dívá na příběh události, školy, pachatele. 
• Medializace může být významným faktorem copy-cat efektu (efekt nápodoby). Škodlivé jsou jakékoliv články glorifikující pachatele, zviditelňující jeho motivy, či dokonce postupy a zbraně. V ideálním případě by nemělo být známé ani jméno a tvář pachatele. 
• Jako pozitivní se jeví vyzdvihování hrdinských činů, které se při události staly. Vyprávění jejich příběhů podle některých autorů podporuje znovunabytí pocitu smysluplného světa a zároveň pomáhá uspokojit touhu veřejnosti a médií o události vyprávět příběhy (Berkowitz, 2010).
  • Příkladem může být tajemnice FF UK Zdenka Filipová, která během střelby emailem upozornila, co se děje a že je potřeba zamknout jednotlivé místnosti.
  •  Dalším příkladem může být student historie Tomáš Hercík, který při střelbě na FF UK varoval studenty a pomáhal navigovat policisty.