Ačkoliv se dost často snažíme řešit vztahy mezi žáky, nesmíme zapomínat na to, že i učitel je součástí daného kolektivu. Stejně tak například i asistent pedagoga, se kterými se v poslední době můžeme setkávat čím dál tím více. Je pro nás tedy i zajímavé sledovat, jaká je jejich role ve třídě. Jedním z možných způsobů, jak toto zpozorovat, je zadat aktivitu, ve které musí spolupracovat celá třída. Učitel má též možnost se zapojit. Ze začátku můžeme sledovat, jestli se zapojí sám nebo bude chtít být spíše v pozadí. Když se nebude chtít zapojit, můžeme ho v tom podpořit. Dále sledujeme, jak třída aktivitu plní. Kdo přebírá vůdčí roli? Je to učitel? Asistent? Jak na to reagují žáci? Pokud je tomu tak, že přirozeně přebírá vůdčí roli dospělý, můžeme ho v dalším kole nějak nenápadně z této role vyřadit. Například sdělit, že v této chvíli má paní učitelka i asistentka bobříka mlčení. Co se stane teď? Kdo přebírá vůdčí roli? Jak na to třída reaguje? Jak na to reagují pedagogové? Plní třída úkol lépe/hůře, než když to režíroval dospělý? Takových aktivit je spoustu. Dobrým vodítkem je také sledovat učitele při celotřídní diskuzi. Můžeme nadhodit téma a sledovat, jestli se učitel ujímá slova, jak často to dělá, jak na to reaguje třída, jsou jeho názory spíše proti žákům nebo pro? Z pozorování tohoto všeho, můžeme získat spoustu poznatků, které si můžeme propojit kupříkladu s rozhovory se žáky i učiteli.
A proč je vlastně důležité vědět i něco o zapojení učitele nebo asistenta? Proč nám nestačí pracovat se samotnými žáky? Bohužel nebo bohudík přece jenom dospělí ve třídě se na jejím klimatu z velké části podílejí. My jako psychologové můžeme do třídy vstupovat a pracovat s ní, ale nejsme s ní v kontaktu tak často a bez spolupráce učitele toho bohužel moc nezmůžeme. Můžeme dát učitelům návod, jak se třídou pracovat. A i když můžeme mít pocit, že učiteli nebo asistentovi vlastně na té třídě nezáleží a dělá spoustu věcí špatně, není to pravda. Dost často jenom neví, jak na to, a za jakoukoliv radu jsou rádi. Při sdělování rad musíme být však velice opatrní. Nekritizujme učitele za to, co dělají špatně. Oceňme je za to, co dělají skvěle, za to, že na tom chtějí pracovat a podpořme je na dobré cestě. Pak má naše práce smysl. Nezapomínejme, že nepracujeme pouze s dětmi, ale i s dospělými.