Pedagogická psychologie se postupně konstituovala jako samostatná vědní disciplína, která na jedné straně čerpá poznatky z psychologie, ale současně je pevně zakořeněná v oblasti široce pojaté pedagogiky. V našem pojetí se zde přidává ještě jeden významný pilíř, totiž technologický. Technologie do značné míry mění jak způsoby vzdělávání, tak také některé jeho dimense a struktury. 

Budeme postupovat od témat do značné míry obecných (taxonomie vzdělávacích cílů, motivace, hodnocení, interkulturní psychologie, kreativita a inteligence) k tématům primárně školským. Máme přitom na mysli, že předkládáme text informačním pracovníkům, učícím knihovníkům a dalším odborníkům, jejichž působení není často primárně formálně školské, ale má charakter neformálního vzdělávání se vstupy do školního prostředí, často s možností propojit výuku presenční s online. 

Text si neklade za cíl být dalším kompendiem pedagogické psychologie, jak se o to (více či méně zdařile) snaží především (v českém prostředí známé) publikace Mareše, Kohoutka či Fontany: