Historie starší doby bronzové
Únětická kultura, jedna z nejvýznamnějších fází dějin pravěké Moravy, obsadila ve starší době bronzové většinu západní části střední Evropy. V chronologickém datování podle P. Reinecka B A1-2 (počátek k r. –2000) se rozšířila po rozsáhlém území tvořeném středním Německem, jižním Polskem, Čechami, Moravou, jihozápadním Slovenskem a okolím Dunaje v Dolním Rakousku, přičemž Morava, JZ Slovensko a Dolní Rakousko tvoří samostatný region.
ÚK byla „…první kultura, ve které zdomácněl kov“ (Tihelka 1953, s. 229), i když surovina na výrobu bronzu musela být podle Tihelky na Moravu dovážena. Lidé této doby se živili převážně zemědělstvím, lovem už spíše jen doplňovali jídelníček. Z pěstovaných obilovin máme doložen ječmen (Moravský Krumlov), proso (Količín) a pšenici (Rajhradský klášter). Kromě obilnin byly oblíbené i luštěniny. Látky na oblečení vyráběli ze lnu, který byl znám už od mladší doby kamenné, a zvířecí srsti, zejména ovčí. Rozvíjí se ceremonialismus, společenská stratifikace a utužuje se kmenová struktura. Kmen je tvořen jednotlivými rodinami, ovládán velmožem a jeho bojovou družinou.
Vývoj únětické kultury
Únětickou kulturu formovaly převážně kultury pocházející z jihovýchodu, z nichž nejvýznamnější byla raná nagyrévská, významný vliv měly i kultury Makó-Čaka a Vučedol-Zók. Vývoj ÚK samozřejmě ovlivnila i místní kultura zvoncovitých pohárů a kultura se šňůrovou keramikou. „Teorie o jihovýchodním původu je potvrzena i chronologicky, neboť nejstarší nálezy se shromažďují na jihovýchodní Moravě (např. pohřebiště v Dubňanech, Mistříně, Moravské Nové Vsi, Svatobořicích), a navíc právě zde jsou prvky jihovýchodního kulturního proudu ve srovnání s jinými regiony nejvíce patrné“ (Podborský 1993, s. 239).
Dělení ÚK
Nejstarší protoúnětická (také zvaná časně únětická) fáze spadá ještě do období eneolitu, což je patrné z jejího ovlivnění pozdními eneolitickými kulturami (KZP a ŠK). Ve druhém (starším) období, podle Reinecka označeném jako B A1, někdy ještě děleném na staroúnětickou a předklasickou fázi, nastává kompletní zformování ÚK. Ve třetím (mladším) období, datovaném jako starší část B A2, dále rozdělovaným na klasickou a poklasickou fázi, vývoj únětické společnosti vrcholí.
Rozšíření ÚK na našem území
„Protoúnětické osídlení se soustředilo na nevelkém území jižně a východně od Brna a dále na Moravskokrumlovsku, Znojemsku, Mikulovsku a Kyjovsku, zatímco na Hané je známo pouze několik málo nalezišť“ (Podborský 1993, s. 240). V dalších obdobích se zvyšováním hustoty lokalit a pronikáním obyvatelstva do vyšších poloh rozsah obydleného území zvětšoval. Postupně také padla východní hranice tvořená řekou Moravou, za kterou sídlil lid nitranské skupiny, po splynutí s místním obyvatelstvem se lidé únětické kultury dostali až do oblasti dolního toku Nitry (jihozápadní Slovensko) a podíleli se na vzniku smíšeného hurbanovského typu.