Protoúnětická kultura
Pohřební zvyklosti
Protože se sídliště protoúnětické kultury ještě nepodařilo objevit, pocházejí všechny naše znalosti o tomto období z výzkumu pohřebišť. Hřbitovy obvykle sestávají asi z dvaceti (téměř vždy) kostrových hrobů. Žárové pohřby jsou velice vzácné a spolehlivě jsou doloženy jen na několika lokalitách (Šardičky, Bedřichovice). Zatím největší objevená pohřebiště byla v Pavlově (47 hrobů) a v Moravské Nové Vsi (26 hrobů).
Mrtví byli ukládaní do prostorných hrobových jam s hlavou směřující k jihu a obličejem hledícím na východ v mírně skrčené poloze na pravém boku. Výjimky, kdy kostra leží na levém boku, se vyskytují převážně v oblasti hraničící s kulturou Chlopice-Veselé a vysvětlují se většinou jako rozdílný ritus pro pohřbívání žen a mužů. Hrobní výbava se skládá hlavně z předmětů běžné potřeby, jako jsou nádoby s potravou (zpravidla 3 až 4), nástroje a lukostřelecká výzbroj. Šperky jsou poměrně vzácné. Většina pohřebišť zanikla s koncem protoúnětického období. Souvislé pohřbívání do následujících fází ÚK je doloženo jen z mála lokalit (Moravská Nová Ves, Velké Pavlovice a Šardičky), zato protoúnětická pohřebiště v blízkosti mladších, již únětických, nejsou žádnou výjimkou.
V tomto období se také počínají objevovat podle Stuchlíka a Stuchlíkové (1996) první doklady o vylupování hrobů (hrob č. 7 z lokality Moravská Nová Ves – Hrušky).
Hrobová výbava
Nejčastěji nacházený nález tohoto období je keramika, poněkud masívnější a zpravidla větších rozměrů než v následujících fázích. Bývá většinou nezdobená, jen vzácně se objevuje rytá nebo plastická výzdoba. „Nejpočetnějším typem jsou hrnce a hrnky s baňatým až kulovitým tělem a nízkým hrdlem, které je překlenuto páskovitým uchem“ (Podborský 1993, s. 242). Dále se často nacházejí misky, džbány a bezuché amfory. Typická, i když nepříliš zastoupená, je baňatá nádoba se dvěma uchy vycházejícími z okraje. Vzácný nález je pak mísa na duté prolamované nožce, jejíž předlohu nalézáme v nagyrévské kultuře.
Po keramice se nejčastěji objevují předměty kamenné, méně často i kostěné. Ze štípané industrie jsou to nejvíce pazourkové šipky, čepelky, škrabadla či úštěpy. Plošně retušované dýky a sekerky se objevují jen zřídka. Broušenou industrii představují hlavně obdélníkové nátepní destičky se dvěma otvory, sloužící k ochraně lučištníkova zápěstí. Kosti a parohy se používaly ponejvíce jako šídla a hroty.
K nejcennějším nálezům patří šperky představované drobnými vlasovými ozdobami, měděným nákrčníkem z Jiříkovic a drobnými zlatými kroužky z Moravské Nové Vsi a Vyškova. Unikátní zelené korálky z hrobu v Marefách patří k nejstarším svého druhu ve střední Evropě.