Chrom byl poprvé izolován (1797, L. N. Vauquelin) z krokoitu (PbCrO4) a nazván podle barevnosti svých sloučenin (chroma = barva; přítomnost malého množství chromu způsobuje zbarvení drahokamů smaragdu a rubínu). Chrom v oxidačním stupni +III je významným stopovým biogenním prvkem (u savců se podílí na metabolismu insulinu), sloučeniny chromové jsou naopak karcinogeny.
Chrom je svým rozšířením (122 ppm) srovnatelný s vanadem a chlorem. Má čtyři stabilní izotopy, jeho nejvýznamnějším minerálem je podvojný oxid chromit FeCr2O4.
Chrom je stříbrobílý, vysoce vyleštitelný kov, krystalující v prostorově centrované kubické mřížce. Může vystupovat v oxidačních stavech +VI až -II, nejstabilnějším oxidačním stupněm je +III. CrVI existuje téměř výlučně v oxosloučeninách, které jsou silnými oxidačními činidly. Určitou podobnost s prvky 6. skupiny lze nalézt pouze u sloučenin obsahujících chrom, resp. síru v oxidačním stavu +VI (podobná rozpustnost a izomorfie řady síranů a chromanů, SO3/CrO3, SO2Cl2/CrO2 Cl2).
Chrom je za laboratorní teploty na vzduchu stálý (pokrývá se neviditelnou, ale souvislou vrstvičkou oxidu), po zahřátí reaguje s řadou nekovů. Snadno se chemicky i elektrochemicky pasivuje a stává se pak odolným i proti účinku zředěných kyselin. Je znám hydrid CrH, karbid Cr3C2 je reaktivnější než karbidy prvků, které mu v první přechodné řadě předcházejí.
Halogenidy chromové s výjimkou fluoridu nejsou známy. Sloučeniny chromičné a chromičité jsou stálé jen v bezvodém stavu, ve vodném roztoku rychle disproporcionují na sloučeniny chromité a chromové. Sloučeniny chromnaté jsou ve vodném prostředí silnými redukčními činidly (rychlost a kvantitativnost jejich reakce s dikyslíkem se využí vá při odstraňování stop kyslíku z inertních plynů) a přecházejí na sloučeniny chromité.
Redukcí chromitu v elektrické peci koksem se připravuje slitina chromu se železem (obsahuje i uhlík) zvaná ferrochrom
Čistý chrom lze připravit elektrolýzou roztoků chromitých solí nebo aluminotermicky
Ferrochrom se přidává do ocelí ke zlepšení jejích mechanických vlastností i odolnosti proti korozi. Slitiny železa s niklem (≈ 8 %) a chromem (≈ 18 %) jsou nerezavějící oceli užívané v chemickém a potravinářském průmyslu. Chrom se také často používá k povrchové úpravě jiných kovů (z dekorativních nebo ochranných důvodů). Značné množství chromitu se spotřebuje na výrobu chrommagnezitových cihel používaných k vyzdívání vysokých pecí při výrobě železa.