Germanium tvoří hydridy o složení GenH2n+2 (n = 1 až 5). German GeH4 je plyn, který lze připravit redukcí oxidu germaničitého tetrahydroboratem sodným v kyselém prostředí
GeO2 + BH4– + 3 H2O → GeH4 + BO33– + 2 H3O+
Působením halogenovodíků na german vznikají halogenogermany. Vyšší germany, které jsou překvapivě méně reaktivní než odpoví dající silany, se získávají účinkem elektrického výboje na GeH4. Cín tvoří stannan SnH4 a distannan Sn2 H6, olovo jen velmi nestálý plumban PbH4.
Žlutý oxid germanatý GeO vzniká při zahříváním oxidu germaničitého s kovovým germaniem na 1 000 °C. Oxid cínatý SnO se připravuje termickým rozkladem šťavelanu cínatého
SnC2O4→ SnO + CO2 + CO
Červená (tetragonální) modifikace oxidu olovnatého PbO (klejt) vzniká oxidací roztaveného olova vzdušným kyslíkem.
Vysokoteplotní (stabilní nad 488 °C) žlutá (orthorombická) forma PbO (masikot) se připravuje se termickým rozkladem uhličitanu nebo dusičnanu olovnatého.
Oxid germaničitý GeO2 se strukturou i vlastnostmi podobá oxidu křemičitému. Oxid cíničitý SnO2 je ve formě kassiteritu s rutilovou strukturou hlavní cínovou rudou. Lze ho připravit pražením oxidu cínatého na vzduchu, zatímco pražením oxidu olovnatého vzniká oxid diolovnato-olovičitý Pb3O4 (minium, suřík), v jehož krystalech jsou hranami spojené řetězce oktaedrů PbIVO6 a mezi nimi trigonální pyramidy PbIIO3. Pb3O4 reaguje s kyselinou dusičnou za tvorby oxidu olovičitého a dusičnanu olovnatého
Pb3O4 + 4 HNO3 → PbO2 + 2 Pb(NO3)2 + 2 H2O
Oxid olovičitý PbO2 se připravuje oxidací olovnatanů chlornany
[Pb(OH)3]– + OCl–→ PbO2 + Cl– + OH– + H2O
nebo elektrochemicky anodickou oxidací olova. Má rutilovou strukturu a je vysoce účinným oxidačním činidlem v kyselém i zásaditém prostředí
PbO2 + 4 HCl → PbCl2 + Cl2 + 2 H2O
2 MnSO4 + 5 PbO2 + 6 HNO3→ 2 HMnO4 + 2 PbSO4 + 3 Pb(NO3)2 + 2 H2O
2 Cr(OH)3 + 3 PbO2 + 7 KOH → 2 K2CrO4 + 3 K[Pb(OH)3] + 2 H2O
Germanium a cín tvoří sulfidy MS a MS2, olovo pouze sulfid olovnatý PbS. Připravují se přímou reakcí prvků za zvýšené teploty nebo srážením roztoků jejich rozpustných solí sulfánem.
Sulfid cíničitý SnS2 se rozpouští v roztocích sulfidů alkalických kovů za tvorby trithiocíničitanů
SnS2 + S2– → SnS32–
Ze sulfidu cínatého SnS lze získat stejný produkt reakcí s disulfidem alkalického kovu
SnS + S22– → SnS32–
Halogenidy MX2 jsou málo těkavé látky s převažujícím iontovým charakterem vazeb, jejichž stabilita roste od germania k olovu. Fluorid GeF2 a chlorid germanatý GeCl2 se připravují za zvýšené teploty z GeX4 a germania. Fluorid cínatý SnF2 (používá se v zubních pastách), který tvoří cyklické tetramery, reaguje v roztoku s nadbytkem fluoridových inotů za vzniku trifluorocínatanů SnF3−, které při zahušťování roztoku kondenzují na Sn2F5−. Chlorid cínatý SnCl2 má vrstevnatou strukturu (v parách je monomerní), je Lewisovým amfolytem a v roztoku se rychle hydrolyzuje
4 SnCl2 + 12 H2O → [Sn3(OH)4]2+ + [Sn(OH)2Cl2]2− + 6 H3O+ + 6 Cl–
V kyselině chlorovodíkové se rozpouštějí za tvorby trifluorocínatanů SnCl3− se silnými redukčními schopnostmi
SnCl3– + Cl– + 2 FeIII → SnCl4 + 2 FeII
Halogenidy olovnaté PbX2 jsou málo rozpustné krystalické látky (v chloridu a bromidu uplatňuje olovo koordinační číslo devět ve složité struktuře).
Snadno se hydrolýzující kapalné chloridy germaničitý GeCl4 a cíničitý SnCl4 se tvoří reakcí prvků. Rovněž kapalný chlorid olovičitý PbCl4, který vzniká reakcí oxidu olovičitého s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou, je nestálý a rozkládá se na chlorid olovnatý a chlor (stabilita se zvyšuje další koordinací, hexachloroolovičitany MI2[PbCl6] jsou stabilní žluté pevné látky). Bromid olovičitý PbBr4 je vzhledem k oxidačním schopnostem PbIV značně labilní, existence jodidu olovičitého PbI4 nebyla jednoznačně prokázána.
Nestálý žlutý hydroxid germanatý Ge(OH)2 lze připravit hydrolýzou halogenidů GeX2. Hydroxidy cínatý Sn(OH)2 a olovnatý Pb(OH)2 vznikají srážením roztoků příslušných solí alkalickými hydroxidy. Jsou amfoterní, mají proměnlivé složení, a je proto lépe je považovat za hydratované oxidy MO.xH2O (M = Sn, Pb). V kyselinách se rozpouštějí na soli cínaté a olovnaté, s alkalickými hydroxidy tvoří komplexní hydroxoanionty.
Oxidy MO2 lze tavením s hydroxidy alkalických kovů převést na rozpustné germaničitany, cíničitany a olovičitany. Jsou známy meta- (GeO32−) a ortho-germaničitany (GeO44−, v obou typech aniontů má germanium koordinační číslo čtyři). Cíničitany a olovičitany obsahují oktaedrické anionty [M(OH)6]2− (M = Sn, Pb). Okyselením roztoků cíničitanů se sráží hydratovaný oxid cíničitý SnO2.xH2 O (kyselina α-cíničitá, která stáním v horkém roztoku přechází na méně reaktivní kyselinu β-cíničitou). Reakcí SnO2.xH2O s kyselinou chlorovodíkovou vznikají hexachlorocíničitany [SnCl6]2−
SnO2.xH2O + 4 H3O+ + 6 Cl–→ [SnCl6]2– + (x+6) H2O
působením hydroxidů se tvoří hexahydroxocíničitany [Sn(OH)6]2-
SnO2.xH2O + 2 OH–→ [Sn(OH)6]2– + (x-2) H2O
Chroman PbCrO4 (chromová žluť) a hydroxidouhličitan olovnatý Pb(OH)2.2PbCO3 (olověná běloba) se využívaly jako pigmenty. Octan olovnatý [Pb(CH3COO)2] je ve vodě rozpustný, ale málo ionizovaný. Jeho přídavkem lze málo rozpustné olovnaté soli převést do roztoku jako acetátové komplexy [Pb(CH3COO)3]− a [Pb(CH3 COO)4]2−. Octan olovičitý Pb(CH3COO)4 (s koordinačním číslem olova osm) je silné oxidační činidlo používané v organické syntéze a v analytické chemii.
Až na výjimky se chemie organokovových sloučenin germania, cínu a olova týká jen prvků v oxidačním stavu +IV. Tepelná stálost těchto sloučenin i energie vazeb M–C klesá s rostoucím atomovým číslem prvku M.
Organogermaniové sloučeniny jsou poněkud méně stabilní než organokřemičité, především v důsledku nižší energie vazeb Ge–Ge. Roli hraje i menší sklon k tvorbě násobných vazeb s uhlíkem, dusíkem a kyslíkem.
Organokovové sloučeniny cínu typu RnSnIVX4-n (R = alkyl nebo aryl, X = halogen) se uplatňují jako stabilizátory plastů z PVC, vytvrzovací činidla při vulkanizaci silikonů a v zemědělství jako biocidy (ničí houby, plísně, roztoče, hmyz při minimální toxicitě pro vyšší živočichy).
Z více než dvou tisíc známých organoolovnatých sloučenin má stále ještě nejrozsáhlejší použití tetraethylplumban PbEt4 jako antidetonační přísada do benzinu. Jednou z mála komplexních sloučenin olova v oxidačním stavu +II je [Pb(η5-C5H5)2] s neparalelními kruhy svírajícími úhel 135° a s neobvyklou řetězovitou strukturou (na jejím vzniku se podílí interakce volného elektronového páru atomu olova se sousedním cyklopentadienylovým kruhem).