HEN414 Ekologie krajiny

Fakulta sociálních studií
jaro 2003
Rozsah
2/0/0. 6 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
ing. Antonín Buček, CSc. (přednášející), Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. (zástupce)
Garance
Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.
Katedra environmentálních studií – Fakulta sociálních studií
Kontaktní osoba: Eva Danielová
Rozvrh
každé liché pondělí 8:00–11:40 J31
Předpoklady
HEN403 Základy ekologie
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Jiné omezení: Zapisuje student, který absolvoval HEN 402 a HEN403. Kurz se otevírá při 5 a více přihlášených studentech.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • Program přednášek:
  • 1. (Stručné opakování: Vznik ekologie jako vědní discipliny, klíčové pojmy a jejich proměny: (aut)ekologie Haeckel 1866 x věda o ekosystémech Odum 1965, biocenóza Sukačev, Zlatník, Walter, geosystém Sočava 1963) Vymezení a vývoj krajinné ekologie jako multidisciplinárního oboru: Vznik Troll 1939, geosystém Sočava 1963, Neef 1967, ostrovní biogeografie Mac Arthur et Wilson 1967, biogeochemické cykly Bormann et Likens, total human ecosystem Naveh et Lieberman 1984, matrice, enklávy, koridory Forman et Godron 1986 = oblasti, místa, trasy Norberg-Schultz 1981? Pojetí krajiny v zák.č. 114/1992 sb. Alternativní analýza systémových modelů interakce jednotlivých krajinných sfér anebo interakce ekosystémů; jako životního prostředí člověka (včetně člověka samého); jako černá, šedá či bílá schránka. Nutnost prostorového vymezení krajiny a problémy s tím spojené.
  • 2. (Stručné opakování: Zákonitosti fungování ekosystému (producenti - konzumenti - destruetni - reducenti). Determinanty a závislé druhy. Biomy Evropy. Rozdíly přirozených a kulturních ekosystémů (stupně hemerobie), principy bioindikace) Úvod do problematiky: Hierarchie ekosystémů na topické (geobiocenózy), chorické (biochory), regionální (bioregiony, biogeografické provincie), na biosférické úrovni. Problémy dimenzí a odpovídajících metodik. Lidský vliv jako faktor "antropogenní změny" přírodních faktorů, jako komplexní socioekonomický systém, jako základní úhel pohledu transformující přírodní základ. Poznávací možnosti a limity těchto modelů.
  • 3. (Stručné opakování: Příčiny možných typů chování ekologických systémů. Zákonitosti časové posloupnosti ekosystémů: principy sukcese, vývojová stádia, klimax. Potenciální přírodní vegetace a její význam pro prognózování. Sekulární vývoj ekosystémů během kvartéru, vývoj a historie středoevropské krajiny, zpětná vazba krajinných subsystémů a biotického a antropického.) Biogeografická regionalizace Evropy, ČR, český systém biochor. struktur a prvků, strukturní typy krajiny v rámci bioregionů. Struktura a fungování krajiny: přírodní a antropogenní (kulturní) faktory. Dynamika půd a hydrologických poměrů v krajině. Konektivita biotopů a fungování biokoridorů. Určující velikosti reliktních ostrovů, disturbance a změny společenstev, vymírání druhů.
  • 4. (Stručné opakování: Ekologická stabilita ekosystémů a krajiny z hlediska obecné teorie systémů a z hlediska praktických aplikací. Homeostáza, homeorhéza, možné příčiny a mechanismy. Teorie stresu, ekologická krize, ekologická katastrofa.) Diskuse o současném poznání sukcese na úrovni krajiny. Zónování podle vývojové vyspělosti ekosystémů (Odum 1969), úsilí o terciární homeostázu (Librová 1990). Podoba harmonické kulturní krajiny, technika jejího vymezení v ČR. Krajinářské hodnocení okresů ČR pro účely územního plánování a ochrany krajiny.
  • 5. Aplikace krajinné ekologie v oborových plánech zemědělství, lesního a vodního hospodářství, v komplexní územně plánovací dokumentaci. Tři metodické skoky oboru: U zrodu letecká fotografie, v šedesátých letech dálkový průzkum Země, počítačové modelování s využitím GIS, v osmdesátých letech GPS. Vlivy změn kultur, intenzifikace zemědělství, ponechání obdělané půdy ladem, odlesňování, neregulované pastvy, zástavby a změn životního stylu. Ekologické sítě jako ilustrace uplatnění krajinoekologických principů v plánování krajiny. Koncepce EECONET. Péče o krajinnou rozmanitost a krajinný nástroj, legislativní nástroje a vyhlídky. Perspektivy multidisciplinárního zkoumání krajiny a význam krajinných syntéz pro trvale udržitelný rozvoj společnosti. Součástí výuky je dvoudenní terénní cvičení ve vegetačním období, pravděpodobně vBílých Karpatech (Hostětín).
  • Literatura ke studiu:
  • Farina, A.: Principles and Methods in Landscape Ecology. Chapman & Hall, London 1998
  • Forman, R.T.T. et Godron M.: Krajinná ekologie. Academia a MŽPČR, Praha 1993 (ve výprodejích dosud k mání)
  • Forman, R.T.T.: Land Mosaics. The ecology of Landscapes regions. Cambridge University Press 1995
  • Leser, H.: Landschaftsökologie. Ansatz, Modelle, Methodik, Anwendung. 4. vydání. Eugen Ulmrer, Stuttgart 1997
  • Lipský, Z.: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Karolinum Praha 1998
  • Míchal, I.: Ekologická stabilita. Veronica Brno pro MŽPČR, 2. vydání 1994
  • Odum, E.P.: Základy ekologie. Academia Praha 1977
  • (Pro opakování základů doporučujeme:
  • Begon, Harpen, Townsend: Ekologie - jedinci, populace a společenství. Olomouc 1997 (vybrané partie)
  • Duvigneau, P.: Ekologická syntéza. Academia Praha 1988 (vybrané partie)
  • Jeník, J.: Ekosystémy. Karolinum Praha
  • Máchal, A. a kol.: Malý ekologický a environmentální slovníček.
  • Sádlo, Štorch: Biotopy. Vesmír 1999
Literatura
  • LIPSKÝ, Zdeněk. Krajinná ekologie : pro studenty geografických oborů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 129 s. ISBN 8071845450. info
  • FORMAN, Richard T. T. a Michel GODRON. Krajinná ekologie. Translated by Jan Těšitel. Vyd. 1. Praha: Academia, 1993, 583 s. ISBN 8020004645. info
  • MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. 1. vyd. Brno: Veronica, 1992, 243 s. info
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2000, jaro 2001, jaro 2002, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020.