DOMPVV_VPS Vztahy mezi právními systémy (vnitrostátní, mezinárodní, unijní)

Právnická fakulta
jaro 2024
Rozsah
6/0/0. 4 kr. Ukončení: z.
Vyučující
prof. JUDr. Jiří Malenovský, CSc. (přednášející)
prof. JUDr. Vladimír Týč, CSc. (přednášející)
prof. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. (pomocník)
doc. JUDr. David Sehnálek, Ph.D. (pomocník)
Garance
prof. JUDr. Jiří Malenovský, CSc.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Vznik i existence právního řádu jsou založeny na nezávislé politické moci, která stanoví jím chráněné sociální hodnoty i vertikální či horizontální stratifikaci těchto hodnot uvnitř právního řádu. Vztahy mezi právními řády tudíž nevyhnutelně charakterizuje jejich vzájemná nezávislost, jež vylučuje možnost určité jednotné mezisystémové právní regulace (tzv. metaprávo). V nepřítomnosti metapráva je povolán k úpravě svých vztahů k jiným právním řádům vždy příslušný právní řád, a to jednostrannou úpravou svými vlastními normami. Taková jednostranná úprava vnáší do koexistence právních systémů „řád“, tedy harmonii, posuzováno z hlediska daného regulujícího právního řádu, současně však disharmonii, posuzováno z hlediska jiných právních řádů, jež jsou předmětem jeho jednostranné normativní úpravy. Otázku vztahů mezi právními systémy nelze z uvedeného důvodu pojednat obecně a unifikovaně, ale vždy jen optikou každého z dotčených právních řádů (práva mezinárodního, vnitrostátního a integračního [unijního]). Tomu odpovídají zvláštní mezisystémové regulace založené 1) mezinárodním právem; 2) vnitrostátním právem; 3) integračním (unijním) právem, což si v posledku žádá tři lekce ve výuce předmětného doktorandského programu.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování předmětu schopen:
porozumět původu střetů mezi vnitrostátními, mezinárodním a integračním právem,
uplatnit perspektivu jednotlivých právních řádů ve své práci.
Osnova
  • 1. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem mezinárodním Tuto úpravu nelze koherentně pojednat bez striktního rozlišování obecného mezinárodního práva (obyčejového, případně kodifikovaného) a mezinárodního práva partikulárního (smluvního). První z obou utváří „klenbu“ nad všemi jedinečnými systémy (práva vnitrostátního) či systémy partikulárními (práva integračního, resp. unijního). Obecné mezinárodní právo je proto povoláno k tomu, jednostranně usměrňovat chování všech ostatních právních řádů, a nepřihlížet tedy k právní povaze žádného z nich. Základním prvkem mezinárodněprávní regulace mezisystémových vztahů je tak zásada exkluze (nedovolatelnosti vnitrostátního práva), jež nebere ohled na normativní účinky systémů vnitrostátního i unijního práva. Smluvní systémy partikulárního mezinárodního práva se mohou odchylovat od mezisystémové regulace obecného mezinárodního práva (lex specialis derogat generali), např. stanovením bezprostředních účinků mezinárodních smluv uvnitř států.
  • 2. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem vnitrostátním V zájmu jedinečných systémů vnitrostátního práva je dosáhnout harmonie se systémy obecného i partikulárního mezinárodního práva. V souvislostech vertikálního právního řádu vnitrostátního se regulace zpravidla provádí v jeho vrcholném „patru“, tedy v ústavě. Základním prvkem ústavněprávní regulace mezisystémových vztahů se stala zásada inkluze (recepce mezinárodního práva obecného a/nebo partikulárního). Tím se účinky mezinárodního práva a jeho provádění diverzifikují, neboť konkrétní mezisystémová úprava se zákonitě liší v jednotlivých jedinečných vnitrostátních právních řádech. Tato ústavní praxe ústí ve drolení a destabilizaci účinků mezinárodněprávní zásady nedovolatelnosti vnitrostátního práva a v posledku v úplnou amputaci těchto účinků v ústavní rovině práva vnitrostátního, nebo – v krajním případě – dokonce v rovině zákonodárné (tzv. treaty override).
  • 3. lekce: Mezisystémová úprava stanovená právem unijním Integrační (unijní) právo představuje partikulární právní systém, jenž se na jedné straně, vůči jedinečným vnitrostátním právním řádům, jeví jako systém společný, který má být jimi jednostranně recipován, kdežto, na druhé straně, z hlediska práva mezinárodního, se jeví jako systém jedinečný, jehož se v konkurenci s posledně uvedeným právem nelze dovolat. Inkluze unijního práva ústavami některých členských států ústí v jeho domestikaci, jež byla v minulosti popsána v doktrínách „so lange“, „ultra vires“ nebo „ústavní identity“. Ty podstatně kolidují se základní zásadou primátu unijního práva, upravenou tímto právem. Ve vztahu k právu mezinárodnímu je třeba rozlišit pouhou autonomii unijního práva v poměru k obecnému mezinárodnímu právu (které proto není unijním právem recipováno, ale je v tomto právu bez dalšího použitelné z titulu lex generalis), a k partikulárnímu mezinárodnímu právu, vůči němuž unijní právo nárokuje plnou nezávislost, rezultující v jeho jednostrannou inkluzi (recepci) za podmínek, které unijní právo samo jednostranně stanoví.
Výukové metody
Přednáška, diskuse.
Metody hodnocení
Závěrečná práce - esej/analýza na vybrané téma.
Další komentáře
Výuka probíhá blokově.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2025.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/law/jaro2024/DOMPVV_VPS