PdF:PdDR_SVZ2 Širší vědní základ 2 - Informace o předmětu

PdDR_SVZ2 Specializace – širší vědní základ 2

Rozsah

0/0/15. Ukončení: zk.

Vyučující

doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Josef Maňák, CSc. (přednášející)
doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc. (přednášející)
doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Oldřich Šimoník, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. (přednášející)

Garance

prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc.
Katedra pedagogiky – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: PaedDr. Bohumíra Šmahelová, CSc.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Jiné omezení: Zapisují pouze doktorandi přijatí v roce 1999 a dále.

Mateřské obory/plány

• Pedagogika (program PdF, D-PD) (2)

Osnova

• PEDAGOGIKA DOSPĚLÝCH Garant: PhDr. Jarmila Faltýsková, Ph.D. Obsahové okruhy: Výchova a vzdělávání dospělých. Psychologické aspekty výchovy a vzdělávání dospělých. Didaktická teorie vyučování dospělých. Didaktické formy. Sebevýchova a sebevzdělávání dospělých. Volný čas dospělých a dospělý ve volném čase. Netradiční didaktické systémy. Vysokoškolský seminář. Světové trendy ve výchově a vzdělávání dospělých. Zdravotní faktory limitující činnost dospělých (ve volném čase). Nástin konstituování gerontopedagogiky. Další požadavky ke zkoušce: Předložit dva konspekty z vybrané literatury (především zahraniční) Základní literatura: Alan, J. Společnost, vzdělání, jedinec. Praha: Svoboda, 1974. Bednářová, T. Vysokoškolský seminář. Praha: UK, 1982. Beneš, M. Úvod do andragogiky. Praha: Karolinum, 1997.ratislava: IRIS, 1995. KULTURNÍ PEDAGOGIKA Garant předmětu: PhDr. Vladimír Jůva, CSc. Problémové okruhy předmětu: Kulturní zařízení a jejich funkce. Edukační možnosti kulturních zařízení. Empirické sondy do vybraných kulturních zařízení. Spolupráce kulturních zařízení se školami všech stupňů a s rodinou, jejich volnočasové aktivity. Konstituování kulturní pedagogiky ve světě a v ČR. Základní oblasti a subdisciplíny kulturní pedagogiky. Rozvoj bibliopedagogiky a její vztah ke knihovnictví a edukačnímu využití kni-hoven. Geneze divadelní pedagogiky. Muzeo-peda-gogika - typická a nejrozpracovanější oblast kulturní pedagogiky. Vznik, rozvoj a funkce muzeí. Vývoj a současné tendence v muzeopedagogice. Formy a metody spolupráce muzeí se školami. Muzea a volný čas. Vznik a rozvoj dětských muzeí ve světě. Počátky dětských muzeí v ČR. Formy a metody práce dětských muzeí. Pracovní pole a profesionální příprava muzeopedagogů. Konkrétní formy a metody muzeopedagogické práce vybraných muzejních zařízení. Aktuální problémy rozvoje muzeopedagogické teorie a praxe. Požadavky ke zkoušce: 1. Empirický výzkum edukačních aktivit vybraného kulturního zařízení. 2. Tři konspekty zahraniční odborné literatury věnované problémovým okruhům. 3. Teoretická diskuse k problémovým okruhům doplněná o praktické příklady. Základní literatura: Děti, mládež ... a muzea. Brno, MZM 1995. FLIEDL, G. a kol.: Bewölkert-Heiter. Die Situation der Musemspädagogik in Österreich. Wien, Museum zum Quad-rat 2, 1990. HORÁČEK, J.: Galerijní animace. Brno, MU 1999. JŮVA, V.: Vývoj německé muzeopedagogiky. Brno, Paido 1994. 159 s. JŮVA, V.: Spolupráce školy s kulturními zařízeními. In: Texty ke studiu otázek výchovy II. Brno, Paido 1994, s. 51 - 57. JŮVA, V.: Muzeopedagogika a volný čas. In: Spousta V. et al.: Metody a formy výchovy ve vol-ném čase. Brno, PdF MU 1996, s. 68-73. KOLB, P. L.: Das Kindermuseum in den USA. Frankfurt am Main, Haag + Her-chen Verlag 1983. MÜLLER-ROLLI, S. a kol.: Kulturpädagogik und Kulturarbeit. Grundlagen, Pra-xis--fel-der, Ausbildung. München, Juventa 1988, s. 119 - 128. SCHMEER-STURM, M.-L. a kol.: Museumspädagogik. Grundlagen und Praxisberichte. Balt-manns-weiler, Schneider 1990. VÁŠOVÁ, L.: Úvod do bibliopedagogiky. Praha, ISV 1995. WESCHENFELDER, K. - ZACHARIAS, W.: Handbuch Museumspädagogik, Düsseldorf, Pädagogischer Verlag Schwann 1981, 1992. Materiály o výchovné funkci kulturních zařízení UNESCO, ICOM, CECA ad. Pedagogické a osvětové časopisy Pracovní materiály kulturních zařízení (katalogy, pracovní listy, metodické materiály ap.) Vysokoškolská pedagogika Garant předmětu: Doc. PhDr. Vlastimil ŠVEC, CSc. Problémové okruhy předmětu: 1. Vysokoškolská pedagogika jako teorie a praxe vzdělávání na vysoké škole. Postavení a úloha oborových didaktik na vysokých školách. Předmět a metody pedagogického výzkumu vysokoškolského vzdělávání. 2. Trendy rozvoje vysokého školství ve vyspělých zemích a u nás. Druhy (stupně) a formy vysokoškolského vzdělávání. Kreditní systém studia. 3. Pojetí kurikula vysokoškolského vzdělávání. Proměny cílů výuky na vysokých školách. 4. Student jako aktivní subjekt vysokoškolského vzdělávání. Studijní styly, jejich diagnostika a autodiagnostika a typologie. Podněcování rozvoje studijních stylů na vysoké škole. 5. Proces učení na vysoké škole. Druhy učení. Autoregulace učení studentů. Rozvíjení samostatnosti a tvořivosti studentů, aktivizující formy a metody výuky. Studentská vědecká činnost. 6. Komunikace vysokoškolského učitele se studenty – individuální a skupinová forma komunikace. Klima vysokoškolské výuky (skupina studentů – vysokoškolský učitel). 7. Moderní technické prostředky a informační technologie ve vysokoškolské výuce. Úloha a využití těchto prostředků a technologií při podporování samostatné práce studentů. 8. Pojetí kontroly a hodnocení v současném vysokoškolském vzdělávání. Studentské hodnocení vysokoškolské výuky – jeho druhy, využití posuzovacích škál. 9. Vysokoškolský učitel, jeho pedagogické kompetence, vzdělávání a sebevzdělávání. Autodiagnostika a sebereflexe pedagogické činnosti vysokoškolského učitele. Požadavky ke zkoušce: 1. Věcně diskutovat o nastíněných obsahových problémech. 2. Předložit minimálně tři konspekty z prostudované zahraniční literatury, zaměřené k aktuálním problémům vysokoškolské výuky. Základní literatura: Dacey, J.S., Lennon, K. H. Kreativita. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 250 s. Gardner, H. Dimenze myšlení. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 398 s. Mareš, J. Studentské posuzování jako jedna z metod hodnocení vysokoškolské výuky. 1. vyd. Praha: SPN, 1991. 153 s. Mareš, J. Styly učení žáků a studentů. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. Robbins, R. Harmonie osobnosti a změnový proces. 1. vyd. Ostrava: OLDAG, 1997. 273 s. Silberman, M. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 311 s. Švec, V. Klíčové dovednosti ve vyučování a výcviku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. Vašutová, J. a kol. Vybrané otázky vysokoškolské pedagogiky. Praha: Pedagogická fakulta, 1999. 220 s. Votruba, L. Rozvíjení tvořivosti techniků. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 181 s. specializace : DIDAKTIKA 3. ročník Garanti předmětu: Prof. PhDr. Josef Maňák, CSc. Doc. PhDr. Oldřich Šimoník, CSc. Problémové okruhy předmětu: Pojetí didaktiky v historickém vývoji a současné hlavní koncepce didaktiky. Místo didaktiky mezi ostatními pedagogickými disciplínami. Vztah mezi obecnou didaktikou a oborovými didaktikami. Teorie vzdělávání. Současné otázky kurikula. Vzdělávací proces. Technologie vzdělávání. Moderní média ve výuce. Vývoj organizačních forem vyučování. Otázky evaluace vzdělávacích výsledků. Management třídy. Metodologické problémy didaktiky. Další požadavky ke zkoušce: Předložit min. 3 konspekty z vybrané literatury Základní literatura: BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha : Portál, 1998. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : MU, 1995. MAŇÁK, J. Problém domácích úkolů na základní škole. Brno : MU, 1992. MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. Brno : MU, 1998. PIKE, E. - SELBY, G. Globální výchova. Praha : Grada, 1994. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. PRŮCHA, J. Učebnice: Teorie a analýzy edukačního média. Brno : Paido, 1998. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : Institut sociálních vztahů, 1999. SKALKOVÁ, J. Za novou kvalitu vyučování. Brno : Paido, 1995. ŠVEC, V. Klíčové dovednosti ve vyučování a výcviku. Brno : MU, 1998. VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha : Agentura STROM, 1998. WALTEROVÁ, E. Kurikulum, proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno : CDVU MU, 1994. Sociální pedagogika Garant předmětu: Prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc. Obsahové okruhy 1. Charakter současných konsensuálních společností, občanská otevřená společnost jako směřování ke společenské rovnováze a rovnováha sociální (social balance). Role mechanismů sociální rovnováhy při udržování společenské homeostáze (výčet). Dnešní problém spotřeby a trvalého růstu. Specifické postavení výchovy v této soustavě činitelů (mechanismů) ve vztahu k výrobě (rozdíl mezi úlohou školství v období prvního zprůmyslňování a v období nahrazování člověka roboty). Nedostatek a nyní nadbytek lidské pracovní síly. Postmoderní vidění (Lipovetsky: Éra prázdnoty, Prostor, Praha 1998. Novoroční projev V. Havla a setkání Forum 2000). 2. Sociální pedagogika jako specifický činitel společenské rovnováhy a rozmanitost jejího dosavadního chápání: - její vázanost na industriální společnost i charitativnost a sociálno. Pestalozzi a teorie společenských okruhů: rodina - obec - panství a analogie s rodinou - firmou - státem, - dominanta sociálního vidění i hnutí v 19. století: P. Natorp a jeho široké pojetí sociální pedagogiky (Platón), TGM a sociální otázka, - 20. století: od pseudokolektivních koncepcí (na něčí úkor) k sociálním koncepcím George H. Meada v USA, Sorokina až po "osobní osamostatňování" na přelomu tisíciletí (Lipovetsky). 3. Rozšíření pojetí sociální pedagogiky a) primární pojetí: výchova k sociálním cílům (vliv na sociální systémové složky), b) sekundární pojetí: prevence, tj. předcházení sociálním deviacím, c) terciální pojetí: zamezování, izolace a tresty jako poslední možnosti (styčné plochy s etopedií a penitentiární činností). Řešení (pedagogizace problematiky) - Pedagogické principy a jejich uplatnitelnost v rámci sociální pedagogiky. - Metody: - při výchově k sociálním cílům (a), - při prevenci a kompenzaci (b), - při zamezování špatným vlivům (c). - Specifické prostředky pro realizaci metod a), b), c). Doporučená literatura: Mareš, j., Křivohlavý, J.: Sociální a pedagogická komunikace, Praha 1995. Mollenhauer, Klaus: Einführung in die Socialpädagogik, Beltz Verl. Weinheim u. Basel, 5. dopln. vydání 1974. Miroslav Tyrš a jeho místo v dějinách české pedagogiky, SPN, Praha 1989, úvodní studie L. Leitmeyer. Průcha, Jan: Moderní pedagogika, Praha 1997. Přadka, M.: Kapitoly z dějin pedagogiky volného času, PdF MU, Brno 1999. Přadka, M., Knotová, D., Faltýsková, J.: Kapitoly ze sociální pedagogiky, PdF MU, Brno 1998. Tomáš G. Masaryk: O škole a vzdělání, SPN, Praha 1990, úvodní studie Josef Cach. Dále doporučujeme další dostupné spisy TGM, J. J. Pestalozziho, R. Wroczynského, Heleny Radlinské a dalších. Teorie rodinné výchovy Garant: Doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc. Obsahové okruhy: Biologické základy rodičovského a partnerského chování, kulturní vlivy formující rodinu, rodinná síť a rodinná koncepce sociální společnosti. Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte; materiální (ekonomické) faktory rodinného prostředí a jejich vliv na výchovu dětí, psychologicko-demografické faktory rodinného prostředí a jejich vliv na výchovu dětí, kulturně-pedagogické faktory rodinného prostředí a jejich vliv na výchovu dětí. Východiska (strategie) rodinné výchovy. Rodiče a členové rodiny jako vychovatelé. Specifické znaky výchovné role otce, matky, sourozenců a prarodičů. Edukační podstata a prostředky citového a rozumového rozvoje dítěte v předškolním a školním věku; rozvíjení dětské fantazie a tvořivosti, dětská hra a hračka. Příprava dítěte na škole, úkoly a prostředky rodinné výchovy dítěte v období jeho školní docházky. Problémy spolupráce rodičů s učiteli, školy s rodinou. Další požadavky ke zkoušce: Předložit dva konspekty z vybrané literatury. Základní literatura: Čáp, J.: Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha, ISV 1996. Dětská práva - dokumenty a informační materiály o ochraně dětí. Praha, PÚJAK ČSAV 1991. Komenský, J. A.: Informatorium školy mateřské. Praha, SPN 1958. Matějček, Z.: Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha, SPN 1992. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, Slon 1993. Možný, I.: Moderní rodina. Brno, Blok 1990. Možný, I.: Sociologie rodiny. Brno, Blok 1990. Střelec, S. a kol.: Kapitoly z rodinné výchovy. Praha, Fortuna 1992. Štech, S.: Vývoj poznatků o vztahu rodiny a školy. Čs. psychologie, 1997, XLI, č. 6, s. 487 Doktorský studijní program pedagogika Pedeutologické problémy 3. ročník Garant předmětu: Doc. PhDr. Vlastimil ŠVEC, CSc. Problémové okruhy předmětu: Koncepce učitelského vzdělávání ve světě. Situace v oblasti učitelského vzdělávání u nás. Učitel a jeho vzdělávání jako předmět pedagogického výzkumu. Trendy výzkumu učitelského vzdělávání (obsahové zaměření, metody a techniky výzkumu). Obsah učitelského vzdělávání: pedagogické kompetence, pedagogické znalosti (vědomosti a dovednosti), osobnostní dimenze v učitelském vzdělávání. Vztah teorie a praxe v učitelském vzdělávání. Povaha a druhy pedagogických znalostí, explicitní a implicitní znalosti (tacit knowledge). Komplexnější pedagogické znalosti (content pedagogical knowledge), metakognitivní znalosti. Praktické pedagogické znalosti. Učitelovo pojetí výuky, pedagogické myšlení učitele. Dovednostní pojetí pedagogické přípravy učitelů: povaha pedagogických dovedností, příklady klasifikací pedagogických dovedností, jejich přednosti a omezení. Proces osvojování pedagogických kompetencí: fáze tohoto procesu, jeho regulace a autoregulace. Intervence do procesu osvojování pedagogických kompetencí. Studentova (učitelova) sebereflexe. Metody podněcující aktivitu, samostatnost a tvořivost studentů učitelství. Diagnostika pedagogických kompetencí. Osobnost vzdělavatelé budoucích učitelů (vysokoškolští učitelé, cviční učitelé), jejich kompetence a vzdělávání. Trendy v dalším vzdělávání učitelů. Požadavky ke zkoušce: 1. Věcně diskutovat o nastíněných obsahových problémech. 2. Předložit minimálně čtyři konspekty z prostudované zahraniční literatury (zaměřené k uvedeným problémovým okruhům). 3. Předložit projekt a výsledky pedeutologického výzkumu (jako základ disertační práce) a obhájit tuto empirickou část disertace. Základní literatura: MAREŠ, J., SLAVÍK, J., SVATOŠ, T., ŠVEC, . Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova univerzita, Centrum pro další vzdělávání učitelů, 1996. SPILKOVÁ, V. Proměny primární školy a vzdělávání učitelů v historickosrovnávací perspektivě. Praha: Pedagogická fakulta, 1997. Sborník Teorie v pedagogické praxi, praxe v pedagogické teorii v učitelském studiu. Brno: Paido, 1995. Sborník Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Brno: Paido, 1996. ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ŠVEC, V. Pedagogická příprava budoucích učitelů. Brno: Paido, 1999. ŠVEC, V. (Ed.). Monitorování a rozvoj pedagogických dovedností. Brno: Paido, 1999. VYSKOČILOVÁ, E. (Ed.). Dovednostní model učitelovy profese. Praha: Pedagogická fakulta, ÚK-OBIS, 1986.

Další komentáře

Předmět je vyučován každoročně.

• Statistika zápisu (nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/ped/jaro2003/PdDR_SVZ2